VP - kapitola jedenáctá

18. října 2017 v 20:00 | Eileen |  Válka právníků

Jedenáctá kapitola je na světě a s ní i menší pokrok ve vztahu těch dvou. Hodně z vás je zvědavých, jestli dokáží zahodit nenávist a zjistit, jací jsou ve skutečnosti... Odpověď je jednoduchá. Nechte se překvapit. Doufám, že se vám bude kapitola líbit.
S láskou Eileen



Kapitola jedenáctá


Ráno se tentokrát první probudil Adam. Jedním okem koukl na blonďáka ležícího na druhé půlce postele a musel se chtě nechtě usmát. Dlouho nezažil takovou noc jako s ním. To, že si to pak ještě dvakrát zopakovali, považoval za více, než uspokojující. A když bylo po všem, tak neměl ani snahu se přesunout na pohovku do vedlejšího pokoje. Zkrátka se zachumlal do deky a usnul během vteřiny.

Adam se nad tou vzpomínkou musel v duchu zasmát, protože nikdy neviděl nikoho tak rychle usnout jako právě blonďáka. Zavrtěl hlavou a zamířil do koupelny, kde si dopřál pořádnou sprchu. Měl přeci jen čas. První bod programu začínal až za dvě hodiny a místo konání bylo jen pět minut chůze od hotelu.

Horké proudy vody dopadaly na jeho tělo a on se musel myšlenkami vrátit k prožité noci. Měl pocit, jakoby prožil něco, co se mu nikdy nepoštěstilo. Nikdy - ani v těch nejdivočejších snech - by neřekl, že ten blonďatý skřet to bude v posteli tak umět. Naopak si o něm vždy myslet jen to nejhorší. Považoval ho za frigidního blbce, který ho umí jen štvát. Jak se jen mýlil a on by snad dal vše za to, aby si to mohl zopakovat. Dokonce se podezíral, že by ho dokázal šukat od rána do večera a od večera do rána… Tak moc jeho tělo toužilo po tom ležícím v posteli, které dělily jen jedny zpropadené dveře.

Blonďák se probral jen chvilku poté, co mladší z právníků zmizel v koupelně. Cítil se příjemně rozbolavěný a absolutně uspokojený. Děsila ho představa, že to všechno díky Lambertovi, ale dokázal to překvapivě skousnout. Jako člověk byl totální vůl, ale jako milenec… stál za prdelní hřích. A kdo by byl Tommy, aby se popřípadě bránil dalšímu kolu. Přeci jen byl v Londýně a on si to hodlal užít, ať se děje co se děje. Dokonce byl odhodlán ho svádět, jen aby ho zase mohl cítit v sobě.

Jeho odhodlanost ovšem zmizela ve chvíli, kdy z koupelny vyšel Adam. Úplně nahý Adam. Sklopil pohled, což mu bylo odměněno tichým smíchem. Tommy naštvaně našpulil pusu, zamotal se do deky a zamířil kolem něj do koupelny - aniž by se na něj znovu podíval…

"Jdeš se nasnídat?" zeptal se Adam, což považoval za slušnost. Přeci jen teď byli spolubydlící a taky milenci. Tommy, který si právě oblékl jednoduchý propínací svetr se na něj překvapeně podíval. Zaprvé byl překvapený, že se ho vůbec na něco takového ptá a zadruhé byl rád, že není jediný, kdo nebude po celou dobu v obleku.

"Ne, ale díky. Nesnídám. Jen si zajdu naproti pro kafe, chceš vzít taky?" Teď pro změnu překvapil sám sebe. Opravdu mu nabídl, že mu vezme kávu? Asi začínal blouznit.

"To bys byl hodný, ale prosím se sojovým mlékem." Tommy přikývl, taky pil kávu se sojovým mlékem. Ten fakt, že mají něco společného, ho překvapil…

O několik desítek minut později seděli v prostorách kongresového centra. Sedli si úplně dozadu a k údivu jim obou - spolu. Tommy popíjel kávu a snažil se vnímat přednášku nějakého vysoce uznávaného právníka z Londýna, jehož jméno pro něj nemělo význam si pamatovat. Popravdě ta snaha byla zbytečná. Tommy si myslel, že jeho názory jsou zastaralé a metody jakbysmet.

To Adam se ani nesnažil. Odepisoval na nějaký email na svém telefonu a bylo mu šumák, co se děje kolem něj. Povzdechl si a podepřel si hlavu rukou, jako to dělával při hodinách ve škole. Začal i podezírat šéfa, že jezdil na konferenci jen kvůli tomu životu ve volných chvílích.

"Nějak se nudíš," poznamenal tmavovlásek a zaměřil na něj svůj pohled.

"A ty se divíš?" zívl si. Byl unavený z té noci a navíc ho neuvěřitelně uspával monotónní hlas přednášejícího.

"Ani ne, tyhle přednášky jsou nudné. Chodím sem jen, aby se neřeklo a věř, že to tak mají všichni právníci pod padesát - ti ostatní jsou vlastně přátelé a hltají každé slovo."

"Nechápu, kde vzala teda tato konference takové renomé," zabručel a Adam se uchechtl.

"Někdy v šedesátých letech minulého století, to bylo fakt terno v té době. Ale teď? Většina jejich metod je zastaralá a u soudu by neobstála. Nerad to říkám, ale většinu lidí tady bys u soudu rozcupoval během prvního stání." To blonďáka překvapilo natolik, že se zmohl jen na přikývnutí.

"Stejně je zvláštní, jak se tu dokážeme bavit," změnil téma a znovu se na něj podíval.

"To máš pravdu, ale tady je to jiné než v New Yorku," zareagoval hned a Tommy se na něj lehce nechápavě podíval.

"Nestojíme proti sobě u soudu a překvapivě spolu dokážeme i vyjít, když to situace vyžaduje," odmlčel se, "a navíc, co je v Londýně, může zůstat v Londýně. Nemusí to nikdy vyjít na povrch. Naše malé hříšné tajemství."

"Souhlasím… Ale taky dokážeme spolu vyjít v posteli. To jsi chtěl říct, že? Ale máš pravdu, teď spolu taky mluvíme a nesnažíme se zabít navzájem."

"V posteli spolu nevycházíme, kotě. V posteli je to dokonalá souhra našich těl." Tommy na něj hleděl jak na blázna. Opravdu ho teď nazval kotětem, nebo se mu to jen zdálo? Navíc cítil, jak ho polilo horko.

"A klidně se červenej, ta barva ti sluší."

"Nech toho," zamručel a dopil svou kávu, aby svou pozornost zaměřil na něco jiného.

"Ale mě to baví… kotě," provokoval ho i nadále a blonďáček už nevěděl, co by měl dělat, aby se přestal červenat a především toužit po jeho těle. Ten hlas ho totiž dováděl k totálnímu šílenství.

"Jestli toho okamžitě nenecháš, tak věř tomu, že se opět nevyspíš," vyletělo z něj šeptem, až se sám nad sebou podivil a očividně to mělo stejný efekt i na Adama, jelikož na něj zůstal překvapeně zírat, ale na rozdíl od něho, uměl skvěle zareagovat.

"To si nechám klidně líbit."

"Zmetku," zamručel.

"Taky mě těší, Tommy Joe," zavrněl.

"Neříkej mi tak!" Takhle mu říkala jen hrstka nejbližších a mezi ně on určitě nepatřil.

"Ale mně se to líbí," zaprotestoval jako malé dítě, kterému byla odepřena oblíbená hračka.

"Já ti taky neříkám jménem."

"To sice ne, ale mohl bys, rozhodně mi to nevadí, ale jestli mě chceš nazývat sexuálním bohem, tak to si nechám taky líbit. Jen si to prosím nech do postele, na veřejnosti by to nemuselo vypadat dobře," ušklíbl se a blonďáček protočil očima.

"Opravdu jsi nesnesitelný, víš o tom?"

"Možná občas, ale v posteli si to o mně určitě nemyslíš," dobíral si ho i nadále a blonďáček už měl pocit, že ho něčím praští. Rozhodně to bude zajímavá konference. Ne snad kvůli programu, ale kvůli němu. Pořád si o něm myslel své, ale obával se, že ta nenávist je navěky nabourána. A už nikdy nebude nic jako dřív…

Původně dnes měla vyjít jedna jednorázovečka, když má náš TJR narozeniny, ale nakonec to vyšlo na Válku právníků, jelikož v jednohubce se musí dopsat jedna scéna - hádejte která, kdo uhádne, dostane zlatého bludišťáka. :D
Proto doufám, že se vám jedenáctka líbila a budu ráda za veškeré postřehy a teorie. Už několikrát se mi osvědčilo, že vy čtenáři, dokážete vymyslet takové teorie, které by nikdy nikoho nenapadly. :D

A otázka na závěr... Za 14 dní je koncert, kdo z vás jede? :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 18. října 2017 v 20:22 | Reagovat

Parádní kapitolka jen jsem zvědavá jestli jim to vydrží i v Londýně moc pěkně se to čte. :-D

2 Ellie Ellie | 19. října 2017 v 8:09 | Reagovat

Super kapitola. Dalším vývojem se asi nechám překvapit. :-) Že váháš, lístky na koncert mám koupené už z předprodeje :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování