VP - kapitola sedmá

28. září 2017 v 14:35 | Eileen |  Válka právníků

Famfáry prosím... Po roce a pár dnech mě navštívila ta mrcha, která si říká múza. A i když to vypadalo tak, že VP se v životě pokračování nedožije, tak zrovna VP je povídka, kterou chci dokončit, Tak tím trochu hejbneme a ponoříme se zpátky do průběhu. :)



Z minulé kapitoly :)

Případ pro bono způsobil velký poprask ve světě právníků. Nejen že se o tom všude mluvilo, ale i psalo. Přeci jen bývaly soudní spory mezi nimi vyrovnané a tentokrát ho Ratliff smetl jak lavina. Mnozí právníci již uzavírali sázky na další soudní proces, jelikož každý očekával velkou odvetu a pomstu od Lamberta, ale už nikdo z nich nevěděl jednu věc. Jak Ratliff tak Lambert použijí jakýkoliv způsob, jak se navzájem zničit. A ani jednomu již nedělalo problém zajít za zakázanou hranici. Zakázané se stávalo povoleným a dávno povolené taktiky se vytrácely do zapomnění. Ta pravá válka teprve začíná a právnický svět se otřese v základech a už nikdy nebude nic jako dřív...

Kapitola sedmá

Dny se měnily v týdny a po Lambertovi a Ratliffovi jakoby se slehla zem. Ne že by je nikdo neviděl, pracovali i nadále, ale nikdy se nesetkali u jednoho soudu, což bylo více než podezřelé. Existovala spousta teorií, jedna mluvila o smíru, což bylo velmi naivní. Druzí zase říkali, že se chystá něco velkého a oni se připravují na spor století. Pravda ovšem byla někde úplně jinde. Zkrátka na sebe neměli pomyslné štěstí a tak trochu se i sobě vyhýbali. Přeci jen ta jedna noc měla jisté následky, a i když se oba snažili sebevíc, tu neumírající nenávist to nabouralo. Nemohli se stále vystát, ale už o sobě nesmýšleli s nenávistí v době, kdy se neviděli. Dříve o tom druhém mluvili pořád a samozřejmě nikdy nepadlo nic lichotivého.

,,Tommy, poletíš do Londýna na konferenci právníků. Doufám, že to oceníš, přeci jen tento rok poletíš ty a ne já," oznámil mu šéf a on na něj překvapeně vzhlédl. Nikdy se mu nepoštěstilo, aby mohl letět on. Samozřejmě navštívil spousty konferencí, ale žádná neměla takovou úroveň jako ta v Londýně. Něco mu na tom nesedělo. Správně by měl pomalu skákat do stropu za takovou příležitost, protože být v Londýně na konferenci něco znamenalo, ale na druhou stranu mu jeho intuice říkala, že to nebude jen tak. A ta jeho se nikdy nemýlí.

"Proč mám pocit, že tam je nějaké ale?" zeptal se opatrně svého šéfa. Nedalo mu to. Musel zjistit ten pomyslný háček. Nebyl ve firmě krátce, aby nevěděl, že jeho nadřízený sice občas své zaměstnance odmění, ale vždy to má nějaké ale. Zkrátka majitel firmy nebyl jen občasně štědrý. Byl také nesmírně škodolibý.

"Žádné ale není, Tommy. Vždy jen jedou dva zástupci za New York, kteří pak celou konferenci z osmdesáti procent tráví spolu a s tebou jede Lambert."


"To snad ne," zavrčel a podíval se na něj, jakoby se snad pomátl.

"Ber nebo nech být, ale další šanci ode mě nedostaneš. Kdyby má žena nebyla nemocná, letěl bych sám a věřím, že jestli to odmítneš, tak Julie zcela jistě nabídku ráda přijme." Blonďáček rezignovaně vydechl. Věděl, že teď mohl promarnit životní příležitost kvůli tomu debilovi, co si myslí, že je ten nejlepší na světě.

"Julie?! Ta…" nedořekl to. Julii nenáviděl. Kdyby postavil ji a Adama vedle sebe, tak by raději celý život strávil s Adamem, než s tou namyšlenou nádherou připomínající nespecifickou obludu z jeho oblíbených hororů.

"Tak pojedeš?" zeptal se ho ještě jednou a Tommy tušil, že je to naposledy, co se ho ptá. Odpověděl jen lehkým přikývnutím. Ve chvíli, kdy jeho šéf odešel, bouchl hlavou o stůl a zaskučel. Jeho noční můra se očividně stane skutečností. Na druhou stranu bude téměř dva týdny v přítomnosti svého soka. A on už neměl dlouho příležitost se do něj navézt. Navíc by to nebyl on, aby neocenil tu jednu jedinou noc, kdy se v alkoholovém opojení spolu vyspali. A i když nechtěně musel uznat, že Lambert je šíleně sexy a v posteli to opravdu umí. A někde hluboko ve svém vnitru… doufal v žhavé repete.

***

"Adame, konečně vím, kdo poletí s tebou do toho Londýna." Jmenovaný se podíval na svého šéfa se značnou zvědavostí a taky překvapením. Nestávalo se moc často, aby se jeho nadřízený dostavil do jeho kanceláře. Vždy mu zavolal nebo si pro něj nechal poslat. To že ho poctil svou přítomností, mohlo znamenat jediné… Něco, co se mu ani v nejmenším nebude líbit.


"A smím vědět, kdo mi bude dělat společnost?" V duchu doufal v Morrisna. Byl to ještě v podstatě mladík - jen pár měsíců ze školy, ale měl znalosti a Adam byl přesvědčen, že do pár let se vypracuje na špičku. Navíc považoval za velké plus jeho vypracované tělo a stejnou orientaci. Takže jeho přítomnost by znamenala zcela určitě několik žhavých večerů.

"Samozřejmě, proto jsem přeci jen tady. Poletí s tebou Ratliff. Doufám, že se budete chovat normálně a neuděláte New Yorku ostudu."

"To si snad děláš prdel?! Ratliff? To v celém New Yorku není nikdo jiný?" zaskučel. Neviděl blonďáka od chvíle, kdy ve spěchu opustil jeho byt. Byl tak naštvaný, když si uvědomil, že si z něj vystřelil a namluvil mu tu blbost o tom, jak se nechal ošukat. Přišlo mu to hned divné, ale on vypadal tak přesvědčivě až z toho znejistěl a navíc tu byl ten fakt, že měl neuvěřitelné okno. Naštěstí si pak vzpomněl, což bylo ještě horší. Frustroval ho ten pocit. Pocit naprostého uspokojení. Chtě nechtě musel uznat, že tak úžasnou noc dlouho nezažil.


"Nechej toho, Adame!" okřikl ho, aby mohl následně pokračovat, "nebo taky můžeš zůstat tady a pojedu já nebo kdokoliv jiný. Nejsi jediný, kdo projevil zájem jet na největší konferenci roku." Adam to nenáviděl. Nenáviděl, jak dal jeho šéf důraz na největší konferenci roku. Zavrčel a podíval se na něj pohledem, který mluvil za vše. Samozřejmě pojede… A možná si nakonec užije…


Tak jsme na konci sedmé části a již v tuto chvíli je napsaný další díl. Přeci jen bych nevydala kapitolu, kdybych neměla minimálně jeden do zásoby. S blížícím se koncertem mě to opět chytá a vypadá to nadějně... Každý den dojíždím dvě hodiny do školy a ze školy - notebook tahám s sebou a ne vždy se mi chce číst. :) Doufám, že se vám aspoň trochu líbila a vy mi napíše svůj názor. (Hlavně mě prosím nezabíjejte.) :D

Vaše Eileen
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 1. října 2017 v 8:43 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpátky. VP se mi z tvých povídek líbí ze všech nejvíce, tak jenom doufám, že na další pokračování nebudu muset čekat do roku 2018 :D

2 Karin Karin | 1. října 2017 v 21:09 | Reagovat

Paráda to bude počteníčko. :-D

3 Katy Katy | E-mail | 2. října 2017 v 23:13 | Reagovat

Super, ze jsi zpet. Tohle poctenicko me dostava. Miluju valku pravniku. :-(  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2017 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování