Není to tvá vina, Tommy

13. května 2015 v 21:53 | Eileen |  Láska je láska

Po kratší odmlce tu mám pro vás pátý díl z mé minisérie Láska je láska a podle mých výpočtů a plánu jsme přesně v polovině. :) Což znamená, že bude minimálně o sedm částí více, než původně bylo zamýšleno, ale nestěžuji si a vy snad taky ne... Přeji vám příjemné čtení...
PS: Omlouvám se za možný výskyt chyb, ale můj mozek už vypíná


Cestou do nemocnice porušil minimálně dva dopravní předpisy, jelikož mu přišlo zbytečné jet pouze povolenou rychlostí nebo dokonce zastavovat na červenou. Proč by měl? Jindy možná dodržoval všechno, ale teď spěchal… Nepočítal, že Sauli a Liz mu zaberou tolik času, a proto jakmile vše vyřídil, okamžitě sedl na svou dvoukolou lásku a vydal se do nemocnice s malou dušičkou, ale doufáním, že on bude žít…

Zastavil až v podzemních garážích soukromé kliniky v LA, očekával před budovou davy novinářů, ale naštěstí vše nasvědčovalo tomu, že se podařilo tu tragickou událost dnešního rána ututlat a jeho dalším přáním hned po tom, které se týkalo života Adama, bylo, aby to tak i zůstalo… Nepřál si totiž ohrožení kariéry jeho tajné, možná spíše platonické lásky. Tommy byl jeden z mála, který věřil, že hudba dokáže navrátit Adama zpátky do života a dá mu pořádný důvod žít…

Došel k výtahu a vyjel do třetího patra, kde měl podle zprávy, kterou mu poslala Ashley, ležet Adam. Čím blíž byl, tím větší strach měl. Cítil tlukot svého srdce, který mu připadal mnohem rychlejší, cítil, jak se mu potí ruce a také to, jak zrychleně dýchá. Jedna uběhlá minuta mu připadala jako celá věčnost, tak neskutečně se bál…

,,Kde sakra… Co jsi dělal?" Ashley na něj vyjela hned, jakmile se objevil v jejím zorném poli, kolem sebe měla několik kelímků od kávy, které stihla od rána vypít opravdu velké množství, jelikož si připadala neuvěřitelně vyčerpaná. Poslední dny byli velmi únavné a neodráželo se to jen na Tommym, ale také na Ashley, která už mlela z posledního.

,,Vyřídit účty s Finem a vyhodit Liz," odpověděl jí, chtěl jít do pokoje, ale jeho nejlepší přítelkyně ho zastavila a podívala se mu do očí.

,,Tommy… na jak dlouho to bude tentokrát?" Bála se o svého přítele, jelikož měla několikrát tu čest potkat Liz a bohatě jí to stačilo. Nepříjemná panovačná čarodějnice bez špetky přátelskosti - takhle na ni aspoň působila, ale později jí její teorii potvrdili i ostatní, co znali Liz a nejvíce ji nenáviděl Adam, který pomalu nemohl slyšet ani její jméno.

,,Navždy." Za to odseknutí si od ní zasloužil vyčítavý pohled, z jeho úst unikl tichý povzdech a pak se na ni následně omluvně podíval, protože opravdu nechtěl být nepříjemný, ale ta představa, že stojí před dveřmi do Adamova pokoje a on stále neví, jak na tom je… Ta představa ho upřímně ničila.

,,To nic, Tommy… U Adyho je teď Leila, lékaři ho dokázali stabilizovat, ale stále je v umělém spánku." Blonďákovi se na tváři usadil zničený výraz, sesunul se do křesílka na chodbě a dal si hlavu do dlaní. Měl být šťastný, že žije, ale on se cítil snad ještě hůř… Uvědomění ho udeřilo do tváře jako facka… To on mohl za to, že teď Adam ležel za těmi dveřmi v umělém spánku. Kdyby Liz vyhodil už dřív, mohl dávat na zpěváka pozor dvacet čtyři hodin denně a nic z toho by se nestalo, ale zklamal…

,,Tommy, není to tvoje chyba." Ashley už znala Tommyho příliš dobře, takže nebylo pro ni těžké odhadnout směr jeho myšlenek, navíc se momentálně dalo v kytaristovi číst jako v otevřené knize - teď, když se jí podíval do očí.

,,Kdybych… kdybych do prdele vyhodil tu krávu ze svého života hned, mohlo být všechno jinak." Ash si všimla, jak se mu jedna osamocená slza skutálela po tváři a ta byla následována dalšími, což ji rozhodilo. Nikdy ho neviděla plakat a teď měla před sebou hromádku neštěstí, která byla na pokraji svých fyzických i mentálních sil.

,,Tommy," vydechla jeho jméno a objala ho. On se z instinktu přitiskl k ní a dovolil si na chvíli ronit slzy, před ní si to dovolit mohl… věřil jí.

Netrvalo to dlouho, ani ne deset minut a Tommy už vypadal, jakoby se ani nic nestalo, seděl v křesílku a popíjel svou kávu, pro kterou si došel. Sem tam jeho pohled zabloudil ke dveřím, ale neodvážil se tam vkročit… Přeci jen tam byla Leila a on měl strach, že ho odsoudí, protože nedokázal ohlídat jejího prvorozeného syna. Pořád mu hlavou totiž létaly myšlenky typu: co by, kdyby… Co by se stalo, kdyby vyhodil Liz dříve? Co by se stalo, kdyby rozmluvil Adamovi obnovený vztah se Saulim? Co by se stalo, kdyby vše udělal jinak? Netušil…

Z jeho rozjímání ho vyrušilo otevření a následné zavření dveří naproti jeho maličkosti, opatrně zvedl svou hlavu a jeho pohled se střetl s tím Leily, která se na něj smutně usmála a rozevřela svou náruč, kterou vždy blonďáka vítala. Tommy se zvedl a objal ji, cítil se ještě mizerněji, když ji viděl uplakanou a na pokraji sil.

,,Ráda tě vidím, Tommy, i když to mohlo být při lepší příležitosti." Její smutný úsměv se mu zabodl do jeho srdce a sklopil hlavu. Následně z jeho úst unikla omluvná slova směřované jeho mámě. Cítil tak moc velkou vinu, že to snad více ani nebylo možné… Už si byl na sto procent jistý, že všechno byla jeho chyba.

Leila se na něj zděšeně podívala, pak věnovala jeden krátký pohled Ashley a zhluboka se nadechla a vydechla. Nechtěla ani vědět, jak ho něco takového mohlo napadnout, protože i ona si mohla vyčítat, že tu nebyla pro svého milovaného syna, když ji potřeboval.

,,Tommy, pojď se mnou, popovídáme si," rozhodla a vzala ho za ruku. Měla toho blonďáka ráda od samotného začátku, hned na první pohled si ho oblíbila a vzala pod své ochranná křídla. Občas dokonce i Tommymu zavolala, čímž ho vždy překvapila, ale on si nestěžoval - naopak byl velmi rád. Leila mu občas nahrazovala mámu, zajímala se o něj, o jeho pocity… Někdy si taky říkal, že je to snad jeho anděl strážný, jelikož se objevila vždy v době, kdy na tom zrovna nebyl nejlépe…

Mlčky vyšli z nemocnice a zamířili k parku, který patřil k areálu. Moc lidí v něm nebylo, přeci jen bylo dnes mírně zamračeno a lidé se báli blížící se bouřky, ale ani to nezabránilo Tommymu s Leilou, aby se usadili na jednu z mnoha laviček.

,,Chtěla jsem ti jen říct, že za to nemůžeš, Tommy… Ashley mi řekla, co všechno jsi obětoval a jak moc ses mu věnoval," promluví jemně.

,,Měl jsem udělat víc." Ženu reakce blonďáka vůbec nepřekvapila, dokonce s ní počítala, protože i ona se dostala Tommymu za tu masku lhostejnosti.

,,Tommy, víc jsi udělat nemohl. Jediný, kdo nese břímě viny je Sauli. To on může za to, co se s Adamem stalo, ale věřím, že bude v pořádku, protože on je silný a bude bojovat a nakonec svůj boj vybojuje a vše se vrátí do starých dobrých kolejí." Mluvila tiše a laskavě, jelikož věděla, že takové zacházení teď kytarista potřebuje, za posledních pár hodin se mu totiž obrátil život vzhůru nohama, toho si byla víc než vědoma.

,,Ale i tak jsem… " Ani to nedořekl, jelikož ho Leila zastavila.

,,Ne, Tommy, ty jsi udělal víc než kdokoliv jiný, já to vím. Možná to nejde vidět teď, ale dej tomu čas a uvidíš, že vše se obrátí k lepšímu. Znám svého syna a znám i tebe," odmlčela se na chvíli, aby mohla následně pokračovat, ,,navíc… Byl jsi to ty, kdo tu pro Adama byl od začátku a já ti věřím. Teď pojedu na hotel si dát sprchu po cestě a vrátím se." S těmito slovy se zvedla z lavičky a následována Tommym se vydala zpátky k nemocnici.

,,Děkuji, Leilo," promluvil z ničeho nic a usmál se na ni. Žena ho naposledy objala a vydala se do garáže k autu, zatímco blonďáka poslala zpátky dovnitř a přímo za jejím synem…

,,Tommy, pojedu na chvilku domů se vyspat," oznámila mu Ashley, když se vrátil na oddělení, on jen přikývl a opatrně vstoupil do pokoje. Na posteli ležel Adam - napojený na přístroje, které kontrolovaly jeho životní funkce, ale jinak vypadal, jakoby jen spal klidným a ničím nerušeným spánkem. Smutně se pousmál, posadil se na židli vedle postele a vzal jemně jeho ruku do té své. Hlavu si položil na postel vedle jeho boku a zhluboka se nadechl a následně vydechl.

,,Proč jsi to jen udělal?" Jeho tichá otázka však zůstala bez odpovědi...

***

Možná to je mezidíl, možná to mezidíl není... Ten, kdo umí číst mezi řádky, možná získal některé odpovědi... Ten, kdo neumí - ten je získá do tří dílů zcela určitě. :) Doufám, že i tak se vám tato část aspoň trochu líbila a také se ještě jednou omlouvám za mírné opoždění, které bylo způsobeno nechutenstvím k psaní - ne to lžu, ale jaksi mi to nešlo přes prsty. :) Takže to už je pro dnešní díl vše, budu ráda za vaše ohlasy a já vám mohu slíbit, že příští díl už se budou dít věci a ponese název: Za dobrotu... na žebrotu. :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cholet Cholet | 13. května 2015 v 22:09 | Reagovat

Tak doufám,že umím číst mezi řádky :D
Moc děkuji za další díl :)

2 Katka Katka | E-mail | 13. května 2015 v 22:10 | Reagovat

No čekala jsem jak napjatý luk jak to dopadne s Adamem. Zaplat pánbůh aspoň je naživu.Leila překvapila.Hodná a starostlivá mamka. Doufán že teď už jim nebe stát nic v cestě !!!! :-D  :-D  :-D  :-D Móc hezky napsaný Hlavně ty slzy jak hrachy. Doják  :-D  :-D  :-D

3 Janimi Janimi | 13. května 2015 v 23:38 | Reagovat

Adam zachránený a Tommy pomstiteľ a záchranca :-)...aj keď on sám trpí vinou ;-) Vďaka za ďalší diel ;-)

4 Ellie Ellie | 14. května 2015 v 20:03 | Reagovat

Snad se Adam probudí a konečně se trochu vzpamatuje. :-)

5 Karin Karin | 13. ledna 2016 v 22:56 | Reagovat

Je mi Tommyho líto a doufám že se Adam z toho dostane. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování