Plavba snů - Kapitola druhá

27. října 2016 v 12:11 | Eileen |  Plavba snů

Kalendář zvesela hlásí, že je tu čtvrtek a s ním i druhá kapitola Plavby snů. Jak jsem již na konci minulé části slibovala, v té dnešní přijde k onu setkání, tak snad se bude líbit. Přeji vám krásný podzimní den a příjemné čtení.

Vaše Eileen



Kapitola druhá

Většina lidí se ihned po vyplutí vydala do svých kajut a apartmánů. Toužili se ubytovat a poznat více onu nádhernou loď. Mezi nimi byl i Tommy Joe Ratliff - tak se mimochodem onen blonďatý mládenec jmenoval. Stále tomu totiž nemohl uvěřit. Splnil se mu sen, mířil domů, i když paradoxně žádný fyzický domov neměl. Ale co na tom záleželo? On byl šťastný a rozhodnutý začít konečně žít. Nechtěl již žádné trable. Byl svobodný a volný, mohl si dělat cokoliv uznal za vhodné. A jako první si dopřál sprchu a hned poté si šel lehnout, protože se cítil neuvěřitelně unavený.

To Adam Lambert se vydal na obchůzku Lúthien. Možná působil jako rebelující puberťák, ale dílo své mámy obdivoval a hodně se o to zajímal. Nestávalo se totiž každý den, aby jeho máma pracovala na něčem tak gigantickém jako byla Lúthien. Neodolal a také hodně fotil. Sice chtěl zůstat doma, ale jeho přátelé by byli zajisté zklamáni, kdyby jim neposlal pár fotek toho luxusu, který mu byl dopřáván.

,,Jak se ti tu líbí?" usmála se na něj jeho máma, kterou potkal na cestě do svého pokoje.

,,Je to nádherné, povedlo se ti to." Svou mámu Leilu zbožňoval nadevše. Byl tak trošku maminčin mazánek a měl v podstatě všechno, na co si ukázal, ale přitom nebyl rozmazlený. Adam vyspěl velmi rychle, byl hodně citlivý a nesobecký. Nejednou svého tátu přesvědčil, aby dal peníze na nějakou charitu. Takový opak jeho mladšího bratra, který využíval všech prostředků, které se mu nabízely.

,,Jsem ráda, že se ti to líbí. Měla jsem z toho strach."

,,Maminko, jsi ta nejlepší interiérová architektka, ty se bát nemusíš ničeho," ujistil ji a dal ji pusu na tvář a pak konečně zapadl do svého apartmánu, který měl společný s bratrem a sousedil hned s tím rodičů. Adam jen v duchu děkoval, že má pokoj jen pro sebe…

***

Den velmi rychle utekl, Slunce zapadlo za svůj obzor a atmosféra se proměnila jako mávnutím kouzelného proutku. Zatímco cestující první a druhé třídy se scházeli na zahajující ples a večeři, ti z třetí třídy si užívali skvělé zábavy bez pravidel. Pilo se, tančilo, jedlo a smálo. Tommy poznal spoustu nových tváří a cítil se po dlouhé době dobře.

Možná by vše v dobré náladě pokračovalo až do noci, kdyby Tommyho nepřepadl zvláštní pocit. Nevěděl, co to znamená, chtěl být najednou sám, a proto také odešel na palubu třetí třídy. Opřel se o zábradlí a zahleděl se do hlubin oceánu. Viděl jen tmu, ale ta tma ho podivně uklidňovala. Jeho myslí běhala jedna myšlenka za druhou, ale on se je snažil ignorovat.

,,Chceš skočit?" zeptal se ho neznámý hlas, za kterým se ihned otočil. Stál tam - podle jeho úsudku - jeho soukromý anděl strážný. Černé vlasy, které podle něj mohly na sluníčku klidně házet modré odlesky, nádherné oči, které byly obtáhlé černými linkami a hustými řasami. Působil tak tajemným dojmem až mu z toho přejel mráz po zádech.

,,Samozřejmě že ne," odpověděl mu po chvilce váhání a byl obdarován zářivým úsměvem. Tušil, že ten kluk nebyl od nich, protože na to byl až moc slušně oblečený. Dokonce tipoval první třídu. Nevěděl proč, ale naprosto mu tam zapadal a on se vedle něj cítil jako bezdomovec. Přeci jen on měl na sobě černé džíny, tričko a mikinu, zatímco onen neznámý byl oblečený v kalhotách, bílé košili a přes ruku měl přehozené sako. Tommyho to sice bilo do očí, pochyboval, že to bude jeho styl, ale i přesto vypadal úžasně.

,,Adam Lambert," natáhl svou ruku nakonec a blonďáček ji váhavě přijal. Jeho tělem projelo příjemné teplo, které se usadilo někde v oblasti srdce.

,,Tommy. Tommy Joe Ratliff," představil se hned a vydechl. Cítil se tak zvláštně, že to snad ani víc nebylo možné.

,,Těší mě, Tommy," znovu se usmál a podíval se mu do očí, ,,projdeme se?"

Na to mu pouze přikývl - na nic jiného se totiž nezmohl. Nedokázal odolat jeho kouzlu...


Doufám, že se vám tato část líbila. Chtěla jsem vám říct, že tato povídka bude spíše taková slaďárna, i když menší drama taky bude. :)

No... Od mé maličkosti to už dnes bude asi všechno. budu ráda za vaše komentáře, které dodávají sílu do psaní a ráda bych si večer něco početla, až přijdu utahaná z práce. :)

Hezký den
Vaše Eileen
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 27. října 2016 v 12:22 | Reagovat

Moc krásná kapitola, jsem ráda, že máš chuť do psaní :-)

2 Ady Ady | 27. října 2016 v 18:03 | Reagovat

Skvělé hezůnké a pěkné medové jen tak.Těším se na další čtvrtek.:))) :-)  ;-)

3 Karin Karin | 27. října 2016 v 20:42 | Reagovat

Krása moc se těším na další díl. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování