Vyprávěj

17. února 2016 v 1:06 | Eileen |  Jednorázové Adommy

Mám tu pro vás malou jednohubku, kterou jsem před chvílí dopsala. Je to další z mých povídek, která mi částečně zlomila srdce, ale přitom vykouzlila při psaní úsměv na tváři, protože... Protože i tak je to svým způsobem krásné... Přeji snad příjemné čtení

Vaše Eileen



Nepouštěj mě

Ležel v náruči, která již dávno neoplývala tou obrovskou silou jako tomu bylo před lety, ale pořád pro něj byla tou nejbezpečnější na celém světě. Neexistovalo místo, kde by se cítil bezpečněji. Vždy to byla právě jeho náruč, do které se schovával, když se cítil, jakoby se celý svět obrátil proti němu. A jinak tomu nebylo ani teď… Cítil to. Cítil, že jeho čas se krátí a přesýpacími hodinami proudí poslední zrnka písku.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se ho mladší z dvojice, který již hodnou chvilku sledoval jeho tvář. Za ty roky dokázal rozeznat zamyšlené grimasy svého životního partnera. Znal ho lépe než vlastní boty a byl si jist, že ho něco trápí a on chtěl vědět co. Toužil mu pomoci...

,,O tvé náruči," zazněla tichá odpověď a jeho tělo se ještě víc natisklo do toho pomyslného ráje, ve kterém toužil prožít ještě jeden celý život, ale to mu nebude dovoleno - věděl to. Dostal víc, než si zasloužil a prožil toho tolik, co by někteří neprožili ani za tři plno hodnotné životy. Byl šťastným mužem…

,,Pamatuješ, jak jsme se poprvé potkali?" zeptal se, i když odpověď znal.

,,Samozřejmě, drahý, jak bych mohl zapomenout?" pousmál se jeho manžel a pohladil ho po paži. Zvykl si na tyhle večery, kdy se vraceli daleko do minulosti…

,,Vyprávěj mi o tom… prosím," zachraptěl a mladší mu vyhověl - tak jako vždy.

,,Bylo 18. října, venku svítilo slunce, bylo příjemné teplo a já si měl vybrat kytaristu pro své první tour…" dal se do vykládání toho známého příběhu, který propojil jejich životy na spoustu let.

,,Byli jsme tak mladí," vydechl Tommy a podíval se mu do očí, které i v tomto věku zářily jako kdysi. Některé věci se u nich nikdy nezměnily - tohle byla jedna z nich.

,,Ano, lásko, to byli… Byla to jedna obrovská show, která neznala konce," usmál se spokojeně Adam.

,,A pořádná… Pamatuješ, jak jsme se dali dohromady?" padla další otázka, která byla napsána v jejich pomyslném scénáři.

,,To si pamatuji až moc dobře, hnědoočko… Bylo léto roku 2016 a já právě ukončil své tour ke třetímu albu. Byl jsem teprve druhý den doma a rozhodl se udělat párty, na kterou jsi přišel i ty. Pamatuji si, jak se v tvých očích ukrývalo něco, co tam nikdy nebylo a ty jsi mi tu noc - trochu rozpačitě - vyznal lásku. Hned sis myslel, že tě pošlu do háje, ale já si tě místo toho přitáhl do náruče a políbil na tvé sladké jemné rty." Adam se musel pousmát, když vzpomínal na to, jak šťastní tu noc byli a vlastně byli šťastní i celý jejich společný život. Mohli se občas pohádat, ale nikdy to nevedlo ke konci jejich vztahu. Milovali se - podvědomě už od první chvíle, kdy se viděli, i když to trvalo téměř sedm let, než se dokázali ve svých citech vyznat.

,,Řekl jsem ti to dole u bazénu, neuvěřitelně jsem se bál," promluvil Tommy a vydechl. Bylo to tak dávno, co se to odehrálo. Od té doby se událo tolik věcí, že měl někdy pocit, jakoby to zažil v minulém životě, ale nikdy si nestěžoval. Žil každý den tak, jakoby byl tím posledním po boku muže, kterého miloval z celého svého srdce.

,,Dokonce se ti neuvěřitelně klepaly ruce a vlastně ses třásl úplně celý. Měl jsem strach, že se ti něco stalo."

,,Taky stalo… Uvědomil jsem si, že tě miluji a nikoho jiného už nikdy chtít nebudu," usmál se na něj a Adam mu dal pusu na čelo.

,,Ano to jsem zjistil o nějakou dobu později, drahý," usmál se a poupravil jejich společnou deku, pak už mu nic nebránilo, aby se dal znovu do vypravování…

,,Byli jsme na dovolené, přeci jen si Havaj miloval a já nevěděl o lepším místě. Byl to tehdy risk a tenkrát jsem to byl já, komu se klepaly ruce nervozitou a mé tělo pohlcoval strach. Přemýšlel jsem, co bych dělal, kdybys mi odpověděl záporně, ale díkybohu k tomu nedošlo… Byli jsme na odpolední procházce na pláži, když jsem poklekl na jedno koleno a požádal tě o ruku. Bylo to tak jednoduché… nijaké, řekl bych, ale to hlavní mělo totiž přijít a taky přišlo," odmlčel se a pobaveně zavrtěl hlavou.

,,To máš pravdu. Nenapadlo mě, že když budu souhlasit, tak zároveň budu souhlasit s tím, že si tě vezmu v ten samý den při západu slunce. Byl to nádherný den, jeden z nejkrásnějších v mém životě," přiznal popravdě a musel se usmát.

,,Byl nádherný, ale já měl nervy od samotného rána, protože jsem věděl, že naši blízcí jsou na cestě, aniž by věděli, jestli bude vůbec nějaká svatba," zasmál se tiše. Tehdy to byl velký risk, který by teď už určitě neudělal, ale vyplatil se mu - tak jako všechno ostatní.

,,Měli jsme krásný život, Adame," pousmál se Tommy.

,,Máme krásný život," opravil ho a starší z dvojice rezignovaně vydechl. On už nedokázal myslet na budoucnost, protože věděl, že budoucnost se smrskla na poslední chvíle. Cítil to. Cítil tu zimu, která začala pohlcovat pomalu jeho tělo. Byl starý a musel říct, že prožil nádherný život po boku svého manžela, ale to byla minulost. Přítomnost byla v jeho objetí a budoucnost… Budoucnost už na něj čekala na druhém břehu.

,,Víš, který den byl nejkrásnější?" zeptal se ho Adam, aby odvedl řeč jinam. Nelíbil se mu směr myšlenek jeho manžela. Nechtěl si připustit, že by mohl odejít.

,,Mám favorita, ale povídej," pobídl ho Tommy, nechtělo se mu příliš mluvit. Jen poslouchat ten andělský hlas jeho manžela. Nic víc, nic míň.

,,Byl to ten den, kdy jsme si domů přivezli Darlene Leilu Lambertovou, naši malou roztomilou holčičku," usmál se Adam a Tommy se k němu přidal. Ten den si vybavoval moc dobře - aby ještě ne, když se jim v ten den změnil život od základů. Malé miminko, které jim porodila náhradní matka. Jejich dokonalá dcera Darlene Leila, která jim od malička dělala jenom radost, ale nebyla jediná.

,,Byl nejkrásnější, ale je na stejné úrovni jako den, kdy jsme si domů přivezli Camerona," pousmál se slabě Tommy. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Tolik si přál, aby alespoň jednou mohl ještě spatřit své děti, ale podvědomě tušil, že to přání mu zůstane nesplněné. Byl by to zázrak, kdyby otevřel oči do nového dne, jenže… Cítil se natolik slabý a nevěřil tomu. Měl své roky a cílová rovinka jeho dlouhého života již byla na dohled.

,,Miluji tě, Adame… Miloval jsem tě od chvíle, kdy jsme se potkali, babyboy," špitl do ticha ložnice.

,,Já miluji tebe, Tommy. Jsi má životní láska, glitterbaby," pousmál se, poupravil svou polohu a políbil svého muže na jeho rty…

,,Nepouštěj mě, prosím," vydechl po polibku, který pro něj v tu chvíli znamenal všechno na světě.

,,Neboj se, nepustím," ubezpečil ho svým klidným hlasem, i když uvnitř něj všechno křičelo. Nechtěl si to připustit, ale taky to cítil…

Když druhý den Darlene Leila a Cameron Tommy Lambertovi navštívili své rodiče, našli je v poloze, ve které je vídávali již od chvíle, kdy byli malí. Adam objímal Tommyho a držel ho u sebe. Vypadali tak spokojeně… Jakoby jen spali, ale přitom jejich srdce netloukla. Tommy Joe Lambert - Ratliff zemřel tu noc přirozenou smrtí a jen o pár minut později vydechl naposledy i Adam Mitchel Lambert, který nedokázal žít bez svého manžela a ke své smrti si dopomohl prášky.

Jestli někdo prožil dlouhý a spokojený život, byli to oni dva a nikdo jiný. Milovali se tak jako nikdo… Milovali a byli milováni…

***

Jestli jste došli nakonec, nejspíše jste pochopili můj úvod. Zlomené srdce, ale přitom úsměv na tváři. Ta představa, že by spolu prožili krásný a dlouhý život je nádherná a každá pohádka končí smrtí, protože žili šťastně až do smrti... Budu ráda za vaše reakce a budu se na vás těšit u mé další tvorby.

S láskou Eileen
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jituš Jituš | 17. února 2016 v 1:27 | Reagovat

Poslední řádky jsem sotva přečetla. Mám slzy v očích a naprosto umokřený displej 😭 Ano, tak moc mě to dojalo. Strašně krásné i když opravdu smutné 😖

2 Janimi Janimi | 17. února 2016 v 8:31 | Reagovat

Ach takto ma rozcítiť a rozplakať hneď ráno.... ,  ale pekná poviedka :-)

3 Ellie Ellie | 19. února 2016 v 23:07 | Reagovat

I když nemám moc ráda smutné povídky, tahle je svým způsobem krásná :-)

4 Karin Karin | 24. února 2016 v 21:57 | Reagovat

Krásně napsané. :-)

5 Khaleesi Khaleesi | Web | 8. května 2016 v 15:08 | Reagovat

NA TOHLE JSEM NEBYLA PŘIPRAVENÁ, DĚKUJ ZA TRAUMA, DRAHÁ :--))
Dobře, ale v klidu.
Hezky napsané:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování