Těžké časy nastaly

17. června 2015 v 23:43 | Eileen |  Láska je láska

Po poměrně delší době přináším další díl. Tentokrát už jeden z posledních. :) Možná vám přijde tahle část velmi zmatená, ale jak já říkám, vše má svůj důvod. Přeji vám příjemné počtení... Vaše Eileen




Díval se mu do očí a snažil se v nich cokoliv vyčíst, ale nedařilo se mu to. Bylo v nich prázdno… Žádné emoce, nic. Tommy byl naivní, když si na malý moment pomyslel, že by ta jedna jediná noc mohla změnit věci k lepšímu. Blonďákovi z úst unikl tichý povzdech a následně na to se začal hrabat z postele.

,,Do prdele," uniklo mu z úst, když si uvědomil, že ve svém dosahu nemá žádné oblečení, proto svůj zrak obrátil k posteli a všiml si složené tenké deky. Hned se po ní natáhl a obmotal si ji kolem svého drobného těla… Teď už mohl co nejrychleji opustit ložnici pána domu, který se nejspíše rozhodl, že mlčení je ta nejlepší činnost.

Trvalo to ani ne půl hodiny a Tommy již seděl v kuchyni. Osprchovaný, oblečený a nad hrnkem kávy. Snažil se nekoukat kolem sebe, ale poházené oblečení a pohár se zbytkem rozpuštěné zmrzliny ho nutili k pravému opaku. Proto neváhal a začal uklízet, připadal si jako pachatel na místě činu. Oblečení zanesl do koše na prádlo, pohár opláchl a dal ho ihned do myčky a taky nezapomněl utřít celou linku včetně kuchyňského ostrůvku. Poté se vrátil zpátky ke své kávě a v hlavě si znovu a znovu přehrával události, které se odehrály v noci.

,,Uděláš mi prosím taky?" ozvalo se za ním, Tommy se otočil a spatřil Adama, který měl na sobě jen tepláky a tílko. Kytarista bez řečí vstal a připravil mu šálek lahodné kávy. Netušil jestli má mluvit, netušil, jak se má chovat a už vůbec netušil, co bude dál.

,,Děkuji," špitl, když před něj blonďák postavil kávu. Zpěvák měl v hlavě naprostý chaos, který nedokázal ukočírovat. Snažil se vzpomenout, jak se vlastně stalo, že skončili tam, kde skončili. Ale ať dělal cokoliv, nedokázal si vůbec vzpomenout, a to ho na tom štvalo nejvíce. Potřeboval být sám, potřeboval si vše urovnat v hlavě, a to nejspíše v přítomnosti jeho extrémně talentovaného kytaristy nepůjde, proto se rozhodl…

,,Tommy?" začal opatrně a počkal až se na něj upřou hnědé oči plné otazníků.

,,Myslím, že by bylo lepší, kdybys teď odešel." Ta jedna jediná věta způsobila málem Tommymu srdeční kolaps. Vsadil by celé jmění za to, že jeho srdce teď vynechalo několik úderů. Nevěděl, co na to říct, ale i přesto věděl, že by měl reagovat a nenechat to být.

,,Fajn," přikývl. Rozhodl se, že si bude hrát na toho starého flegmatického Tommyho, kterému bylo vše u háje. Nečekal na žádnou reakci a ihned se vydal do svého pokoje, který se za posledních několik dní přivlastnil a začal si balit své věci, což mu netrvalo příliš dlouho…

Sešel dolů a ani ho nepřekvapilo, že tam nikoho nenašel. Taxi si zavolal při balení, tudíž se rozhodl opustit tento dům hned… Později by to možná nedokázal, a to si nemohl dovolit. Nemohl si nic připustit, musel zůstat silný, protože jinak by skončil v těch stavech jako za dob, kdy byl s tou čarodějnicí, a to byla věc, kterou nechtěl už nikdy zažít…

Když otevřel vstupní dveře, vydechl. Nechápal to. Nechápal, proč si připadal, jakoby otevřel truhlu bolesti, která zůstala dlouhou dobu zamčená. Jenže teď byl zpátky. Na místě, které pro něj bylo dlouhou dobu útočištěm a domovem. Blonďáček si prohrábl své vlasy a vydal se do obývacího pokoje. Všude byl nános prachu a vzduch mu zde připadal příliš těžký, proto ihned otevřel okna a rozhodl se, že svůj čas, kterého bylo najednou příliš, zaplní úklidem. Trochu doufal, že ho to i unaví… Kdyby jen věděl.

Začal jako vždy utíráním prachu, přičemž do odpadkového pytle začal házet fotky, kde byl s Liz. Pokračoval v úklidu všech místností a nakonec si nechal svou - jak tomu říkával - trucovnu, kde měl veškeré své milované kytary a taky spoustu jiných věcích, které chtěl ukrýt před Liz.

Tommy se natáhl pro jednu krabici, kterou měl ukrytou pod pracovním stolem a usadil se na pohovku. S menšími obavami zvedl víko a odložil ho bokem… Jako první na něj vykoukly fotky celé Glamily z prvního turné. Musel se usmát, když spatřil fotku, kde byl on a Isaac - odpadnutí na pohovce a podřimující. Tommy věděl, že prohlížení fotek mu způsobí spíše větší depresi, ale potřeboval si ty staré dobré časy připomenout, a proto se dal do práce. Sasha, Cam, Brooke, Isaac… Jak dlouho je neviděl? Kdy byl naposledy s někým z nich v kontaktu? Z úst mu unikl další povzdech, a proto raději krabici opět uložil na místo, kam patřila. Poté rychle dokončil úklid a rozhodl se pro sprchu…

Dny se začaly měnit v týdny... Tommy už byl čím dál víc zoufalejší. Utápěl se v alkoholu, spal a do toho se věnoval hudbě. Jeho život upadl do nudného stereotypu, na který si velmi rychle zvykl. Přeci jen mu nic jiného nezbývalo. Jeho srdce vlastnil Adam, jeho rozum byl taky nenávratně pryč. Cítil se jako troska a nechápal to. Nechápal už nic, protože po tom ani netoužil. Proč by taky měl?

Z jeho úvah o svém stereotypně nudném životě ho vyrušilo zazvonění, které napoprvé ignoroval, protože si myslel, že trpí halucinacemi, ale když se ozvalo podruhé… Donutil se zvednout a zajít otevřít…

,,Pan Ratliff?" zeptal se muž za dveřmi. Tommy poznal, že se jedná o kurýra.

,,Ano," odpověděl překvapeně. Kurýr přikývl, něco si zapsal a ze schodů opatrně vzal obrovský pugét rudých růží, který měl v sobě zastrčenou obálku a předal ho překvapenému Tommymu.

,,Tady se mi prosím podepište," poprosil ho ještě kurýrní pracovník, a když měl vše, co potřeboval - odešel.

Blonďáček překvapeně zacouval zpátky do bytu a následně do kuchyně. Ty nádherné růže opatrně položil na kuchyňskou linku a opatrně si vzal obálku, z které následně vytáhl list papíru.

Drahý Tommy,

mrzí mě, že jsem se tak dlouho neozval, ale potřeboval jsem si spoustu věcí urovnat v hlavě a chtěl bych s tebou mluvit, proto jestli bys chtěl… Budu dnes v osm čekal u Pola. Adam

Tommy vydechl přebytečný vzduch z plic. Tohle opravdu nečekal. Měl dnes schůzku s Adamem a on… On vypadal jako trosečník.

,,Sakra," vydechl…

Osmá část za námi... Cítíte to blížící se finále? Ne? To nevadí. Důvodem, proč jsem se dokopala k sepsání této části je taky fakt, že v létě se chci věnovat chystané povídce: Válka právníků -> na informace o povídce najdete informace v menu nebo na hlavní stránce. :) Každopádně zpátky k povídce. Doufám, že se vám část líbila a jako vždy mám pro vás otázku...

Co si myslíte, že se bude dít? :)

Dodatečně se ještě omlouvám za pravopisné chyby, popřípadě můj přeházený slovosled.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 18. června 2015 v 0:00 | Reagovat

Krásný díl a ta Tommyho fotka nahoře je boží :-D

2 Katka Katka | E-mail | 18. června 2015 v 14:03 | Reagovat

Maso, ten začátek. Adama bych nakopala do koulí !!!! Chudik Tommy. No, že ho teda nechal ale trápit dlouho. Jsem zvědavá co na něj vyklopí. :-D  :-D  :-D  :-D Snad už jen to nej. Tommyho už se natrápil dost. :-D  :-D  :-D

3 Katka Katka | E-mail | 18. června 2015 v 14:04 | Reagovat

Ten obrázek je moc hezkej :-D  :-D  :-D  :-D  Velice dobře vybrané k tomuto dílu

4 Karin Karin | 13. ledna 2016 v 23:20 | Reagovat

Parádní fotka doufám že mu Adam řekne že jej miluje. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování