Plavba snů - Kapitola první

20. října 2016 v 14:38 | Eileen |  Plavba snů

Máme tu čtvrtek a s ním i první kapitolu Plavby snů. Moc mě potěšil zájem projevený u prologu a věřte, že nic neudělá větší radost. :) Proto vám přeji příjemné čtení.

Vaše Eileen



Kapitola první

10. dubna roku 2012, Southampton

Jak již bylo řečeno… V přístavním městě Southampton na jihu Anglie nastal den, na který všichni netrpělivě čekali. Když před třemi lety na veřejnost unikla zpráva o stavbě luxusního parníku, rozpoutalo se pozdvižení. Nikdo totiž netušil, jestli se jedná o náhodu nebo taktický krok, ale tou dobou akorát před sto lety se začal stavět i jiný celosvětově známý parník - Titanic.

Jak čas ubíhal, objevovalo se mnohem více podobností a pověrčiví lidé se začali bát nejhoršího. Majitel lodní společnosti pan Williams se snažil uklidnit šílenství tím, že se jedná o prolomení jakési kletby a toho stejného dne prohlásil, že loď nesoucí jméno Lúthien, vypluje na svou plavbu 10. dubna roku 2012, přesně sto let od vyplutí Titanicu. A opravdu se mu to povedlo. Lúthien rozhodně nepatřila mezi největší lodě na světě, ale mezi ty nejluxusnější zcela určitě - alespoň co se první a druhé třídy týče. Ale ani co se velikosti týče, nemusela se za nic stydět. Na lodi mohlo být až dva tisíce osm set cestujících plus obrovská posádka, která se měla starat jak o chod lodi, tak o blaho cestujících.

Pan Williams a ostatní investoři se přeci jen ze začátku báli. Neměli jistotu, jestli dokáží přilákat cestující. Žili v době letecké dopravy a sami si uvědomovali, že přespříliš společných znaků s tragickým Titanicem, může poslat společnost ke dnu. Jejich černé představy se nevyplnili a Lúthien se stala středem zájmu mnoha lidí. Téměř každý chtěl vidět impozantní krásku na vlastní oči a neméně lidí se chtělo stát cestujícími.

Na Lúthien se nacházelo spousta kaváren, luxusních restaurací, jedno obrovské kasino, ale také divadlo, kino, wellnes a spousta dalšího. Dokonce i pár obchodů, což bylo v podstatě jediné místo, kde cestující platili. Veškeré služby a jídlo měli v ceně jízdenky, a proto nebylo divu, že onen luxus byl dopřán až od druhé třídy. O tu nejnižší, třetí, se moc lidí nezajímalo. Ale i přesto se tam neměli špatně. Velká jídelna, dvě menší hospůdky a také tam měli bazén. Rozhodně nešlo o nelidské podmínky. Třetí třída byla takovým průměrem, v porovnání s první třídou možná lehký podprůměr. Ale zaručeně šlo o třídu, kde bylo nejvíce cestujících ten den…

A přesně tam náš příběh začíná… 10. dubna 2012 kolem čtvrt na jednu, kdy byla impozantní Lúthien připravena k plavbě snů. Na lodi se nacházelo spousta lidí s životními příběhy, ale my se zaměříme na osudy jen pár z nich a především na mládence z třetí třídy a také na jednoho z té první…

Blonďatý - sotva osmnáctiletý mládenec se ubytoval v malé kajutě ve třetí třídě. Práskl sebou na postel a vydechl. Chtělo se mu plakat. Byl na cestě do své rodné Ameriky a sice to znamenalo, že už nikdy neuvidí svou matku, otčíma a sestru, ale to mu nevadilo. S nimi ho totiž stejně nic dobrého nečekalo a on byl rád za šanci, která se mu naskytla. Konečně byl volný a rozhodl si užít každou sekundu své svobody. Proto vstal a vydal se na promenádu třetí třídy, kde se mávalo na lidi v přístavu. On nemával, usadil se na jednu z laviček a nasával tu atmosféru plnými doušky.

To rodina Lambertova na tom byla úplně jinak. Cestující první třídy byli odvedeni do jejich luxusních apartmánů, kde jim členové posádky odnesli i zavazadla, proto mohli ihned odejít na promenádu první třídy, která byla velmi prostorná. Sledovali dění v přístavu a Leila Lambertová se spokojeně usmívala. Byla na sebe právem pyšná, jelikož na lodi nebylo člověka, kterému by se interiér nelíbil. Eber svou ženu držel kolem pasu a povídal si s ní o lodi. Jejich synové byli jako den a noc. Zatímco mladší Neil se radoval z plavby a v posledních dnech nemluvil o ničem jiném, Adam měl jiný názor. Nechápal, proč se té plavby musel zúčasnit, když by raději byl doma a užíval si klidu, který by mu osamocená vila dopřávala po dobu nepřítomnosti jeho rodiny.

Otec mu ale vysvětlil, že to pro jeho matku moc znamená a Adam nechtěl opět zklamat. A tak byl tady… Opíral se o zábradlí a sledoval znuděně dění před sebou, když v tom spatřil mládence, který seděl na lavičce na palubě třetí třídy. Blonďaté prameny mu padaly do tváře a tudíž ho Adam pořádně neviděl, ale něčím ho zaujal... Možná to bylo tím, že osamoceně seděl na lavičce a nezajímal se o dění kolem něj. Ale kdo ví…

***

Bývá u mě zvykem, že na konči každé kapitoly - popřípadě kapitoly, se vždy rozepíšu a mám pár slov na závěr a zvyk je železná košile, proto tomu jinak nebude ani dnes.

Jak jsem se již zmiňovala v prologu, celá tato povídka patří Ady Lambert, která mi dodala odvahu a já se díky tomu dala do psaní. Proto ji tímto znovu děkuji. :) Jsi opravdu úžasný člověk!

Pod minulou kapitolou se objevil dotaz na Válku právníků... Je to trošku složitější, ale snad bude pokračovt. :)

No a jako vždy budu ráda za vaše komentáře. Možná to nevíte, ale neuvěřitelně to pomáhá.

Vaše Eileen
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ady Ady | 20. října 2016 v 19:19 | Reagovat

Skvělé užasné lehcé medové:)Strašně se moc těším na další části.Hlavně na setkáni Adama a Tommyho:))
PS.Já nejsem úžasná kdepak potřebovala jsi jen podporu a tu máš:))) :-)  ;-)

2 Karin Karin | 20. října 2016 v 20:18 | Reagovat

Moc se těším na další díl a na VP ani nemluvím. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování