Coffee lover//Část první

28. listopadu 2015 v 23:59 | Eileen |  Vánoce 2015

Předvánoční období oficiálně dnes začíná tak jako každý rok Železnou nedělí, a kdy jindy začít vydávat adventní povídku, než právě v tento den? Doufám, že ho prožijete v poklidu, zapálíte si první ze čtyř svíček na adventním věnci a třeba i část tohoto dne strávíte čtením pomyslné první adventní svíce na mém blogu. Přeji vám krásný den a příjemné čtení...

Vaše Eileen



Část první

Vánoce již zcela jistě klepaly na dveře a nebylo místo, kde by to nebylo znát. Lidé šíleli s nakupování vánočních dárku a nejen těch. Nikde nebylo k hnutí - jak jindy zalidněné ulice - se stávaly ještě plnějšími a na každém kroku na vás vybafl převlečený Santa Claus, který vybíral peníze na některou z mnohých charit a k jeho převleku samozřejmě nemohl chybět zvoneček. Tudíž měl nejeden člověk pocit, že se New York stává místem plný šílejících lidí, které doplňuje cinkání zvonečku. Mezi ně patřil i on. Účetní z jedné menších firem, který Vánoce pomalu nenáviděl, a kdyby to bylo v jeho moci, nejspíše by je i vymazal ze své paměti. Jeden rok v roce a lidé blázní, jakoby to mělo proměnit jejich dosavadní životy v úplný chaos. Miloval sice atmosféru Vánoc - to ano, ale zároveň i nenáviděl kvůli tomu předvánočnímu chaosu.

,,Dávej sakra pozor," zavrčel na chlápka, který do něj právě vrazil a z úst mu unikl tichounký povzdech. Zdálo se mu to, nebo to bylo rok od roku horší a horší? Cožpak neexistovalo místo, kam by se mohl v poklidu ukrýt a prožívat aspoň pár chvil v poklidu? Dokonce i jeho oblíbený Starbucks se v předvánočním období stával místem, kterému se vyhýbal obloukem, a tak přicházel i o svou odpolední chvilku klidu nad šálkem výtečné kávy.

Mladý muž chtěl být již v klidu svého domova, po ničem jiném netoužil. Bohužel potřeboval být za dvě hodiny zpátky v práci a považoval za zbytečné, aby jezdil domů. Proto se rozhodl podívat do ulic velkoměsta - to ještě netušil, že toho bude velmi rychle litovat…

Nakonec skončil v kavárně, která ho zaujala především tím, že v ní nebylo tolik lidí jako v ostatních podnicích, které míjel. Jakmile vešel tak ho navíc do nosu udeřila vůně perníku, karamelu a oříšku. Cítil tu atmosféru, která se zdála přímo magickou a panovala zde v každé koutku. Pousmál se a došel k pultu, za kterým stála mladá slečna právě volající na svého kolegu, aby ji šel vystřídat. Blonďáček již chtěl protestovat, když se v tu chvíli otočil muž, který ho na první pohled zaujal. Vypadal tak… božsky? Netušil, kde se v jeho hlavě vzaly ony myšlenky, ani nic jiného si o něm pomyslet nemohl.

,,Dobré odpoledne přeji, čím vám mohu posloužit?" odříkal svou naučenou frázi, když se objevil o pokladny a mile se na něj usmál. Blonďáček nedokázal od tmavovláska odtrhnout oči a ani u mladíka pracujícího v té kavárně to nebylo jinak. Připadal si, jakoby ho již znal, ale to bylo nemožné. Protože si byl jist, že kdyby někdy ten blonďatý zázrak spatřil, nikdy by na to nezapomněl.

,,Dobré odpoledne i vám," pozdrav vrátil, což obsluhujícího překvapilo. Málokdo pozdrav vrátil a on měl někdy chuť nezdravit také, ale to by ho nejspíše šéf při nejmenším přizabil.

,,Dal bych si nějakou dobrou kávu, doporučíte mi nějakou?" zeptal se blonďáček.

,,Zajisté, když dovolíte, připravím vám specialitku podniku… Jen chcete ji s sebou, nebo tady?"

,,Myslím, že se chvíli zdržím," odpověděl mu a zaplatil požadovanou částku.
,,Posaďte se, přinesu vám ji," pousmál se na něj tmavovlásek a blonďáček si ještě všiml jména na jeho tričku. Adam… Nevěděl proč, ale to jméno se mu líbilo.

,,Tady máme jednu specialitku a jako pozornost podniku i něco k zakousnutí," usmál se na něj mladík a postavil před něj tácek s jeho objednávkou. Netušil, jak bude reagovat na karamelové latté s muškátovým oříškem a kapkou vanilky, ale doufal, že mu zachutná - stejně jako domácky upečená sušenka,

,,Děkuji." Nevěděl jak, ale zkrátka se na Adama usmál, což nedělal moc často. Mladík svůj úsměv rozšířil ještě víc a už chvátal zpátky, jelikož jeho kolegyně ho volala.

Tommy - tak se ten muž jmenoval - se díval na jeho záda celou dobu, než došel ke své kolegyni. Následně zavrtěl hlavou a napil se té nejlepší kávu, kterou snad v životě měl. Jeho chuťové buňky měly orgasmus, a když ještě ukousl té sušenky, cítil se rázem jako v ráji a všechny jeho starosti a počínající deprese z Vánoc byly pryč. Nechápal, jak může někdo vytvořit něco tak úžasného, ale cítil se úžasně.

Litoval, že tu kávu tak rychle vypil, nejraději by si dal další a pak možná ještě jednu, ale musel zpátky do práce, a proto si slíbil, že zítra sem zajde znovu. I když hlavním důvodem nebude nejspíše káva, ale milá obsluha za barem. Pousmál se a položil prázdný šálek na tácek a pak si všiml ještě něčeho… Ubrousku, na kterém bylo napsáno pár číslic… Blonďáček se pro sebe usmál, ubrousek schoval do bezpečí kapsy svého černého kabátu a vydal se z kavárny pryč…

Když za hluboké tmy došel domů, zmohl se jen na dvě věci, které pro něj byly smyslem života - sprcha a padnutí do postele, kde okamžitě usnul.

Ráno ho probudil zvonící telefon, který neochotně přijal a už chtěl nadávat, když se na druhé straně ozval jeho šéf, chválící ho za dobře odvedenou práci a s menší odměnou v podobě dnešního volna, což se mu víc než hodilo.

Přesně o půl hodiny později se již oblékal do svého kabátu a vydal se na cestu do nově objevené kavárny s doufáním, že tam nalezne tu úžasnou obsluhu. Netušil proč, ale chtěl ho víc poznat, chtěl strávit více času v jeho společnosti. Nechápal své jednání, nikdy nic takového nezažil a on doufal, že se mu dnes poštěstí a opět ho potká…

Cítil, jak má stáhnutý žaludek, který se stáhl úplně ve chvíli, kdy vcházel do kavárny. Nechtěl vypadat, že tam jde jen kvůli němu, ale na to měl myslet ještě ve chvíli, kdy byl doma. Teď už se nedalo nic dělat, navíc ani neměl jistotu, že tam bude. Proto už nad ničím nepřemýšlel a šel rovnou k pultu, kde ho čekalo zklamání. Za pultem byla dívka, která tam nebyla ani včera, tudíž bylo možné, že se jedná o opačnou směnu.

,,Dobrý den, budete si přát?" zeptala se ho usměvavá blondýnka. Přál by si jistého mladého muže, který zde obsluhuje, ale místo toho si jen objednal obyčejné latté a šel se posadit na místo, na kterém seděl i včera, aby se věnoval svým myšlenkám.

,,Máš tu volno?" zeptal se sametový hlas a on okamžitě vystřelil hlavu vzhůru. Měl pocit, že minimálně sní, když viděl Adama v obyčejných džínech, bílém tričku a mohutném hnědém svetru. V každé ruce držel jeden hrníček kávy a pod paží přidržoval nějaký blok.

,,S-samozřejmě," vykoktal překvapeně a odměnou mu byl úsměv, který donutil jeho srdce bít mnohem rychleji, než je obvyklé.

,,Donesl jsem ti kávu, to, co sis objednal se nedá pít." V tomto měl pravdu, protože se to nedalo srovnat s včerejším výbuchem jeho chuťových buněk.

,,Děkuji," špitl vcelku nesměle a Adam se na něj znovu usmál.

,,Vlastně jsi mi ani ještě neřekl, jak se jmenuješ, což je vcelku nespravedlivé, když vezmu v potaz, že ty sis mohl mé jméno přečíst." Blonďáček mírně zrudl a v duchu si nadával do všech blbců. To zčervenání ale způsobilo, že se Adam ještě víc usmál. Přišlo mu to příliš roztomilé, vlastně mu připadal celý roztomilý a cítil něco, co ještě nikdy nezažil.

,,Tommy Joe," odpověděl zkrátka a jeho společník k němu natáhl ruku.

,,Tak ať je to aspoň trošku oficiální, já jsem Adam." Tommy jeho ruku přijal a usmál se. Měl pocit, že Adam je zosobnění radosti samotné. A nevěděl proč, ale v jeho přítomnosti se cítil víc, než příjemně…

Tak moc příjemně, že povídáním strávili víc než dvě hodiny. Bavili se o úplně banálních věcí, ale i přesto jim připadalo, jakoby toho druhého znali celé věky a ne necelý den.

,,Stejně máš štěstí, že jsi mě tu dnes zastihl, měl jsem v plánu si přijít jen pro nějaké věci," usmál se na blonďáčka a ten na něj koukl.

,,A kde bereš tu jistotu, že jsem sem přišel kvůli tobě?"

,,Vím to, protože jsi milovník kávy a já vařím tu nejlepší kávu ve městě," uchechtl se sebevědomě.

,,Jedna nula pro tebe, protože v tomto máš pravdu." To musel Tommy uznat. Za ty dvě hodiny mu Adam uvařil nejen včerejší kávu, ale také skořicovou se šlehačkou a karamelovou s muškátovým oříškem a musel uznat, že nic lepšího nikdy nepil.

,,Budu si to pamatovat," zasmál se opět a hned pokračoval: ,,nechceš zítra někam zajít?"

Upřímně ta otázka Tommyho zarazila. Neočekával, že by s ním Adam chtěl strávit ještě nějaký čas a navíc i čas mimo tuhle kavárnu. Připadalo mu to, jakoby se mu plnilo nějaké nevyslovené přání. Poprvé v životě se cítil šťastně a byl by blázen, kdyby odmítl.

,,Budu moc rád," odpověděl nakonec a všiml si, jak si muž naproti němu oddechl. Copak si myslel, že by nešel? Neuvěřitelné…

,,Tak třeba zítra ve dvě u kluziště v Central parku?" navrhl a on přikývl… Byli domluveni… Jen nevěděl, jestli to bylo rande, nebo přátelské trávení času, ale rozhodl se být optimista, takže rande...


Závěrem jen upozorňuji, že tohle bude přesně ta povídka, která bude oddechová. Podle mého názoru je to totiž před Vánocemi přesně to pravé ořechové. Doufám, že se vám první část líbila a jsem zvědavá na Vaše reakce.

A možná, jen možná, těch částí bude přeci jen víc, ale nechci nic slibovat, protože až po dopsání čtyř částí, mě napadlo ještě spoustu věcí...

Eileen
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ratliff Ratliff | 29. listopadu 2015 v 0:15 | Reagovat

Tak příjemný advent si nechám líbit. :3
Krásné a hlavně oddechové ... Těším se na pokračování! ^^

2 Ellie Ellie | 29. listopadu 2015 v 8:09 | Reagovat

Tohle je moc krásná povídka a navozuje tu pravou vánoční atmosféru :-)

3 Katka Katka | E-mail | 29. listopadu 2015 v 16:35 | Reagovat

Moc hezká a sladká povídka. Hned mi zlepšila náladu. Já miluju sladké příběhy s dobrým koncem. :-)  :-)  :-)

4 Cholet Cholet | 29. listopadu 2015 v 21:29 | Reagovat

Skvělí námět :) taky bych chtěla kávu od Adama :') :D už aby byla další neděle :3

5 Ady Ady | 30. listopadu 2015 v 16:59 | Reagovat

Wow po třech dnech co jsem byla pryč jsem potřebovala vydechnout:-))A tohle byl ten nejlepší relax užasna povíídka těším se na další část:-)) :-)  :-)

6 Karin Karin | 14. ledna 2016 v 0:39 | Reagovat

Zatím pohodová povídka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování