Memories of my life

16. června 2016 v 21:45 | Eileen

Memories of my life je další jednorázová povídka, která je... Jak to říci? Přijde mi zvláštní. Nevím, jestli je to způsobeno tím, jak dlouho jsem nepsala, nebo jestli je opravdu zvláštní - spíš to druhé. :D Každopádně těntokrát to nemůžu zařadit do Adommy, jelikož záleží jen na vás koho si tam představíte. :)

Povídku chci věnovat jen jedné jediné osobě a ona to moc dobře ví, protože podle ní je kravina mazat něco, co jsem napsala.

A teď už vám přeji snad aspoň trošku příjemné počtení. :)



Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život…

,,Sakra, Adame, okamžitě dostaň tu svou prdel do nemocnice!" ozvalo se v telefonu a on se vyděsil. Bylo to tady… Už za chvíli se stane tátou malého zázraku. Bude mít svou vysněnou rodinu. Dceru a po boku toho nejúžasnějšího muže.

Pamatoval si to moc dobře. Ten den byl již od rána ve studiu a pracoval na dodělávkách nového alba, které mělo v nejbližší době vyjít. Proto nebylo divu, že několik hovorů zmeškal, a tak málem propásl jednu z nejdůležitějších událostí ve svém životě, což by si vyčítal. Nakonec však všechno dobře dopadlo a dvacátého září roku 2020 se navždy zapsalo do jeho srdce, jako den, kdy se on a jeho manžel - za pomoci náhradní matky - stali rodiči.

Klečel tam s doširoka otevřenou náručí a trpělivě čekal. Čekal na ten malý zázrak v podobě modrooké holčičky. Holčičky, která se právě soustředila na střídání levé a pravé nožičky. Její cíl byl totiž na dosah a odměna byla tou nejsladší na celém světě. Náruč tatínka, která opět čekala…

,,No tak, princezno, ještě pár krůčků," povzbuzoval ji jako vždy při této činnosti. Nic se neměnilo, akorát vzdálenost se vždy o kousek prodloužila a on byl vždy tak šťastný, když to opět dokázala…

Musel se usmát, když vzpomínal, jak jeho malá princezna vždy vytrvale kráčela za ním. Nic se nedokázalo vyrovnat těm chvílím, kdy si klekl doprostřed místnosti a vyčkával. Vyčkával na svou vysněnou dcerku, která mu dělala jen a jen radost. Přeci jen to byla jeho dcera. Jeho malá holčička, kterou chránil a chránit bude do konce svého života - ať se děje, co se děje.

,,Tatínku, proč pláčeš?" zeptala se ho, když si všimla jeho slz. Nechápala to, nechápala, proč pláče. Jak by taky mohla? Pro ni to byl začátek něčeho nového, něčeho úžasného.

,,Protože už jsi velká holčička," odpověděl jí a dřepl si, aby ji mohl objat a dát pusu na tvář. Viděl to nadšení v jejích očí a byl za to moc rád, protože když byla šťastná ona, musel být šťastný i on…

Připadalo mu to jako včera, kdy ji vezl poprvé do školy, a přitom to byla celá věčnost, která uběhla od té chvíle.

,,Tati, a proč nemůžu jet s tebou?" zeptala se ho vážně. Nechtěla se ho vzdát, chtěla být s ním.

,,Protože to bude náročné, broučku, a nechci abys to musela podstoupit," opáčil jí.

,,Ale mně už je čtrnáct!" protestovala a on rezignovaně vydechl. Čekalo ho další turné, další čas bez své dcery, která se teď postavila proti němu. Chtěla jet s ním a on ji na jednu stranu chápal, taky by byl raději, kdyby ji měl u sebe.

,,Dobře, ale jen první část," přistoupil na kompromis…

Samozřejmě že se tak nestalo, protože byla mazaná a prosadila si nakonec celé tour. Ale on nelitoval, protože ho považoval za to nejlepší ve svém životě. Měl tam totiž svou rodinu. Svou dceru a svou lásku.

,,Tati? Musím ti něco říct." V očích měla obavy, ale přitom tam bylo patrné štěstí. Štěstí a láska. Jmenovaný se na ni otočil a změřil si ji pohledem. Přeci jen se nestávalo často, aby za ním přišla a měla obavy.

,,Co se děje?" zeptal se hned, nedal znát své starosti o ni. Přeci jen už byla nějaký čas dospělá, a i když pro něj bude stále tatínkovou holčičkou - musel přistoupit na to, že i ona musí začít žít svůj život. Což byla ta nejtěžší věc v jeho životě.

,,Víš… Já… Budu se vdávat," vypadlo z ní nakonec a mu se zastavil tep…

Nejdříve si to nepřipouštěl. Nechtěl o tom ani slyšet, ale stačila jen chvilka, aby pochopil, že jí nemůže bránit ve štěstí. Věděl přeci, že bude v dobrých rukách a nikdo lepší pro ni snad neexistoval.

,,Nad čím zase přemýšlíš?" zeptal se ho jeho drahý, který ho zezadu objal kolem pasu. Oba měli na sobě slušivé obleky a v klopě pověstnou myrtu.

,,Nad ničím," zamračil se, ,,jen vzpomínám." Uměl se obhajovat skvěle, co se týkalo zdržování dnešního dne.

,,Adame… Lásko, oba víme, že to muselo přijít a přeci neodchází z našeho života," připomněl mu taktně.

,,Já vím, ale… Prostě to nerad dělám," přiznal se zahanbeně, slzy v očích.

,,Pšš… Nezapomeň, že tě miluje a nikdy se tě nevzdá. Nezapomeň, že to ty jsi jejím vzorem a hlavně tátou, jejím hlavním ochráncem," usmál se na něj. Nezlobil se, že bezpečí hledala u něj, on zastával roli matky… To Adam se stal tátou snů.

,,Nezvládnu to," zaprotestoval.

,,Ale no tak… Usměj se a jdi za ní, čeká jen na tebe," usmál se na něj a políbil ho na jeho rty. Chápal ho, on se cítil podobně, ale byl realista a věděl, že jejich dcera bude žít spokojeným životem a hlavně bude šťastná.

,,Miluji tě," řekl mu po krátkém polibku a jeho drahý se usmál.

,,Já tebe, ale už jdi, nebo ti omlátí kytku o hlavu…"

Když pozdě v noci usínal po boku svého manžela, věděl jediné… Do jeho paměti se uložila další vzpomínka. Další vzpomínka spjatá s jeho dcerou, která se možná provdala, ale pořád bude jeho malou holčičkou, která potřebuje jeho otevřenou náruč...


Doufám, že se vám jednorázovka aspoň trošku líbila a jsem zvědavá na vaše reakce...

A otázka na konec...

Koho jste si představili jako manžela Adama?
Eileen
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cholet cholet | 16. června 2016 v 22:09 | Reagovat

Nevím co se ti přehnalo přes nos ale je to povedený, plný emocí a já to prostě žeru,podle mě jedna z nejlepších😍 a samozřejmě že si představuji po boku Adama Tommyho jak jinak 😃 babyboy a prettykitty forever 😂

2 Jitka Jitka | 16. června 2016 v 23:03 | Reagovat

Adommy 4ever, to je jasny 😁 Nádhera.Skvělý kousek,povedl se ti.

3 Katka Katka | E-mail | 17. června 2016 v 13:52 | Reagovat

Wow - nádhera. Samozřejmě že Tommyho :-) :-)  :-)  :-)

4 Karin Karin | 18. června 2016 v 20:12 | Reagovat

Kdo jiný než Tommy povídka se mi moc líbila. :-D  :-)

5 Tess Tess | 19. června 2016 v 14:15 | Reagovat

Čtu si tuhle povídku již po několikáté. Pokaždé mě zaujme a potěší. Samozřejmě jsem si představila Tommyho :3
Těším se na další rvůj příspěvek :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování