Plavba snů - Kapitola čtvrtá

27. listopadu 2016 v 21:59 | Eileen |  Plavba snů

Omlouvám se za menší pauzu, ale jaksi se toho teď nahrnulo - abyste pochopili, mám na krku maturitu a ještě práci, takže to bylo teď divoké, ale snad se to již vrátí zpátky do zaběhnutých kolejí. Dnešní kapitola bude spíše taková mezikapitola, ale přesto důležitá, jelikož Adam není na Lúthien jediný, kdo zná Tommyho - respektivě celou rodinu Ratliffových...

Příjemné čtení...
Vaše Eileen



Kapitola čtvrtá

Když se ráno probudil, myslel si, že se mu to všechno jen zdálo. Že všechno, co se během včerejšího večera stalo, byl pouhý výplod jeho fantazie. Proto stával s pocitem absolutního smutku a zklamání. Nechtěl si připustit ten pocit, kdy se i ve snu dokázal cítit tak moc v bezpečí a spokojený. Přeci jen se mu občas zdálo o věcech, které nebyly skutečné. Především se mu zdávalo o jeho životě. O životě, ve kterém jeho táta žil a on měl milující rodinu, a proto nebylo divu, když pochyboval i o reálnosti Adama.

Blonďáčkovi unikl z úst zklamaný povzdech. Nenáviděl svůj život den ode dne víc. Mohl být na cestě do své rodné země, ale už nic na světě mu nevrátí rodinu. Zůstal sám a byl odsouzený k dlouhé osamocenosti - aspoň tak si to myslel. Proč by ho mělo čekat něco dobrého, když neměl vůbec nic? Někdy měl dokonce pocit, že by bylo lepší ukončit svou ubohou frašku jménem život, ale přišlo mu to zbabělé a nespravedlivé. Nespravedlivé vůči tátovi, kterého mu vzala ta hnusná zákeřná nemoc…

Z jeho pochmurných úvah o svém životě ho vyrušilo nejdříve tiché a následně hlasitější zaklepání na dveře. Netušil, kdo by to mohl být. Přeci jen na lodi nikoho neznal a pochyboval, že by ho někdo mohl hledat. Možná šlo jen o omyl. Člověk je však od přírody tvor zvídavý, a proto šel otevřít.

,,Jste pan Ratliff?" zeptal se poslíček stojící za dveřmi. Již na první pohled šlo poznat, kam onen poslíček patří. Nažehlená uniforma, zlaté knoflíčky a mírně egoistický výraz ve tváři napovídaly o tom, že někdo takový zajisté patří do první třídy, kam se posádka vybírala podle extrémně náročných kritérií. Tommymu se okamžitě v mysli vyronily otázky na jeho přítomnost u jeho kajuty a byl tak moc vyvedený z míry, že se zmohl jen na přikývnutí.

,,Tohle vám posílá pan Lambert," oznámil mu a předal mu obálku a dobrý tucet rudých růží. Nevěřil vlastním uším. Opravdu řekl jméno Lambert? Opravdu je to pro něj? To by ale znamenalo, že včerejší večer se opravdu stal a nejednalo se o snovou představu...

Cítil, jak se mu do tváře nahrnula červená a on si nepřál nic jiného, než zmizet do své kajuty. Proto s mírnými rozpaky převzal zásilku, poděkoval a zmizel za zavřenými dveřmi, kde se dal okamžitě do čtení.

Drahý Tommy,

od našeho včerejšího rozloučení uplynulo několik hodin a já na tebe nepřestal myslet. Chtěl bych tě poznat ještě víc, než mi bylo dovoleno včera a navíc stále platí mé rozhodnutí, že ti chci pomoci. Proto jestli souhlasíš - a chceš poznat i ty mě - budu čekat dnes v 15 hodin u zábradlí dělící naše třídy.
Adam L.

Nevěřil vlastním očím. Pohled stále zabodnutý v listu papíru… Ještě před několika málo okamžiky si myslel, že všechno byl jen výplod jeho bujné fantazie a pak přijde poslíček s dopisem od něj. Od člověka, kterého sice znal jen několik hodil, ale i přesto se mu dostal pod kůži jako nikdy nikdo. Nechápal to. Vymykalo se to snad všemu, co znal a čím byl přesvědčen. Alespoň do chvíle než poznal dokonalého Adama Lamberta. Kdyby jen věděl, co všechno ho čeká...

Lúthien - apartmán bratrů Lambertových

,,Adame, kam zase utíkáš?" zeptala se ho Leila, která vešla do jeho pokoje. Chtěla aspoň se svým prvorozeným synem strávit odpoledne, když ten druhorozený o její společnost nejevil absolutně žádný zájem, což vcelku chápala. Přeci jen byl v pubertě…

,,Mami… Dnes už něco mám." Zatvářil se mírně provinile, když si oblékal koženou bundu.

,,No tak, Adame, mohli jsme se jít podívat po obchodech." Zkusila to na něj. Znala svého syna a věděla, jak moc miluje nakupování. Jenže nečekala, že i tak ji odmítne.

,,A kam jdeš?" vyptávala se dál. Tmavovlásek se na ni nezlobil. Jeho máma byla ta nejlepší osoba na světě a on věděl, že je to spíše starostlivost než zvědavost. Navíc Leila měla se svým synem vztah, o kterém sní každá matka.

,,Včera jsem potkal jednoho kluka. Nevěřila bys, jak těžký má život a on mě něčím okouzlil, proto jsem ho dnes pozval," odpověděl jí. Neměl důvod jí lhát, říkali si všechno. Ostatně stejný vztah měl i s tátou.

,,Och tak to chápu, drahoušku. A řekneš mi aspoň jméno?" usmála se na syna.

,,Tommy. Tommy Joe Ratliff."

,,Syn Diy a Rona Ratliffových?" Šok se mihl ženě v očích a ona zůstala zírat na Adama, který vyslovil jen jednu jedinou otázkou...

,,Ty ho znáš?" vydechl překvapeně.

***

Doufám, že se vám čtvrtá kapitola líbila. Popravdě jsem měla její menší konec ve dvou verzích a nakonec zvítězila tahle. Jak je možné, že Leila zná Ratliffovi? A jak moc to zahýbá dějem? To se dozvíte v dalších kapitolách, ale i tak by mě zajímaly vaše teorie...

Teď už to bude od mé osoby všechno a přenechám slovo také vám. Děkuji moc za vaši podporu v komentářích a jako vždy budu ráda za váš názor. :)

Vaše Eileen
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 28. listopadu 2016 v 7:28 | Reagovat

Nádherná kapitola. :-) Akorát by mě zajímalo, odkud Leila Tommyho rodinu zná.

2 Karin Karin | 30. listopadu 2016 v 21:37 | Reagovat

Tak to bude dlouhé čekání když jsi to takhle usekla. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování