Duben 2017

Rande na třetí I.

27. dubna 2017 v 23:34 | Eileen |  Jednorázové Adommy

Po dlouhé, dlouhotánské, době vám přináším novou jednorázovou povídku, která bude na části. Nevím, jestli budou dvě nebo tři, každopádně to bude takové dílko pro oddech. Na konci článku najdete i odkaz vysvětlující mé záhadné, několikaměsíční, zmizení. Doufám, že se vám bude povídka líbit.

Vaše Eileen


Život se vrací do starých kolejí...

27. dubna 2017 v 22:38 | Eileen
Nejdražší čtenáři,

je to už nějaký ten pátek, kdy se po mé osobě slehla zem. Bez jediného písmenka vysvětlení jsem zmizela jako pára nad hrncem. Neexistoval den, kdybych si nevzpomněla na tento blog, mou druhou identitu, můj koníček a především na vás.

Na ty, kteří mě celou dobu podporovali a nutili k dalšímu psaní. Ono se to možná lehce píše, ale opravdu jsem pomalu trpěla ponorkou. Nevěděla jsem, proč to dělám. Proč zasedám k notebooku a snažím se psát, protože to nešlo. Jeden odstavec jsem přepisovala milionkrát - obrazně řečeno. Ale odstupem času se vrátilo takové to nesmyslné čmárání poznámek na okraje sešitů, přemýšlení nad tím, co by kdyby… A já si řekla, že to snad není možný, abych se na to vykašlala.

Abyste mě pochopili. Prošla jsem už spoustou fází, přeci jen píšu už od roku 2010. Tehdy mi bylo 12 a já byla závislá na Stmívání. Posedlá vším, co se toho týkalo. Hltala jsem filmy, milovala jsem knihy a pak jsem začala i psát. Psala jsem na největších stránkách na české a slovenské scéně, které se zaměřovali na Stmívání. Jak čas plynul, šplhala jsem vzhůru po pomyslném žebříčku a stávala se lepší a lepší. Mé povídky nečetly desítky lidí, ale bylo jich stovky a pak to přišlo… Blok, který nešel překonat.

Skončila jsem ze dne na den s myšlenkou, že psát už nikdy nebudu. Přišla jsem o zálibu a vášeň v něčem, co jsem naprosto zbožňovala. Možná za to mohl i fakt, že jsem tehdy končila základku a šla na střední, ale kdo ví.

Popravdě jsem bez psaní nevydržela dlouho. Přišly další náměty, tentokrát trojkombinace Harry Potter, Upíří akademie a Upíří deníky a vydrželo mi to přesně do 3. listopadu 2014. V ten den jsem narazila na Adama a už to jelo…

A pak v prosinci stejného roku vznikl tento blog. Byla jsem naivní, začínala jsem se slashem. Bylo to něco, s čím jsem se teprve seznamovala a řeknu vám, že to byla ze začátku výzva. Mám jednu nepěknou vlastnost. Vždy na sebe vezmu větší břemeno, než jsem schopna unést, a proto jsem již od začátku selhávala a pak zmizela úplně.

Ale opravdu nechci skončit. Možná můžu poděkovat i osobě, kterou jsem poznala díky Adamovi a v podstatě mě dokopává ke psaní. Ne ke psaní jako takovému, ale k tomu co mě baví a co naplňovalo můj život. Vlastně je to osoba, které vděčím za mnohé - mimoto i za to, že v listopadu jedu do Prahy a konečně uvidím člověka, který mě dostal z absolutního dna. Samozřejmě mluvím o našem Adamovi, ale o tom jindy…

A tak jsem tady. Opět v těžkém období, jelikož maturuji, ale chybí mi psaní. Chybí mi všechno, co se toho psaní týká…

Nemyslím si, že se dokážu vrátit ke svým rozdělaným povídkám. K Lodi snů určitě ne, Válku možná jednou přepracuji, ale chci začít od začátku s čistým štítem. Přišlo mi fér, abyste o tom věděli. Přeci jen je to už dlouhou, kdy jsem zveřejnila poslední příspěvek. Ale došla mi jedna věc.
Adam je můj život. Díky němu jsem poznala lidi, které bych jinak nepoznala a vděčím mu za mnohé, proto se vracím…

Nečekejte ze začátku velkou aktivitu, musím to tu uklidit a dát do pořádku. Nastanou změny. Jaké? To se brzy dozvíte.

Mám vás všechny ráda. Byli jste skvělými čtenáři a doufám, že se tu opět setkáme. Já z pozice pisatelky a vy z pozice čtenářů.

S láskou vaše Eileen
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování