Plavba snů - Kapitola pátá

1. prosince 2016 v 10:33 | Eileen |  Plavba snů

Konečně opět přidávám kapitolu ve čtvrtek a dnes je to vskutku důležitá kapitola. Nečekejte Adama a Tommyho, ale Leilu a Adama. Odkryje se velmi důležitá informace, která zamíchá kartami. A některým to bude možná připadat přitažené za vlasy - věřte, že mně trošku taky, ale Plavba snů nemá být příliš náročná. Původně to měla být velká slaďárka, což se nejspíš také nestane, ale nepředbíhejme přítomnost. Doufám, že se vám bude kapitola líbit.

Vaše Eileen



,,Tommy. Tommy Joe Ratliff."

,,Syn Diy a Rona Ratliffových?" Šok se mihl ženě v očích a ona zůstala zírat na Adama, který vyslovil jen jednu jedinou otázkou...

,,Ty ho znáš?" vydechl překvapeně.

Kapitola pátá

Leila tomu nemohla uvěřit. Možná tomu taky věřit nechtěla. Nestávalo se každý den, aby se odehrávaly náhody tak velké jako byla tahle.

,,Za jak dlouho máš sraz s Tommym?" zeptala se svého syna, který na ni stále upíral šokovaný pohled. Nedivila se mu - sama by zůstala ohromená, kdyby byla v jeho kůži.

,,Za tři hodiny, chtěl jsem se ještě stavit na oběd," odpověděl jí. Nechápal to. Odkud jeho máma znala rodiče Tommyho?

Proč se tvářila tak smutně a šokovaně zároveň? Co před ním tajili? Tolik otázek, na které neznal odpovědi. Potřeboval je znát - nejlépe ihned, protože se ho zmocňovalo tušení, že to změní všechno. A v duchu doufal ve změnu k lepšímu. Nic jiného si totiž nepřál. Neznal blonďáčka dlouho, ale měl neuvěřitelnou potřebu ho chránit a být mu na blízku.

,,Posaď se prosím, tohle bude asi na delší vyprávění." Jeho máma si s těmito slovy sedla do pohodlného křesla a snažila se v hlavě uspořádat své myšlenky, jež připomínaly momentálně naprostý chaos.

,,Mami, sakra, nenapínej mě." Adam byl na pokraji šílenství. Začal se i bát, co se dozví. Vymyslel si snad svůj příběh Tommy? Ne, tomu nevěřil. Měl dobrý odhad na lidi a poznal, když mu někdo lhal a on takový nebyl - za to by dal i ruku do ohně.

,,Uklidni se," pokárala ho a podívala se na něj. Opravdu nevěděla, kde začít, ale někde musela - nejspíše od začátku. To bude nejlepší…

,,Tvůj táta má spoustu přátel, to zajisté víš, ale už na střední potkal svého nejlepšího přítele na život i na smrt. Ti dva tvořili nerozlučnou dvojku a možná už tušíš, že se jednalo o Rona Ratliffa. Popravdě jsem občas nechápala, o jak silné přátelství vlastně šlo, protože i když se po střední jejich cesty rozešli, zůstali spolu stále v kontaktu a myslím to vážně. Když jsem si tvého tátu brala, Ron mu byl za svědka a tam jsem poznala i Diu. Ta ženská se mi na první pohled nezdála… Měla v očích něco, co jsem nikdy nedokázala identifikovat…" Adam ji zaujatě poslouchal. Byl si jistý, že ho nikdy neviděl - a jestli ano, tak byl ještě malý a pamatovat si to nemohl. Co mu přišlo divnější byl fakt, který se nedal přehlédnout. Jeho táta nikdy o Ronovi nemluvil. V jeho hlavě se rodily další a další otázky. Potřeboval vědět víc, protože se muselo určitě něco stát…

,,Když jsem to řekla tvému tátovi, smál se a řekl mi, že jsem trošku paranoidní. Možná měl v tu dobu pravdu, ale mně se opravdu nezdála. O půl roku později se ženil Ron a my byli na jejich svatbě. Dia byla krásná nevěsta, ale my si nesedly. Já měla stále blbý pocit a ona ani o přátelství nestála." Leila se slabě usmála. Viděla na svém synovi, že se chce na něco zeptat, ale nedala mu příležitost, jelikož ihned pokračovala: ,,Po jejich svatbě šlo všechno od deseti k pěti… Jak jsem se později dozvěděla, vše bylo kvůli Die, která si nepřála, aby se vaši tátové stýkali a Ron chtěl mít v rodině klid, proto se jejich přátelství vytratilo jako pára nad hrncem. Bolelo mě vidět tvého tátu, jak tím trpí. Viděla jsem to na něm, ale nedokázala jsem mu pomoci."

,,Kdy ses dozvěděla, že za to mohla Dia? A proč táta nikdy o Ronovi nemluvil?" vychrlil hned své otázky Adam.

,,To ještě není všechno, drahoušku… Asi před pěti lety měl tvůj táta telefonát, na který nejspíše nikdy v životě nezapomene. Volal mu Ron. Po tolika letech se ozval a chtěl se s Eberem setkat. On souhlasit. Bylo to spíše ze zvědavosti, jelikož to silné pouto mezi nimi bylo nenávratně pryč. Dokonce si vzpomínám, že po tom telefonátu brblal a nadával. Jenže to ještě nevěděl pravou podstatu toho setkání." V jejích očí se objevil záblesk smutku.

,,Když se vrátil, přivezlo ho taxi. Tvůj táta téměř nikdy nepláče, to víš i ty sám. Od narození Neila to bylo snad poprvé. Byl opilý a plakal. Nedokázala jsem z něj dostat nic. Nemluvil. Byla jsem z něj zoufalá, jelikož mě vždy ničilo a ničí, když jeden z mých tři chlapů není v pořádku." Adam se slabě usmál. Přesedl si na opěrku křesla a lehce ji objal. On to věděl až moc dobře. Měl úžasnou mámu - o tom nebyl pochyb.

,,Tvého tátu jsem tehdy uložila, a když se po několika hodinách probudil, řekl mi vše, co se stalo. Ron měl rakovinu a před sebou jen pár měsíců života. Toužil napravit své chyby a omluvit se Eberovi. Bylo mu to trapné, ale také po něm něco chtěl. Něco, co je důvodem toho, že ti to vyprávím. Ron měl strach, že Diu veškerý majetek změní k nepoznání. Tommyho táta byl dříč podobně jako ten tvůj. Vybudoval hotové impérium restaurací a také otevřel hotel. To vše zvládl vybudovat z ničeho a on měl strach. Strach z toho, že všechna jeho práce přijde vniveč, a proto i kontaktovat Ebera, jelikož jemu jedinému věřil."

,,V čem mu věřil, mami?" skočil jí do řečí Adam, který byl již značně nervózní.

,,Dia a Ron žili v manželství, které spíše fungovalo jako zástěrka pro veřejnost. Oba totiž v soukromí žili odděleně. Ani jejich děti to nevěděli, nepřál si to ani jeden z nich. Jejich dcera už byla dospělá, o tu se Ron nebál. Šlo tam spíše o jeho syna - Tommyho. Tehdy - s pomocí mnoha právníků - uložil Ron u tvého táty částku milión dolarů a učinil ho přechodným majitelem restaurace v Paříži, jedné v New Yorku a ještě jedné v LA. Dia o tom samozřejmě neměla jediné tušení a mělo to tak zůstat. Tvůj táta měl dohlížet po jeho smrti na to, že všechno funguje jak má. Ne že by Eber podnikal s restauracemi, na to v nich jsou lidi. Spíše byl a je dohlížející osoba a všechen tento majetek schraňuje pro Ronova jediného syna."

Mezi nimi zavládlo naprosté ticho. Leila čekala, až si to všechno její syn urovná v hlavě, což momentálně působilo jako naprosto nemožný úkol.

,,Tommy má milion dolarů, tři restaurace, ale žije v domnění, že nemá absolutně nic. To mi chceš říct?" vydechl šokovaně Adam a jeho máma se jen lehce usmála.

,,To bych řekla, kdyby to byla pravda."

,,Vždyť teď jsi mi řekla…" Adam nedostal ani šanci doříct svou myšlenku, jelikož Leila ho přerušila: ,,To bylo před téměř pěti lety, Ady… Na účtě, kde byl milión je teď víc, jelikož tvůj táta zariskoval a investoval plus k tomu jsou ještě úroky a restaurace velice dobře prosperují."

,,Dobře… Ale jak byste kontaktovali Tommyho, kdybych ho já náhodnou, nepotkal tady? Jak byste zjistili, kde je?" Byl zmatený. Jeho mozek pracoval na plné obrátky. Byl šťastný za Tommyho, ale stále to nedokázal pochopit.

,,Vše je právně ošetřené. Ronův právník musel být vždy informován o pobytu Tommyho. V případě neúspěchu má tvůj táta spoustu známých a ještě další dvě varianty v záloze. První z nich byla, že Ron věřil ve svého syna. Věřil v jeho zvědavost. Restauraci v New Yorku měl jeho syn nejraději, proto doufal, že by se tam jednou mohl objevit. A ta druhá… Kdyby ho jeho matka vzala ze států a on se vrátil, musel by se hlásit na úřadech, a to už je opět o známostech tvého otce. Zní to šíleně, já vím, ale je to tak. A to že jsi ho potkal je znamení, Adame…"

Její syn na ni hleděl. Opravdu to znělo bláznivě, ale přišlo to mu tak moc reálné. Věřil tomu. Věřil na zázraky, věřil na vyšší moc… Co jiného by to totiž znamenalo? Tohle všechno se rovnalo malému zázraku, nebo také velké náhodě...

,,Mám to říct Tommymu?" V pokoji zazněla ta nejdůležitější otázka…

,,Nemyslím si. Dnes určitě ne… Bude to pro tebe těžké, já vím, ale musím to probrat s tvým tátou a až pak se může začít jednat. Pochop to prosím."

Dělal to nerad, ale musel se svou mámou souhlasit. Navíc on nebyl ta pravá osoba na to, aby něco takového sdělil Tommymu. To opravdu musel udělat jeho táta a nikdo jiný...


Doufám, že se vám tato kapitola líbila. Popravdě se mi snad psala nejlépe ze všech, jelikož to bylo něco, s čím jsem si v hlavě pohrávala už delší dobu. Ale teď mě zajímá váš názor, který mě vždy dokáže nakopnout do dalšího psaní... :)

Vaše Eileen
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 1. prosince 2016 v 22:01 | Reagovat

Paráda to bude pro Tommyho šok ale příjemný jen nevím jak si chudák s tím poradí ale má Adama povídka je moc pěkně napsaná. :-D  :-P

2 Ellie Ellie | 2. prosince 2016 v 15:11 | Reagovat

Takové překvapení bych chtěla někdy taky! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování