Kdo je vlastně Eileen?

20. října 2017 v 1:49 | Eileen

Možná vás tato otázka někdy napadla... Možná taky ne. Každopádně menší zpověď mé osoby.. A taky se něco dozvíte, určitě. :)



Psalo se září roku 2010, když jsem tehdy - jako dvanáctiletá - propadla Stmívání a začala psát fanfiction. Nemusím vám asi říkat, jak to vypadalo, že ne? Ale o to nešlo. V ten měsíc se odstartovalo něco, co už trvá s menšími přestávkami sedm let. Tehdy jsem propadla něčemu, co mě naplňovalo a naplňuje do dnešního dne. Psaní… Nikdy jsem totiž u ničeho nevydržela dost dlouho. Byla jsem ztracený případ. Díky bohu, že tohle období je dávno pryč.

Jak už jsem se zmínila výše, vše začalo díky Stmívání. Byl to tehdy trend, a kdo nevěděl, co to je a o co jde - byl zkrátka out. Mé okolí bylo rozděleno na team Edward a team Jacob, ale já už tehdy šla samozřejmě proti proudu, protože já zrovna tyhle dva nenáviděla. Ale dost nostalgie. Svévolně jsem z největších československých stránek věnující se ff o Stmívání odešla. Byl to velký krok. Dávno mi už nebylo 12, mé povídky už měly aspoň nějakou úroveň a četli je stovky čtenářů - opravdu stovky - alespoň tak mluvily statistiky. Ale mě už to nebavilo. Vše, co jsem napsala, mi přišlo buď podobné tomu, co jsem napsala já sama nebo někdo jiný. Originalita na stránkách, kde psalo stovky pisálků, byla téměř nulová po těch letech…

To bylo poprvé, kdy jsem na nějakou dobu přestala psát. Pak ovšem přišla Vampýrská akademie, následně návrat k Harrymu Potterovi a vlastní blog. A nikdy jsem se necítila svobodnější…

Četla jsem snad všechno, co mi přišlo na oči a pořád jsem se stýkala s pojmem slash. Řeknu vám, že ze začátku jsem z toho měla osypky. Po přečtení Elysejského klíče, což je slash o Harrym a Severusovi, to opadlo a já zhltla všechno jako malinu. Do dneška mám uložené desítky povídek v počítači - přeci jen všechno už na internetu není a já se k tomu občas ráda vracím.

No a pak v roce 2014 přišel životní zlom. Byla jsem ve druháku na obchodce a člověk by řekl, že v tomhle věku nemůžu řešit žádné problémy. Jenže jsem hned v září onemocněla, doktorka to zanedbala a já skončila na dlouhé týdny a dokonce i měsíce doma. V listopadu už jsem ztrácela chuť k čemukoliv. Nuda, zoufalství, nemoc… Co vzniklo z blbého nachlazení… Nikdy ale nezapomenu na 3. listopad 2014. Tehdy jsem měla člověka, který byl pro mě moc důležitý a ten člověk mi poslal odkaz na Adama. Neslyšela jsem o něm poprvé - přeci je WWFM znal a zná snad každý, ale nikdy jsem ho neřešila. V tu chvíli se stal středobodem vesmíru - bez keců. A můžu s čistým svědomím říct, že mi zachránil život.

Nejdříve jsem poslechla všechny písničky, následně začala koukat na záznamy z koncertů a přišla otázka: "Kdo je sakra ten blonďák?" A začala druhá vlna šílenství. Říkala jsem si, že jestliže existuje slash na HP, tak musí i na ně a samozřejmě přišel velký objev v podobě Extasy. Její povídky mám momentálně v telefonu, v počítači, v tabletu a než mi umřela čtečka, tak byly i tam. Některé povídky jsem četla už hodněkrát a její povídky jsou taky pro mě taková bible. A teď už se dostáváme k tomu podstatnému… K samotné Eileen.

Někdy v půlce prosince jsem si začala hrát s myšlenkou, že začnu opět po delší odmlce zase psát, a že risknu slash. Jelikož jste právě na tomto blogu, tak víte, že jsem myšlenku dotáhla do konce a letos bude mít blog už třetí narozeniny. Neuvěřitelné, ale na druhou stranu víme, jak to bylo s mou aktivitou. Na mou obhajobu jsem teď velmi produktivní. :D

A tak v prosinci tedy vzniklo mé malé osobní království. A i když jsem nikdy neměla v plánu si něco zanechat z té první éry psaní, tak doteď si to udržuji. Abyste pochopili proč lady Eileen Glam(bert). Na stmívání jsem měla přezdívku začínající na písmeno 'E', na prvním blogu jsem byla lady a použila jsem zkráceninu mé přezdívky, na druhém blogu jsem si zanechala lady a pouze písmeno 'E' a tady jsem si vymyslela úplně nové jméno, ale opět na stejné písmeno. Glam(bert) snad vysvětlovat nemusím. :D

A tak vznikl zcela anonymní blog. Aspoň tak se do dnešní chvíle jen tváří, ale opravdu jen tváři. Za tu dobu, co píšu, už mě zná spousta lidí. Myslím tím mě jako fyzickou osobu. Jeden z těch lidí se pro mě stal dokonce bráškou. Tak nastává otázka, "Proč zkrátka nenapíšu svoje jméno?" Není to, že bych se styděla za to, co jsem napsala. Jde spíše o to, že jsem měla strach ze svého okolí a stále ho mám. Ne každý je tolerantní. Na druhou stranu zase nemám problém některým říct, kdo jsem. Věřte tomu nebo ne… :) Ale občas stačí jen napsat na facebook Eileen a pak už většinou jen krůček zbývá k přidání i na mém osobním facebooku…

Adam Lambert pro mě znamená hodně. Zachránil mi život. Díky němu jsem poznala skvělé lidi. Díky němu jsem začala opět psát… Nikdy asi nebudu ten typ fanouška, který ví o něm všechno, ale to jsem zkrátka já. Co si nenapíšu jakoby nebylo. Ale vím a cítím, že to je pomyslná láska na celý život. A to je pro mě důležité… :)

A co dělám právě v tuto chvíli? Studuji vyšší odbornou školu, obor účetnictví, pracuji na poloviční úvazek, píšu, hodně čtu a pracuji na nových povídkách - i když zatím nevíte na jakých. Denně jezdím hromadu kilometrů do školy a ze školy se svým deníkem, do kterého jsem začala psát vše o povídkách. Dokonce jsem měla i osnovu na tento článek nečlánek, protože jsem poslední dobou čím dál větší sklerotik…

Za pár dní to budou tři roky, co jsem propadla kouzlu Adama a ty tři roky oslavím vskutku velkolepě - myslím, že všem je naprosto jasné jak. Samozřejmě myslím koncert, na který se těším jako malé dítě na Vánoce. I když mám panickou hrůzu z davů a hlavně to bude můj první koncert takových rozměrů. Naštěstí budu mít s sebou tu nejlepší osobu na světě, která mi milerád připomíná, že to bude všechno v pohodě. Jí se to mluví, když už vás zná tolik. :D Ale hlavně tam bude se mnou, za což jí moc děkuji, protože neví, do čeho jde. :)

A to je tak všechno… Nebojte se mi napsat. Ráda vás poznám. Ráda si s vámi napíšu… A třeba se i můžeme vidět na koncertě…

Tak se mějte krásně

S láskou vaše Eileen

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 velvetextasy velvetextasy | Web | 20. října 2017 v 12:23 | Reagovat

Možná to vypadá, že jsem se stáhla do ústraní, ale ve skutečnosti Adamovu komunitu stále sleduju a samozřejmě i Tebe :)

Je pro mě ctí, že ses o mě zmínila, mé povídky byly nazvány všelijak, ale biblí snad ještě ne, opravdu si toho vážím.

Jsem neskutečně ráda, že se u nás ještě někdo povídkám s Adamem věnuje, byla by velká škoda, kdyby to definitivně skončilo a ty navíc píšeš skvěle! Takže i za mě s tím nepřestávej.

Přeju hodně tvůrčích nápadů a ať slouží zdraví, to je nejdůležitější :)

2 Ellie Ellie | 20. října 2017 v 16:20 | Reagovat

Je hezké, že jsi se takhle podělila s něčím o sobě. Koukám, že to máme v mnohém podobné. :-) Mohla bych tu v komentářích nechat napsaný román, ale tohle je tvůj blog, tvůj prostor a až budu chtít udělat takovouhle "zpověď", můžu si jí udělat zase u sebe na Wattpadu. A možná dokonce udělám, protože jsi mě tím vyprávěním docela inspirovala. Ale nemůžu si odpustit jednu věc- od začátku tohoto října taky jezdím do školy a kdykoliv vlezu do autobusu, okamžitě hledám místa, kde mi nikdo neuvidí do mobilu... protože prostě nejde psát dejme tomu Adommy 18+ scénu, když těsně za tebou někdo sedí a čumí ti do toho. :-P  :D Na koncertě už mám domluvené setkání nejméně s dvěma lidmi, s kterými jsem se seznámila právě přes Adama a psaní fanfikcí, ale jestli to bude nějak organizačně možné, klidně tě ráda uvidím. Napíšu ti. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování