Život se vrací do starých kolejí...

27. dubna 2017 v 22:38 | Eileen
Nejdražší čtenáři,

je to už nějaký ten pátek, kdy se po mé osobě slehla zem. Bez jediného písmenka vysvětlení jsem zmizela jako pára nad hrncem. Neexistoval den, kdybych si nevzpomněla na tento blog, mou druhou identitu, můj koníček a především na vás.

Na ty, kteří mě celou dobu podporovali a nutili k dalšímu psaní. Ono se to možná lehce píše, ale opravdu jsem pomalu trpěla ponorkou. Nevěděla jsem, proč to dělám. Proč zasedám k notebooku a snažím se psát, protože to nešlo. Jeden odstavec jsem přepisovala milionkrát - obrazně řečeno. Ale odstupem času se vrátilo takové to nesmyslné čmárání poznámek na okraje sešitů, přemýšlení nad tím, co by kdyby… A já si řekla, že to snad není možný, abych se na to vykašlala.

Abyste mě pochopili. Prošla jsem už spoustou fází, přeci jen píšu už od roku 2010. Tehdy mi bylo 12 a já byla závislá na Stmívání. Posedlá vším, co se toho týkalo. Hltala jsem filmy, milovala jsem knihy a pak jsem začala i psát. Psala jsem na největších stránkách na české a slovenské scéně, které se zaměřovali na Stmívání. Jak čas plynul, šplhala jsem vzhůru po pomyslném žebříčku a stávala se lepší a lepší. Mé povídky nečetly desítky lidí, ale bylo jich stovky a pak to přišlo… Blok, který nešel překonat.

Skončila jsem ze dne na den s myšlenkou, že psát už nikdy nebudu. Přišla jsem o zálibu a vášeň v něčem, co jsem naprosto zbožňovala. Možná za to mohl i fakt, že jsem tehdy končila základku a šla na střední, ale kdo ví.

Popravdě jsem bez psaní nevydržela dlouho. Přišly další náměty, tentokrát trojkombinace Harry Potter, Upíří akademie a Upíří deníky a vydrželo mi to přesně do 3. listopadu 2014. V ten den jsem narazila na Adama a už to jelo…

A pak v prosinci stejného roku vznikl tento blog. Byla jsem naivní, začínala jsem se slashem. Bylo to něco, s čím jsem se teprve seznamovala a řeknu vám, že to byla ze začátku výzva. Mám jednu nepěknou vlastnost. Vždy na sebe vezmu větší břemeno, než jsem schopna unést, a proto jsem již od začátku selhávala a pak zmizela úplně.

Ale opravdu nechci skončit. Možná můžu poděkovat i osobě, kterou jsem poznala díky Adamovi a v podstatě mě dokopává ke psaní. Ne ke psaní jako takovému, ale k tomu co mě baví a co naplňovalo můj život. Vlastně je to osoba, které vděčím za mnohé - mimoto i za to, že v listopadu jedu do Prahy a konečně uvidím člověka, který mě dostal z absolutního dna. Samozřejmě mluvím o našem Adamovi, ale o tom jindy…

A tak jsem tady. Opět v těžkém období, jelikož maturuji, ale chybí mi psaní. Chybí mi všechno, co se toho psaní týká…

Nemyslím si, že se dokážu vrátit ke svým rozdělaným povídkám. K Lodi snů určitě ne, Válku možná jednou přepracuji, ale chci začít od začátku s čistým štítem. Přišlo mi fér, abyste o tom věděli. Přeci jen je to už dlouhou, kdy jsem zveřejnila poslední příspěvek. Ale došla mi jedna věc.
Adam je můj život. Díky němu jsem poznala lidi, které bych jinak nepoznala a vděčím mu za mnohé, proto se vracím…

Nečekejte ze začátku velkou aktivitu, musím to tu uklidit a dát do pořádku. Nastanou změny. Jaké? To se brzy dozvíte.

Mám vás všechny ráda. Byli jste skvělými čtenáři a doufám, že se tu opět setkáme. Já z pozice pisatelky a vy z pozice čtenářů.

S láskou vaše Eileen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 28. dubna 2017 v 3:42 | Reagovat

Taky maturuju, upřímnou soustrast. Zítra, teda vlastně dneska máme poslední zvonění, vstávám v půl šesté ráno a stejně nemůžu v noci spát... sad story, která nikoho nezajímá. :D Ale k věci. Jsem ráda, že jsi se vrátila, ta nová povídka je bomba. :D

2 Karin Karin | 2. května 2017 v 12:53 | Reagovat

Jsem moc ráda že se vracíš tvé povídky se mi moc líbí. :-D  :-)*****************

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování