Coffee lover//Část druhá

6. prosince 2015 v 21:41 | Eileen |  Vánoce 2015

Bronzová adventní neděla již za pár desítek minut končí a já teprve teď zapaluji druhou pomyslnou svíci na svém blogu. Ono to totiž bylo celé trošku náročnější a tím, jak jsem se rozhodla přidat pár kapitol - se vše stalo komplikovanějším, ale i přesto doufám, že se vám bude část líbit a délku vám vynahradím uprostřed týdne... Příjemné čtení!
Eileen



Část druhá

Sněhové vločky tancovaly svůj klasický zimní tanec a on pociťoval čím dál větší nervozitu. Netušil proč se to děje, ale od rána si pro jistotu vymyslel již devět výmluv, kdyby ho ona nervozita přemohla a on se rozhodl nikam nejít. Ale nakonec přeci jen stál kousek od kluziště v Central parku a přemýšlel o tom, co se bude dít. Obával se, že to byl jen nějaký pokus o žert a on se nakonec neukáže… Jak se jen mýlil. Jen pár minut po druhé hodině spatřil muže, jak se k němu žene - spíše klouže - a už pár metrů před ním se mu začal omlouvat za zpoždění způsobené ujetým metrem. Tommy se musel usmát…

,,Co je vlastně v plánu?" zeptal se zvědavý blonďáček, kterého opravdu zajímalo, proč si dávají sraz v Central parku, když existovalo tolik jiných různých míst, kde se mohli sejít.

,,Jsme tady, u největšího kluziště v New Yorku, tak co myslíš?" Adam se na něj pobaveně díval a Tommy litoval, že se vůbec ptal. Sladká nevědomost…

,,To nemyslíš vážně, že ne?" uchechtl se. Při představě, že by si měl na nohy nazout brusle, se mu dělalo mírně špatně, jelikož bruslení byla činnost, kterou nenáviděl - důvodem byla pouhá neschopnost se na ledě pohybovat. Neuměl bruslit a ani po tom netoužil.

,,Samozřejmě že myslím, Tommy! Budou Vánoce a bruslení je úžasné!" Blonďáčka dostával ten optimismus, který z něj vyřazoval a on se bál té chvíle, kdy opravdu skončí s bruslemi na nohách a na tom prokletém ledě…

,,No vidíš jak ti to jde," pochválil ho mladší z dvojice, když už ho přes půl hodiny učil bruslit. Tommy chtě nechtě musel uznat, že to není úplně nejhorší aktivita, když ji můžete provádět s někým, koho už tak nějak naivně berete víc, než nějakého známého. A vůbec nezáleželo na tom, že ho znáte tak krátce.

,,Možná, ale stejně to pořád není ono," zamručel Tommy pesimisticky a odpovědí mu byl pouhý smích.

,,Jsi trdlo," uchechtl se Adam a ve stejnou chvíli mu podjela noha a on stáhl s sebou i blonďáčka, který přistál na něm. Dívali se do očí, jakoby se čas kolem nich zastavil a neexistovalo nic kromě těch dvou. Ani jeden z nich netušil, jak a kdy přesně se jejich rty spojily v polibek, který byl tak obyčejný, ale zároveň tolik výjimečný. Ani jeden z nich nedokázal vyjádřit, co během toho krátkého - pro ně nekonečného - polibku prožívali. Netušili, jestli to byla pouhá přitažlivost, nebo dokonce láska. Hodně lidí věřilo v lásku na první pohled a oni mohli být jasným důkazem, že opravdu existuje. Jenže si to zatím ani jeden z nich neuvědomoval a oba se velmi rychle začali sbírat z ledu…

,,Jsi celý zmrzlý," poznamenal Adam, když se konečně rozhodli, že toho pro dnešní den nechají.

,,Nepovídej… Ono většinou v zimě mrzne," poznamenal ironicky Tommy a druhý z dvojice se opět zasmál. Nekomentovali ten polibek, spíše dělali, jakoby se ani neodehrál a nadále si užívali bruslení.

,,Překvapivě… Zvu tě někam na kávu, ale nezaručuji, že někde udělají lepší, než bych ji udělal já," pronesl trochu samolibě a blonďáček ho obdařil pohledem, který nedokázal rozšifrovat.

,,To nikde neudělají," zamručel nespokojeně - naštvaný tak trošku na sebe, protože se stal na jeho kávě tak závislý, že dokonce i svou nejoblíbenější od Starbucks považoval za pouhou břečku.

,,Můžu tě taky pozvat k sobě domů a udělat ti nějakou tam," navrhl trošku tišeji, než předešlou možnost a Tommy málem prodělal menší zástavu srdce, ale nakonec přeci jen souhlasil…

Cesta netrvala dlouho - zvláštní spíše bylo, že příliš nemluvili. Věnovali se svým vlastním myšlenkám, ve kterých se vraceli k onomu momentu na ledě. Blonďáček nakonec došel k rozhodnutí, že to byl nejlepší polibek v jeho životě a k podobnému závěru došel i jeho společník…

Adam bydlel v klidnější části města v menším bytě, který byl však útulně zařízený. Pocit domova sálal z každého koutku a tohle mu blonďáček trošku záviděl. On sám měl pěkný byt, ale zdál se mu taková studený a bez života. Takže pravý opak toho, ve kterém se právě nacházel.

,,Není to nic velkého, ale mně to stačí," usmál se na něj tmavovlásek, když o usadil v menším obývacím pokoji na pohovku a vzápětí zmizel v kuchyni připravovat kávu.

,,Tak jedna speciální skořicová se šlehačkou a oříšky pro jednoho kávového milovníka," usmál se na něj, když před něj na konferenční stolek postavil hrnek s kávou. Tommy se na něj vděčně usmál, když se i on posadil na pohovku - jen pár centimetrů od něj.

,,Proč si neotevřeš vlastní kavárnu?" vydechl slastně Tommy, když ochutnal dnešní specialitku, která jako vždy byla úžasná.

,,Věř mi, že je to můj sen. Už hodně dlouhou dobu mám v duchu vysněnou útulnou kavárnu, kde bych vařil ty nejlepší kávy v celém městě. Nemusela by být ani velká, zkrátka něco, kde bych byl svým pánem a mohl si vařit podle sebe," svěřil se mu se svou tužbou.

,,A co ti v tom brání?" Tommy to nechápal. Byl si jistý, že někdo s takovým talentem by mohl vlastnit jednu z nejlepších kaváren ve městě. Vůbec nezáleželo na počtu kaváren v New Yorku, protože on věřil, že Adam by se hodně rychle dostal na vrchol tohoto odvětí.

,,Spoustu věcí… Možná si málo věřím, taky se nechci nějak extra zadlužit. Banky mají příliš vysoké úroky a já mám strach, že bych to nezvládl." Tmavovlásek netušil, kde se v něm vzalo tolik otevřenosti, ale cítil se v jeho společnosti tak dobře, že mu věřil víc, než komukoliv jinému ve svém okolí.

,,Ale i to se dá přeci vyřešit," pousmál se na něj povzbudivě Tommy: ,,kdyby existoval někdo, kdo by ti dělal společníka, tak to přeci musí jít ne?"

,,Jenže nikdo nechce dělat společníka a nezasahovat do toho, co by se prodávalo. Nebo aspoň o nikom takovém nevím." Tommy se na něj koukl. On osobně by o někom věděl, ale rozhodl se prozatím tohle téma nechat být a místo toho se začali bavit o dalších obyčejných věcech. Jenže za chvíli se jejich rozhovor opět stočil jinam a oni se začali bavit o svých životech, jakoby byli staří známí…

Opět spolu strávili příjemné chvíle a k večeru, kdy už bylo načase, aby šel opět každý za svými povinnostmi, se rozloučili. Rozloučili se polibkem. Polibkem mnohem delším, než byl ten na ledě. Polibkem, který měl v sobě příliš moc emocí, než aby je mohli ignorovat. Polibkem, který odstartoval něco, co se jen tak nevidí. A Tommy poprvé za dobu, co bydlel v New Yorku, jel domů a netěšil se tam. Vždy svůj byt považoval za útočiště, ale to se změnilo za pár hodin, které strávil ve společnosti Adama u něj doma...

Doufám, že se vám druhá část líbila aspoň trošku jako ta první a těším se na vaše reakce v komentářích, které při té první byly opravdu krásné a neuvěřitelně nakoply a potěšily!
Krásný zbytek adventní neděle a příjemný start nového pracovního týdne...
Eileen
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ratliff Ratliff | 6. prosince 2015 v 22:06 | Reagovat

Pokračování je čím dál lepší a krásnější :3 Hlavně ten konec .. <3

2 Ady Ady | 7. prosince 2015 v 8:05 | Reagovat

Povíídku jsem jsi vážně užila.je bezvadná a opravdu se příjemně čte:-)´)´Jen tak dal:-)

3 cholet cholet | 7. prosince 2015 v 21:11 | Reagovat

👏😍 další neděle prosím😱

4 Karin Karin | 14. ledna 2016 v 0:44 | Reagovat

Doufám že ten společník bude Tommy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování