Věř na náhody

28. prosince 2014 v 0:05 | Eileen Glambert |  Jednorázové Adommy

Moje první Adommy povídka, moje první slash povídka vůbec, i když se v ní nic moc neděje. Ale jakmile jsem se dozvěděla o údajné dovolené Adama a Sauliho v Mexiku, musela jsem něco napsat. Musela jsem napsat něco, co bude končit šťastně, protože... náhody se přeci někdy dějí, i když si myslím, že ve skutečnosti se o náhodu nejedná, ale proč nevyužít své fantazie? :) Přeji vám snad příjemné čtení...
Eileen Glambert



Byl typ člověka, který i když mohl spát v pohodlné posteli, tak raději ležel na svém starém dobrém gauči. Necítil se tak osamocený, jelikož přeci jen pohovka byla mnohem menší, než postel, která osamoceně stála v ložnici a zabírala obrovskou plochu místnosti. Nevěděl, proč si ji vlastně kupoval, když ji měl jen na jistý druh okrasy a byla mu k ničemu. Blonďatý muž zakroutil hlavou nad svými myšlenkami a natáhl se pro svůj telefon, aby se zase jednou podíval, co se děje na sociálních sítích, které popravdě až tak moc nenavštěvoval, a kdyby se nenudil, vyhnul by se tomu i dnes. Moc ho tohle nebavilo, ostatně ho v posledních dnech nebavilo vůbec nic a nevěděl proč. Jaksi rezignoval.

Jako vždy první navštívil Instagram a vzápětí toho zalitoval, jelikož na něj čekalo nemilé překvapení. Vlastně něco mnohem horšího, než nemilé. Věděl, že Adam poletí do Mexika na dovolenou, aby si odpočinul, ale jaksi mu zapomněl říct, že tam nebude sám, že tam bude s tím… V duchu napočítal do deseti, aby se uklidnil, ale nešlo to. Nechápal to. Nechápal, jak je možné, že Adam vstoupil znovu do stejné vody a měl zlost. Měl zlost tak velkou, že se sám nepoznával - dokonce ani nepostřehl moment, kdy hodil svým telefonem o zeď.

Trvalo tak dlouho, než se Adam aspoň trochu vzpamatoval z rozchodu s tím Finem, kterého nemohl vystát, zkrátka to nešlo. Celou tu dobu stál při Adamovi a snažil se mu pomoci, ale on to odmítal, a když se později dozvěděl, že se stále setkává s Koskinenem, vzdal to úplně. Slova jeho nejlepšího kámoše, že jsou pouze přátelé… zkrátka mu to nevěřil a nezbaštil ani to, že by se náhodou spolu potkali v jednom státě na dovolené. Tohle možná možné bylo, ale to, že se ve stejnou chvíli objevili i ve stejné destinaci… To bylo přímo nereálné a na náhody on nevěřil. Kopl naštvaně do dřevěného stolku, ignoroval bolest v noze, která se vzápětí ozvala a šel si pro svou koženou bundu. Musel vypadnout, protože jinak zešílí…

Skončil nakonec v jednom zapadlém baru, kde po šestém panáku vodky přestal počítat, kolik toho vlastně vypil, cítil zlost a zoufalost. Mělo by mu být jedno, s kým ten slavný Adam Lambert je nebo není, vždyť on je jen jeho kytarista a snad i přítel, na kterého se mohl spolehnout. Jenže bývali nejlepší přátelé, mluvili spolu o všem, ale i tohle je pryč - ostatně jako všechno. Hodil na bar pár bankovek za pití, co vypil a opilý se snažil dostat domů, což se mu nakonec při troše námahy i povedlo…

Když se druhý den probudil, nepostřehl jen přítomnost kocoviny, ale taky dost modřín a různých odřenin na svém těle - nejspíše z toho, jak se snažil v noci dostat domů. Zaskučel a přál si na pár dní usnout a probudit se až ve chvíli, kdy by jeho tělo bylo opět v pořádku. Ale co bylo mnohem horší byl fakt, že se cítil, jakoby mu někdo vyrval tu tepající věc z hrudi. Nechápal to. Netušil, proč ho to všechno tak vzalo, vždyť o nic přeci nešlo ne? Adam býval jeho nejlepší přítel i ho tak stále bral. Všechny ty polibky a jejich dovádění… to všechno byla show pro fanoušky. Nic nebylo opravdové, jednalo se o takovou iluzi. Jenže… lhal by sám sobě, kdyby řekl, že to pro něj nic neznamenalo. Bylo to teprve pár měsíců, co si uvědomil, že až takový čistokrevný heterosexuál -- za kterého se považoval - nebude, tento fakt si uvědomil, když kvůli prohrané sázce navštívil se Sutanem gay club a byl přímo unesený.

Ale teď… Teď nevěděl, co se s ním děje. Když viděl fotky Adama v Mexiku a pak taky fotky Sauliho, musel odejít z bytu. Ale kam má odejít teď? Kam má jít, aby mu to nepřipomínalo Adama? To netušil. Ať by šel kamkoliv, tak všude by na něj myslel, nešlo utéct před někým jako je Adam Lambert, ale rozhodl se, že se o to aspoň pokusí.

Sebral veškeré síly, které ještě měl, vstal z gauče a s námahou došel k telefonu, který rozbitý ležel na zemi, což pro něj nebylo dobré. Naštěstí byl ten typ člověka, co si svůj starý telefon nechává, kdyby se mu ten nový rozbil, a proto jen přehodil SIM kartu do starého telefonu a jen počkal až se zapne. Pak mu už nic nebránilo k napsání jedné zprávy, která mu zničí sice život, ale aspoň ho nezničí Adamovi, protože si byl na sto procent jistý, že by se nedokázal chovat normálně… už ne.

Omlouvám se, končím. Už nezvládnu dál hrát. Byla čest pro tebe pracovat. T. J. Ratliff

Podíval se na napsaný text, na nic lepšího se nezmohl, stačilo už jen odeslat. Jednou jedinkrát se zhluboka nadechl a vydechl. Ignoroval slzy, které se mu začínaly hrnout do očí a zmáčkl to prokleté tlačítko, které zpečetí jeho osud.

Věděl, že to musí udělal, a proto to taky uděl. Adam má do začátku nového turné obrovskou šanci sehnat nového kytaristu. Proč by taky neměl, když ještě ani nevydal nové album? Takže to bez něj zvládne. A on? On si bude muset zvyknout. Zvyknout si na život bez Adama, bez hraní pro něj… Unikl mu jeden jediný povzdech, lehl si znovu na gauč a ignoroval vyzvánějící telefon, který se rozezněl jen chvilku poté, co odeslal rozhodující zprávu…

Nakonec to nevydržel a telefon vypnul, schoulil se na gauči a usnul neklidným spánkem narušovaným nočními můrami…

Trvalo to týden, týden měl vypnutý telefon, týden nevylezl z bytu, dokonce ignoroval i zvonící zvonek. Nevěděl, kdo chtěl k němu přijít a popravdě ho to ani nezajímalo. Jenže po týdnu to už nevydržel. Byl sice člověk, který měl rád samotu, moc toho nenamluvil a byl flegmatikem, ale už ten týden byl na něj moc. Ráno vstal, jakoby se těch sedm dní vůbec nestalo, dopřál si sprchu, oholil se a oblékl. Trochu poklidil a nakonec si sedl na gauč. Na stolku měl položený telefon, který propaloval pohledem. Nakonec se přeci jen odhodlal, vzal ho do ruky a zapnul ho. Během chvilky zjistil, že má nespočet zmeškaných hovorů a nejen od Adama. Všiml si, že i Ashley a Brian se o to pokoušeli. A o zprávách ani nemluvil. Další povzdech, odhodlání bylo pryč. Nedokázal si přečíst ani jednu jedinou zprávu.

Vstal z gauče, oblékl si koženou bundu, vzal helmu a klíčky od své milované motorky, peněženku si dal do kapsy a mobil mu přišel zbytečný, proto ho nechal na stolku a odešel z bytu. Nevěděl, kam pojede, nevěděl to ani ve chvíli, kdy vyjížděl z garáže, zkrátka jel do doby, než se dostal na dálnici, po které jel jen pár kilometrů, pak sjel z dálnice a dostal se zpátky domů, tentokrát po obyčejné cestě.

Když parkoval v garáži, neměl ještě jediné tušení, co bude následovat až se vrátí do bytu. Věděl, že klíč od jeho bytu má jeho sestra a taky Adam, ale celý ten týden měl klíče v zámku a tudíž byl v bezpečí, ale nepočítal s jednou věcí. Když odešel z bytu, Adam mu zavolal a jakmile ten zjistil, že už je volaný účastník dostupný a akorát to nebere, vydal se k němu domů. Předčasně ukončil svou dovolenou, jelikož ho ta zpráva od Tommyho vyděsila. Celou dobu říkal, že jeho skupinu opustí až ve chvíli, kdy by ho vyhodil a najednou napíše takovou věc, pak nezvedá telefony, neodpovídá na zprávy a dveře taky neotvírá. Proto k němu ihned vyrazil, a když zjistil, že v zámku už nejsou klíče, odemkl si a opět zamkl, aby nevzbudil podezření. Překvapilo ho, že je v bytě uklizeno a šel si sednout na gauč - musel se zamračit, když viděl telefon ležet na stolku…

Došel po schodech ke dveřím a odemkl si. Jízda na motorce mu umožnila si pročistit hlavu a cítil se uvolněný, dokonce už neměl na tváři ten nepřítomný výraz. Odložil si přilbu v předsíni, pověsil bundu na věšák a šel do obývacího pokoje, aby se mohl znovu natáhnout na svůj oblíbený gauč, ale jakmile vešel do místnosti, málem utrpěl srdeční kolaps… Tam - na jeho gauči - seděl momentální bůh pomsty, samotný Adam Lambert.

,,Ehm…" Tommy se opravdu na nic jiného nezmohl. Nevěděl, co má dělat, a proto se rozhodl nedělat nic. Kdyby byl ve stavu, ve kterém byl ještě včera, nejspíše by se pokusil utéct, ale teď tam jen stál a čekal, co se bude dít.

,,Na nic jiného se nezmůžeš? Napíšeš zprávu, ve které dáš v podstatě výpověď, přijmout hovor nebo odepsat na zprávu ti taky nic neříká a už vůbec se neobtěžuješ zvednout tu svou prdel a jít otevřít ke dveřím. Přerušil jsem kvůli tobě dov…"

,,Dost!" přerušil najednou blonďák naštvaný monolog. Už to nemohl poslouchat, nedokázal se dívat na Adama, který teď na něj překvapeně hleděl.

,,Tommy… měli jsme o tebe strach," vydechl zpěvák nakonec, když se vzpamatoval z náhlého přerušení.

,,Řekl jsem dost," zašeptal, dostával se opět do stavu, z kterého se teprve dnes dostal, ale tentokrát cítil, že se musí bránit, protože jinak by hrozilo, že se zblázní. Podíval se na mladšího muže, který tam stál naproti němu a propaloval ho pohledem, tak intenzivním, že cítil kapičky potu, které mu stékaly po zádech. Hlasitě polkl, zarazil Adama, aby mluvil, což znamenalo, že teď musí mluvit on, ale on se k tomu neměl.

,,Tommy?" Jeho jméno vyslovil trochu vyděšeně, ale převážně tam byla slyšet starostlivost. Veškerá zlost z jeho hlasu vyprchala ve chvíli, kdy ho jeho kytarista přerušil.

,,Odešel jsem, smiř se s tím," promluvil nakonec a chtěl odejít do kuchyně, ale Adam byl rychlejší, chytil ho za paži a podíval se do jeho hnědých očí.

,,Tommy, takže znovu, proč jsi to napsal?" zeptal se, stále se díval do jeho očí.

,,Nech to být, Adame. Smiř se s tím, že jsem skončil, už mě nebaví dělat kytaristu a být všem na očím. Miloval jsem to, ale znechutilo se mi to, tak už to pochop. Hraní už není pro mě." Bolelo ho to, lhal do očí svému nejlepšímu příteli a lhal sám sobě. Adam zůstal zaraženě zírat na blonďáka, který se mu vytrhl se sevření.

,,Ale…" Opět neměl jedinou možnost něco namítnout, jelikož jeho teď už nejspíše bývalý kytarista spustil znovu… Jenže teď úplně jinak...

,,Zničíš se, Lamberte! Nestačilo ti, že jsi byl v prdeli z rozchodu už jednou? Musíš znovu vstoupit do stejné řeky, abys to zažil znovu?! Hm? Baví tě trpět? Jsi až takový závislák, že budeš raději někomu lézt do prdele, než aby ses pokusil být šťastný, ale víš co? Už mi to je šumák, dělej si co chceš!" Tommy vybuchl, už to nedokázal dál držet v sobě.

,,Sakra, Tommy, uklidni se a řekni mi o čem mluvíš!" okřikl ho Adam, který byl v mírném šoku z scény, kterou mu právě předvedl jeho nejlepší přítel.

,,O čem mluvím?! O tom, jak sis užíval společnou dovolenou s tím… s tím Saulim! Jedna země a stejná destinace. Opravdu si myslíš, že jsem tak blbý, abych to nepochopil? A nejsem jediný, lidi nejsou slepí!" Zuřil víc, než bylo zdravé, cítil, jak se tep jeho srdce zrychluje a tlak musel mít v nebeských výšinách.

,,Já tam nebyl se Saulim, Tommy. Opravdu se jednalo jen o náhodu, a i kdyby se nejednalo o náhodu, tak co tobě na tom záleží?" Adam začínal ztrácet nervy, nechápal, proč mu dělá takové scény.

,,Co mi na tom záleží?! Záleží mi na tobě, idiote! Ale jak myslíš, běž si za ním!"

,,Přestaň se chovat jak žárlivý blbec!" okřikl ho.

,,Nepřestanu, protože tě miluji!" Blonďák si vzápětí uvědomil, co to vlastně vypustil z úst a chytil se za pusu. Opravdu to řekl nahlas? Opravdu vyslovil to, co si myslel, že řekl? Opatrně se podíval na Adama, který na něj překvapeně zíral.

,,M-miluji t-tě j-jako k-kamaráda, p-proto s-se t-tak cho-chovám," vykoktal, ve tváři byl rudý. Nevěřil tomu, že to řekl nahlas, vždyť ani on sám nevěděl, že to co cítí k Adamovi je láska a teď to musel nějak zamluvit, protože jinak je po něm.

Adam stál uprostřed pokoje jako solný sloup a nevěděl, co má říct. Jeho srdce se rozhodlo uběhnout maratón, jelikož mu v hrudi bušilo jako nikdy ne. Poznal na Tommym, kdy lže, poznal, že hraní ho ani trochu nepřestalo bavit a poznal i tu lež, že ho miluje jako kamaráda. Po tomhle toužil dlouhé měsíce, každý polibek na prvním turné si užíval a v duchu toužil po něčem víc, ale pochopil, že tohle nikdy nebude skutečné… A pak. Pak přišel Sauli a obrátil mu život vzhůru nohama. Cítil se šťastný, milovaný a na blonďáčka, který byl dlouhé měsíce jeho snem zapomněl. Jenže teď… Teď jakoby se vrátil do doby Glam Nation, kdy vše bylo tak intenzivní, nespoutané…

,,Tommy," oslovil ho jemně a přešel k němu. Doufal, že mu uvěří, musel mu uvěřit, protože se tentokrát jednalo opravdu o náhodu. Nevěděl, že na stejném místě v Mexiku bude i jeho bývalý přítel. Lhal by, kdyby nepřiznal, že na něj do nedávna ještě myslel, ale poté co se pohádal s Brooke, která mu vše vytmavila v těch nejjasnějších barvách, pochopil. Pochopil a došel k závěru že Sauli Koskinen je a bude minulostí. A teď stál v bytě svého kytaristy, který mu právě vyznal lásku a zděšeně se mu díval do očí.

,,Tommy," zopakoval jeho jméno, aby vzápětí mohl pokračovat, ,,opravdu se jednalo o náhodu. Přísahám. Věř mi, že náhody existují, prosím."

Jmenovaný se na něj podíval a nevěděl, jak reagovat. Vše bylo tak zvláštní a on jako vždy nevěděl, jak se právě chovat. Celou tu dobu udržoval masku, že mu je vše jedno, že to jde mimo něj, ale jakmile se ocitl v přítomnosti Adama, veškerá jeho přetvářka šla do kytek.

,,Vždyť je to jedno, je to tvůj život." Adam se při těchto slovech musel usmát, jelikož mu Tommy nevědomky nahrál…

,,Ano je to můj život, a proto s ním naložím, tak jak já chci." Jen co to dořekl, přitáhl si blonďáčka do náruče a políbil ho a nešlo o polibek, který mu vždy věnoval na koncertech při Fever, dal do něj totiž veškeré city, které choval vůči svému kytaristovi, který momentálně byl tak omámený, že se nechal hodnou chvíli líbat, než si uvědomil, co se vlastně děje.

,,Adame… já… miluji tě," vydechl nakonec, připadal si jak zamilovaná puberťačka a ne dospělý člověk po třicítce.

,,Já vím," usmál se na něj Adam a do ucha mu zašeptal stejná dvě slůvka.

Kéž by to tak skončilo doopravdy. :) Budu ráda za reakci v komentářích, protože se opravdu jedná o mou první Adommy, první slash a po dlouhé době i mnou něco napsané. :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Severiss Severiss | 28. prosince 2014 v 0:07 | Reagovat

:333 <3

2 Zuzu Zuzu | Web | 28. prosince 2014 v 0:27 | Reagovat

V první řadě tě vítám mezi Adommy blogery, vítej v partě, jsem fakt ráda, že jsme se zase rozrostli :)
Co se povídky týče, styl psaní máš dobrej, příjemně se to čte :)
A děj je na prvotinu super, jak budeš psát, budou přicházet čím dál lepší nápady :)

3 Extasy Extasy | 28. prosince 2014 v 0:45 | Reagovat

Je to takové hezky snové, pěkně se to četlo a taky mi to připomnělo staré časy v mém vlastním životě :)
Jen tak dál!

4 Eileen Glambert Eileen Glambert | 5. ledna 2015 v 13:21 | Reagovat

Moc vám děkuji, moc si toho od vás vážím  a děkuji za přijetí mezi Adommy blogery. :)

5 TýTý TýTý | 5. ledna 2015 v 22:35 | Reagovat

Líbí se mi jak píšeš :-) a mají pravdu hezky se to čte :-D rychle mi to ubývalo a než jsem se nadála byl tu šťastný konec :-D  :-D

6 Karin Karin | 3. března 2015 v 21:51 | Reagovat

Moc pěkně napsané. :-)

7 Adele Adele | 5. dubna 2015 v 23:56 | Reagovat

Moc pěkné :-D jen tak dál :-)

8 cholet cholet | 27. dubna 2015 v 18:53 | Reagovat

Krása :")

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování