Coffee lover//Část čtvrtá

24. prosince 2015 v 1:30 | Eileen |  Vánoce 2015

Šťastné a veselé Vánoce vám přeji a přináším čtvrtou část adventní povídky, která se objevuje až dnes. :) Omlouvám se za zpoždění způsobené pracovní vytížeností, ale i tak doufám, že si ji užijete a ještě jednou vám přeji krásné prožití dnešního dne! :)
Vaše Eileen



Tommy seděl na místě spolujezdce a přemýšlel, jak se na poslední chvíli zachránit před odjezdem k Adamově mámě. Napadala ho náhlá nevolnost nebo také odvolání do práce, ale pak si uvědomil, že jeho - již přítel - se pojistil a zavolal si do firmy, aby se ujistil, že Tommy na Vánoce nebude muset pracovat. Nechápal to, jak to dokázal. Nechápal, jak se mu povedlo ho dostat na tohle místo v autě. Bylo mu trapně, cítil, že se mu již potí ruce - a to ještě nevyjeli.

,,Je to opravdu nutné?" zeptal se tmavovlasého muže, když si sedl za volant auta.

,,No tak, Tommy, máma už s tebou počítá a touží tě poznat," odpověděl mu na jeho dotaz a reakcí mu byl pouze povzdech, který unikl z úst blonďáčka…

Jeli už několik desítek minut, z rádia se linuly vánoční písničky a Tommy přemýšlel, jak by se Adam tvářil, kdyby si do uší dal sluchátka a pustil si svůj oblíbený žánr. Jeho srdce tlouklo jako o život a on přemýšlel, proč se nechal dotlačit do této situace. Zatímco on přemýšlel, Adam se šťastně usmíval a pobrukoval si s rádiem ony vánoční písničky. Těšil se na klasickou vánoční atmosféru, výtečné jídlo a především rodinu. Možná měl trošku strach o Tommyho, který mlčky seděl na sedadle a zíral před sebe, jakoby čekal, že uvidí něco, co mu pomůže z této situace.

,,Co se děje?" zeptal se opatrně a tím ho vyruší z jeho přemýšlení.

,,Nic… Jen mám možná trochu obavy, jestli to není brzy," svěřil se a doufal, že on ho pochopí, i když… I když by se neměl vymlouvat na něco, jako je brzká doba, protože to co hodlá dát Adamovi k Vánocům je opravdu velké…

,,Ale no… Vždyť víš, že bych tě nevzal někam, kde by ti bylo špatně," vykouzlil na tváři opět ten svůj úsměv, zatímco se i nadále věnoval řízení. Na tohle už blonďák neměl odpověď, protože to byla pravda. Byli spolu krátce, ale Tommy nikdy nepoznal nikoho, kdo by byl ohleduplnější, proto se jen usmál.

Když dojeli před dům, který byl vánočně ozdoben. Připadal si, jakoby měl za sebou nekonečnou cestu autem a jeho nervozita se vystupňovala do nebeských výšin. Ale jak později zjistil, byla úplně zbytečná. Leila byla úžasná žena. Hodná, srdečná, plná porozumění… Přesný opak jeho mámy. Hned jakoby si ho vzala pod svá ochranná křídla, neustále se ptala, jestli má všechno, starala se a dokonce si i povídali, když z něj opadla ta tíha strachu a nervozity.

Ono se nebylo čemu divit. Adamova máma byla člověkem, který si dokázal získat všechny. Nedělala mezi lidmi rozdíly pokud se chovali tak, aby si to zasloužili a navíc se o všechny ráda starala. Navíc nebyla úžasná jen ona, ale i zbytek Adamovy rodiny...

,,Nechceš se jít projít?" zeptal se Adama k večeru a ten radostně přikývl. Toužil být s Tommym zase chvilku sám, protože co přijeli, neměl téměř příležitost s ním promluvit, protože Tommyho pozornost si plně urvala Leila a později i jeho bratr a ostatní.

,,Tak co? Lituješ?" zeptal se, když už byli pár metrů od domu a blonďáček se na něj podíval jako na blázna.

,,Tvá máma je úžasná!" vyhrkl, což u něj nebývalo zvykem, proto se tmavovlásek pobaveně uchechtl. Věděl - nebo spíše doufal, že Tommy bude nakonec rád. Jeho máma totiž uměla zázraky a osobně si myslel, že se jí dnes povedl ten největší za několik posledních let. Tommy začínal pociťovat vánoční atmosféru a nic víc si přát nemohl…

,,Ano to musím souhlasit. Jsem rád, že se ti u nás líbí," pousmál se na něj a vzal ho bez ostychu za ruku, za což byl obdařen jedním z těch vzácných úsměvů, kterými Tommy opravdu neplýtval a o to víc je Adam miloval.

,,Líbí je slabé slovo," uchechtl se a jejich rozhovor dál plynul. Bavili se o všedních věcech, vzpomínali a také se smáli. Procházeli kolem domů, které přímo zářily pod náporem vánoční dekorace, ale ani těch mistrovských děl si nevšímali, protože to nepotřebovali. Nepotřebovali odpoutat svou pozornost. Pro ně neexistoval okolní svět, protože oni měli ten svůj. Občas se i zastavili, aby se políbili a mohli pokračovat dál.

,,Adame," oslovil ho, chtěl odvést řeč jinam. Chtěl to udělat, když jsou sami bez ostatních. Chtěl to udělat v soukromí, protože neměl tu potřebu se předvádět. Navíc to byla věc, která se v soukromí udělat musela, aby neztratila to kouzlo…

,,Copak Tommy?" Zastavili se. Stáli naproti sobě a dívali se tomu druhému do očí. Dalo by se říct, že láska mezi nimi byla hmatatelná.

,,Chtěl bych ti dát vánoční dárek," začal vcelku nevinně, jakoby nešlo o nic víc, než nějaké ponožky. Ale ono šlo o víc. Šlo o mnohem víc a Tommy si uvědomoval, že to možná byl největší risk jeho života, ale taky věřil, že Adam to zvládne.

,,Ale vždyť dárky se dávají až ráno," namítl překvapeně a blonďák hned zavrtěl hlavou, aby zastavil jeho námitky.
,,Já vím, ale tohle je něco, co ti chci dát v soukromí," pousmál se na něj a zhluboka se nadechl. Ten dárek neměl hmotnou formu, ty hmotné drobnosti měl pro něj opravdu zabalené ve své cestovní tašce, ale tohle mu musel říct a jeho přítel poklidně čekal, i když se klidný rozhodně necítil.

,,Vím, že nejlepší kávu vaříš ty, žádnou lepší jsem nikdy v životě nepil a dal bych cokoliv za to, abych ji mohl pít až do konce svého života a myslím si, že tvého talentu je škoda, když pracuješ v kavárně, kde v podstatě nic nemůžeš," začal svou řeč, která vyplynula z naprosté improvizace.

,,Tommy, o tom už jsme se bavili…" povzdechl si.

,,Ano já vím. Stejně tak vím, že tvým snem je vlastní kavárna, kde bys mohl být vlastním pánem… A já ti právě k Vánocům chci splnit tento sen tou formou, že se chci stát společníkem. Společníkem, který nebude zasahovat do tvého umění…" dostal nakonec ze sebe. Mezi nimi se rozhostilo absolutní ticho. Adam nevěděl, co má říct. První myšlenka byla, že to snad nemůže myslet vážně a vzápětí přišla ta, že jestli to tak opravdu myslel, tak to nemůže přijmout.

,,A ne neberu jako odpověď," dodal ještě rychle blonďáček, když si všiml, že se jeho přítel snaží začít protestovat.

,,Ale to nemůžu…" snažil se namítnout.

,,Nemůžeš, ty musíš."

,,Ale co z toho budeš mít?"

,,Nějaký podíl a neomezené množství lahodné kávy?" pozvedl obočí.

,,Ale vždyť…" nedokázal argumentovat. Tommy ho zbavil veškerých slov…

,,Zasloužíš si žít svůj sen, lásko," usmál se na něj a lehce ho políbil na jeho sladké rty. Věděl, že má vyhráno. Byl to přeci on, největší milovník kávy - minimálně v celém městě. Miloval Adamovu kávu, miloval Adama a chtěl, aby existovalo místo, kam by chodili i ostatní a mohli pít tu lahodnou tekutinu vytvořenou samotným Adamem. Nic víc nechtěl… A byly k tomu potřeba jen peníze, kterých měl z dědictví táty dostatek. Nic mu nebránilo, aby pomohl splnit sen člověku, kterého nadevše miloval od chvíle, kdy se potkali poprvé…

,,Šťastné a veselé, Adame."

,,Šťastné a veselé, Tommy," zašeptal a znovu ho políbil.


Máme tu čtvrtou - finální - část, ale nebojte. Jak už jsem zmiňovala, v plánu jsou bonusy, a jelikož mám teď čtyři dny volna, chci i psát. :3 Každopádně doufám, že se vám část líbila a jsem opět zvědavá na vaše reakce, které při minulé části byly úžsné! Děkuji mnohokrát! :)

Ale teď už k něčemu jinému... Užijte si dnešní den, nestresujte se a užijte si čas vánoční v poklidu...

S láskou vaše Eileen
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cholet cholet | 24. prosince 2015 v 9:23 | Reagovat

Děkuju i tobě hezký vánoce :)  lepší konec si nedokážu představit 😍

2 Ellie Ellie | 24. prosince 2015 v 19:11 | Reagovat

Moc krásná povídka, teď o Vánocích zahřála u srdce. Veselé Vánoce i tobě ;-)

3 Katka Katka | E-mail | 25. prosince 2015 v 22:18 | Reagovat

Pěkné vánoce i tobě. Nádherný díleček. Budu moc ráda, když přidáš nějaký bonus. :-)  :-)  :-)

4 Karin Karin | 14. ledna 2016 v 0:56 | Reagovat

Moc se těším na bonusy. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování