Tolik otázek...

15. listopadu 2015 v 22:47 | Eileen |  Jednorázové Adommy

Další jednorázová povídka, ale v pořadí druhá depresivnějšího rázu. I přesto doufám, že se vám bude líbit. Přeci jen je psaná stylem, který je... Nebo spíš se mi zdá jiný, než je u mě zvykem. :)

Tolik otázek... A odpovědi nulové...
Vaše Eileen

Taky tu mám věnování, které tentokrát schytá má božsky ďábelská Lucy, která mě postupně dokopala k dopsání této jednorázové povídky. :)



Tolik otázek


,,Proč jsi se změnil?" zeptal se a podíval se na něj. Nepoznával ho, připadal si, jakoby potkal úplně cizího člověka.

,,Protože se lidé mění." Z krabičky si vzal jednu cigaretu, kterou si ihned zapálil, aby se aspoň nějakým způsobem dokázal uklidnit.

,,Od kdy kouříš?" Další otázka, další slova, která mu ubližovala. Ubližoval mu ten náhlý zájem. Nestál o něj… teď už ne. I když nejspíše lhal sám sobě.

,,Od doby, co se na mě vysral nejlepší kamarád." Neodpustil si to. Musel to říci. Musel říci jeden z důvodů, proč se z něj pomalu, ale jistě, stává lidská troska.

,,Víš, že to není pravda." Pokusil se uvést věci na pravou míru. Popravdě nevěřil úspěchu.

,,Ale je." Tiše se uchechtl a popotáhl, aby následně vydechl kouř.

,,Proč to říkáš? Vždyť víš…" Netušil, jak se s ním má bavit. Vždy měl na jazyku stovky slov, ale teď nevěděl. Cítil se ztracený…

,,Jistě. Vím, věřím, chápu." Další pobavené odfrknutí. Nic víc, nic míň. Mladší z mužů se nacházel na pokraji šílenství.

,,Tommy," na malý moment se odmlčel, ,,proč se ničíš?" Nedal si s těmi otázkami pokoj.

,,Omyl, Adame, neničím… Já si jen pomáhám," opravil ho a vydechl jeho směrem kouř. Cigaretový dým, který se nesl dál noční tmou.

,,Čeho chceš sakra dosáhnout, Tommy? Myslíš si, že je to vhodné, abys pil a kouřil jednu za druhou? Chceš se zabít?!" Zpěvák to již nevydržel. Docházela mu veškerá trpělivost, kterou měl, a že jí měl vždy opravdu hodně.

,,Je to můj život, z kterého jsi odešel, tak se uklidni," pronesl lhostejně Tommy a upil ze své sklenky s vodkou.

,,Záleží mi na tobě, Tommy Joe," snažil se jít na to jinak, ale spíš si tím přitížil, protože ten pohled, který po něm blonďáček vrhl, mluvil za vše.

,,Buď tak laskavý a nelži mi," promluvil bez špetky emocí. Zpěvák se neubránil pohledu do jeho očí. Začínal litovat. Litoval, že sem vůbec chodil, protože to, co oči nevidí, to srdce nebolí. A on spatřil velkou ledovou stěnu v očích, ve kterých vždy mohl číst jako v otevřené knize.

,,Nedovolil bych si ti lhát," zkoušel mu vyvrátit jeho nařčení. Nechtěl, aby blonďáček mluvil takhle…

,,Proč jsi vlastně přišel?" dovolil si změnit téma a položit otázku pro změnu on. Už ho to unavovalo, ničila ho jeho přítomnost.

,,Chci, aby ses vráti…"

,,Ne." Nedovolil mu ani doříct, co chce, protože on věděl. Potřeboval zpátky svého oddaného kytaristu, ale ten už neexistoval.

,,Proč ne? Vždy jsi chtěl hrát." Snažil se přijít na ten důvod, ale nic ho nenapadalo.

,,Protože už prostě nechci." Dopil vodku ve své sklence, aby si dolil další. Adam to jen sledoval s němým úžasem.

,,Proč? Bojíš se snad?" Další z pokusů v něm probudit nějakou emoci, ale opět se mu to nepovedlo.

,,Čeho? Kytary? Nebo snad tebe? Těžko mi můžeš ublížit víc, než jsi mi ublížil doposud." Ta věta působila jak facka. Adam najednou nevěděl, co říct a Tommy byl rád, že aspoň chvíli je ticho.

,,Jak jsem ti já ublížil? Víš, že nad výběrem členů do bandu nemám moc vliv a navíc tě teď chci zpátky, dávám ti tu možnost," dostal ze sebe po chvilce přemýšlení nad tím oznámením.

,,Je mi vcelku u prdele, jestli hraju pro tebe." Další pokrčení ramen.

,,Tak proč se nevrátíš?"

,,Protože to nejde, je konec, skončilo to, Adame." Znovu se na něj podíval, znovu ho propaloval svým pohledem.

,,Může to přeci zase začít, jako nová éra našich životů." Stále neztrácel svou naději.

,,Mohla by, ale nezačne. Už je to všechno pryč, skončilo to posledním koncertem, tak už to pochop a smiř se s tím." Chlad v jeho hlase donutil zpěváka trhnout. Znal hodně podob toho blonďáčka... Ale tohle bylo něco, co zažíval poprvé.

,,Můžeš mi aspoň říct proč?" Nedokázal se s mířit s tím, že by nedostal vysvětlení.

,,Protože tě do prdele miluji! Už to chápeš?" zavrčel směrem k němu a kopl do sebe dalšího panáka.

,,Lžeš…" obvinil ho ze lži. Nedokázal tomu uvěřit. Zkrátka ne. Bylo to nereálné, nesmysluplné a zkrátka nemožné. Nevěřil mu. Zcela určitě se ho chtěl jen zbavit, proto mu řekl to, co před chvílí vypustil z úst.

,,Jistě, já nic jiného nedělám." Jak moc naivní byl, když si na malý zlomek chvilky myslel, že by se možná něco změnilo. Místo toho byl… Byl za lháře.

,,Proč jsi to řekl?" Adam byl rozhozený - nic míň, nic víc. Nechápal to - a možná ani nechtěl.

,,Odejdi," promluvil, jeho otázku nechal bez odpovědi.

,,Tommy…" Chtěl jen vysvětlení.

,,Řekl jsem ti, abys sakra vypadnul!" Tommy už neměl sílu na to být v jeho přítomnosti a po jeho zvýšení hlasu se Adam opravdu zvedl a dal se k odchodu. Věděl, že to nemá cenu, ne teď… Možná časem...

***

,,Dnes jsme se tu sešli, abychom společně uctili památku člověka…" Neposlouchal dál. Nedokázal to. Jen tam seděl a díval se do blba. Už nedokázal plakat, všechny slzy vyschly. Vše bylo pryč, on byl pryč… A veškerou vinu za jeho smrt bral na sebe. Vše bylo zničeno ve zlomku vteřiny. Jeho srdce, jeho život… Kolik stačilo prášků, aby srdce člověka, kterého ve skrytu duše miloval, přestalo bít? Kolik odvahy bylo potřeba, aby je dokázal spolykat? Kolik myšlenek se mu před posledním výdechem honilo hlavou? Tolik otázek a ani jedna odpověď. Proklínal se. Proklínal se za to, že mu tak moc ublížil. Nenáviděl se, protože to on mohl za jeho smrt. Chtěl zemřít za to, jak bezcitný byl ke svému nejlepšímu příteli. Ale taky nenáviděl jeho. Nenáviděl ho, protože mu to neřekl dřív… Ale co mohl teď dělat? Nic… Musel jít dál, protože smrt je milosrdná a on se musel vykoupit ze svých hříchů, cítil to. Nezasloužil by si vysvobození, ne teď… Protože člověk většinou pochopí, co měl až ve chvíli, kdy to ztratí…


Doufám, že mě momentálně nechcete při nejmenším přizabít, ale občas má každý autor potřebu napsat něco, co nekončí šťastně jako pohádka. A popravdě… I tohle je život. :) Doufám ale, že se vám tato jednohubka aspoň trochu zalíbila a já jsem zvědavá na vaše reakce, protože jak už jsem napsala výše… Mám z celé povídky pocit, že je napsána stylem, mně neznámým. :) Vaše Eileen
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Khaleesi Khaleesi | Web | 15. listopadu 2015 v 22:57 | Reagovat

Pěkná práce, opravdu. Tohle se ti povedlo, nějak nevím, jak to říct, ale líbí se mi to :D
Já sama jsem na smutné konce, tudíž je tohle přesně moje partie.
Jen doufám, že se to neodráží od Adommy situace v reálu (protože ta povídka a reál teď k sobě trochu padnou).
Opravdu, hezky napsáno, chválím :))

2 cholet cholet | 15. listopadu 2015 v 23:45 | Reagovat

:'( nic víc...nemám slov

3 Katka Katka | E-mail | 16. listopadu 2015 v 14:17 | Reagovat

Nemám ráda smutné konce 8-O Je to napsané hezky :-(  ;-)  8-O  :-)

4 Ellie Ellie | 16. listopadu 2015 v 19:59 | Reagovat

Smutné konce také nemusím, ale tohle je smutné a zároveň krásné. :-) bude další díl VP? ;-)

5 Eileen Glambert Eileen Glambert | Web | 16. listopadu 2015 v 20:10 | Reagovat

[4]: Na VP se stále pracuje, jsem v mrtvém bodě, snad to brzy přejde :) A vše bude tak jak má být

[2]: Děkuji :)

[3]: Děkuji :)

[1]: Děkuji za hezký komentář. :)

6 Karin Karin | 13. ledna 2016 v 21:51 | Reagovat

Smutné ale pěkně napsané. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování