Hello

8. prosince 2015 v 22:04 | Eileen |  Jednorázové Adommy

Taková malinká jednohubka napsaná při poslouchání Hello od Adele... Mám k ní zvláštní citový vztah, tak snad se vám bude líbit. Příjemné čtení...
Vaše Eileen



,,Momentálně nejsem přítomen, po zaznění tónu zanechte svůj vzkaz."

Devět slov, jedna věta… Stále dokola. Je jedno jestli ti volám ráno, odpoledne nebo večer. Tvůj monotónní hlas se ozývá a oznamuje pořád tu stejnou větu. Copak už jsi zapomněl? Tak zapomněl jsi jako já na všechno to krásné? Na ty chvíle, kdy jsme byli šťastní a nespoutaní? Nebo si jen nechceš vzpomenout?

No tak… Přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem, že bychom mohli někam zajít a popovídat si o časech, kdy jsme byli šťastní. O časech, kdy jsme byli jen my dva a nikdo jiný. Pamatuješ si na ně? Ty nenápadné polibky v zákulisí, ty doteky, které znamenaly tolik… Dokázali jsme žít pro okamžik, pro každou vteřinu, kterou jsme trávili spolu. Tak proč si nechceš vzpomenout?

Zkouším to znovu… Znovu vytáčím tvé číslo, ale opět ta stejná slova… Slova, která mě pomalu utvrzují v to, že už nikdy s tebou nepromluvím. Protože ty nikdy nezvedáš telefon, když volám já. Ale i přesto to zkouším stále dokola. Nevzdávám se ani té poslední naděje, která ve mně ještě zbyla...

Chci ti jen říct… Omlouvám se, zlato. Omlouvám se za všechnu tu bolest, kterou jsem ti způsobil. Omlouvám se za zlomené srdce, které způsobila má naivita. Naivita v něco, co nikdy neexistovalo. Ne s ním. Vždy jsi to byl ty a nikdo jiný… Tak proč jsem to udělal? Ptám se sám sebe, ale neznám odpoěď. Byl jsem poblázněný a zapomněl na vše kolem sebe. Zapomněl jsem na tebe, na náš společný život a já nikdy nepřestanu litovat. Protože s tebou jsem mohl mít všechno…

Pamatuješ si na naše společné sny? Sny, které nás hnaly dopředu? Sny, které jsme postupně začínali měnit v náš život? Vzpomínám si… Vzpomínám si na tvůj největší sen. Sen, který jsme mohli teď žít. Mít rodinu… Být šťastní. Ale já to všechno zničil. Vím, že tohle si pamatuješ. Pamatuješ si, jak jsem během jediného okamžiku zbořil vše, co jsme budovali. A proč vlastně? Já vím… Kvůli němu. Ale pochop mě. Nemyslel jsem tehdy na nic. Byl jsem sobec, který si neuvědomoval nic kromě vlastních potřeb. Neposlouchal jsem srdce, které mi našeptávalo, ať to nedělám.

Nevšímal jsem si, že ti ubližuji. Bylo mi to všechno jedno a ty jsi to vše snášel. Ubíhaly dny, týdny, měsíce… Měsíce, které tvořily roky a ty jsi i přesto zůstával. Zůstal jsi a pracoval pro mě. Žil jsi s vědomím, že jsem ti ublížil a i přesto jsi neodešel. Ale i to se nakonec změnilo. Změnilo se to již před nějakou dobou. Kam jsi zmizel? Kam zmizela tvá slova, že mě opustíš ve chvíli, kdy tě vyhodím ze svého života? Netuším… Ale vím, že to po tobě nemůžu chtít. Protože jsem to byl já, kdo ublížil a vše zničil. Kdo zasadil poslední ránu, která přetrhla i poslední tenkou nit mezi námi. Tak jak bych mohl jen pomyslet na to, že bys zůstal? Byl bych naivní…

Den se již proměnil v hlubokou noc. Měsíc září vysoko na obloze a já opět přemýšlím. Přemýšlím, jak tě požádat o druhou šanci. Protože teď už bych nic nepokazil. Nedokázal bych ti opět ublížit… Už ne. Ale není už pozdě? Není pozdě pro nás? Co když jsem zničil vše, co mohlo náš vztah zachránit? Prosím… odpověz na mé volání. O to jediné tě prosím… Ta nevědomost mě ničí a pomalu zabíjí. Už nechci žít v nejistotě. Chci slyšet tvůj hlas, chci cítit tvé rty na těch svých. Chci s tebou přetvořit naše dávné sny v naší životní realitu… Proč? Protože mi chybíš. Chybíš mi, ale začínám chápat. Začínám chápat, že tebe už to nejspíš netrápí. Říká se, že čas všechno zahojí, tak proč by nemohl zahojit i tvé rány?

Přísahám ti, že to zkouším naposledy. Naposledy volám s tvým záznamníkem, protože jsem nejspíš pochopil. Pochopil jsem, že už není pro mě místo ve tvém životě. Ublížil jsem ti a to se neodpouští… Ale pochop jednu věc. Mrzí mě to a omlouvám se. Člověk vždy pochopí, co měl, až ve chvíli, kdy to nenávratně ztratí a já… A já jsem pochopil. Trpěl jsi kvůli mé blbosti, za kterou se budu až do posledního výdechu nenávidět a nikdy… Nikdy tě nepřestanu milovat...Miluji tě, Tommy Joe… A tímto ti dávám své sbohem…

,,Adame?" Ozve se tvůj hlas a ve mně vzplane plamen naděje… Ozval ses...



Jak říkám... Opravdu malá jednohubka, ale i přesto doufám, že se vám povídka s otevřeným koncem líbila. Tommy se sice ozval, ale co bylo dál? Dali se dohromady, nebo navždy odloučili? To je již napsáno ve hvězdách... Budu ráda za vaše reakce, které mě ženou dopředu. :)

Vaše Eileen
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cholet cholet | 8. prosince 2015 v 22:15 | Reagovat

Doufám že to dobře dopadlo 😍
Z tohodle by byla dobrá písnička :'D

2 Ratliff Ratliff | 8. prosince 2015 v 22:55 | Reagovat

... No jasně, že se dají dohromady, ne? :D :P ;)

3 Ellie Ellie | 8. prosince 2015 v 22:58 | Reagovat

Moc krásné :-) jak to dopadne by mě taky zajímalo, nechceš napsat pokračování? ;-)

4 Janimi Janimi | 9. prosince 2015 v 12:23 | Reagovat

Keby aspoň niečo z toho bolo v skutočnosti :D ;-)

5 Babygirl Babygirl | 16. prosince 2015 v 1:00 | Reagovat

"Proč si nechceš vspomenout?" :-(

6 Karin Karin | 13. ledna 2016 v 21:57 | Reagovat

V mé fantasii se daji dohromady.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování