VP - kapitola čtrnáctá

15. listopadu 2017 v 8:55 | Eileen |  Válka právníků

Přináším vám již čtrnáctou kapitolu mé oblíbené Války právníků. Spoustu věcí bych udělala jinak, ale chci ji dopsat v tomto duchu a doufám, že se vám stále líbí, i když to s ní vypadalo několikrát černě. Přeji vám příjemné čtení.
S láskou Eileen

PS: Na konci článku důležitá anketa! Budu ráda za odpovědi, je to jen jedno kliknutí!



Kapitola čtrnáctá


Adam Lambert seděl ve své kanceláři a hypnotizoval výhled na New York, který měl jako na dlani. Musel na chvilku vypnout, jelikož měl pocit, že z té práce zákonitě musí zešílet. Už uplynuly téměř tři týdny od návratu z Londýna a od té chvíle se nezastavil. Soudní procesy, nové případy a nesmyslné požadavky klientů. Nejednou si vzpomněl na Tommyho sen o vlastní kanceláři. Nedivil se mu. Taky se mu ta vize líbila. Vybírat si klienty, jít do případů, které by ho zajímali… Povzdechl si a promnul si kořen nosu. Ten blonďák byla kapitola sama o sobě. Za celou tu dobu - přesněji řečeno dvacet dní - se mu neozval. Dokonce už měl podezření, že to 'možná' při jejich rozloučení bylo definitivní ne. Jenže Adam měl pocit, že se po něm slehla zem. Dokonce ani u soudu se s ním nepotkal. Dřív byly doby, kdy se potkávali každý den nebo alespoň obden, i když o to nestáli a teď, když ho chtěl mladší z dvojice právníků potkat - nebyl k zastižení.

"Adame, nesu ti složku slečny McLiney," promluvila na něj jeho asistentka a tím ho vyrušila z přemýšlení. Zavrtěl hlavou a otočil se zpátky ke stolu. Podíval se na Christ, která stále stála ve dveřích a čekala, jestli může jít dál. Pokynul ji k pohodlnému křesílku a převzal si žádanou složku.

"Kdo bude zastupovat protistranu?" zeptal se Adam zvědavě, když nahlédl do spisu. Elizabeth McLiney byla rozmazlenou dcerou miliardáře, která toho využívala, kudy chodila. Drahá auta, vila, večírky… Nedivil se, že už to jejího otce Edwarda přestalo bavit a odstavil ji od všech účtů. Znal ho z pár akcí, na který se potkali. Byl to člověk, který by si udržel lidi penězi, ale on to nepotřeboval. Měl obrovské charisma a oblíbenost ve společnosti dosahovala nebeských výšin. Jeho úspěch byl vydřený, a proto už nechtěl své dceři dát nic zadarmo, když její bratr po studiích začal ihned pracovat.

"Zatím je známo, že by to měl být Ratliff, ale kdo ví… Poslední dobou byl zastupován u soudu jinými právníky a od té konference nebyl ani u jednoho soudu." Adam se na ni zvědavě podíval. Myslel si, že se blonďák vyhnul jen dvěma soudům, u kterých měli být spolu, ale očividně nebyl ani na jednom, což bylo přinejmenším podezřelé.

"Asi se bojí," utrousil, aby neměla Christine podezření. Ta jen pozvedla obočí a zavrtěla hlavou. Neměla ráda takové žabomyší války a dala by snad všechno, aby aspoň při jedné zmínce o Ratliffovi, Adam nezačal brblat. Proto se rozhodla změnit téma…

"Potřebuješ ještě něco?"

"Ne. Můžeš jít klidně domů, já už taky půjdu." Christine kývla hlavou, poděkovala a odešla…

***

Adam byl už dávno doma, studoval ten případ a u toho nadával. Nejraději by tu holku sám potopil, protože tak rozmazleného spratka… Neměl slov. Žádala, aby jí otec vyplácel měsíčně dvacet tisíc dolarů a k tomu platil náklady spojené se živobytím. Plus jako bonus v případě výhry, o čemž ona nepochybovala, chtěla, aby jí otec dal milión dolarů jako odškodné. Věděl už teď, že to projede na plné čáře a bylo to snad poprvé, co byl rád. Tommy nebude mít problém vyhrát. To museli vědět oba. Pokud tedy přijde k soudu… Což ho opět vrátilo zpátky k blonďákovi. Kde sakra byl?

Nemusel se rozhodovat dlouho. Nad případem stejně nic nezmůže, a proto sedl do auta a vydal se k Tommymu domů s nadějí, že ho tam najde. Nevěděl, co ho to popadlo, ale potřeboval se ujistit, že je v pořádku.

Když se konečně otevřely dveře od luxusního bytu, který patřil druhému z právníků, měl co dělat, aby se nezačal smát. Ve dveřích stál majitel oné velkoleposti, na sobě tepláky a mohutný svetr. Jindy upravené vlasy trčely do všech světových stran a nos byl rudý - jako po nejméně hodinové procházce v mrazu.

"Co tu děláš?" zachraptěl blonďák, když se vzpamatoval z počátečního šoku, který ho postihl při otevření dveří. Přeci jen… Kdo mohl čekat, že to bude Adam? Počítal třeba s Ashley, ale s jeho londýnským milencem opravdu ne.

"Přijel jsem se podívat, jestli žiješ, protože jsi mě obral o dva velkolepé soudy, kde jsme se mohli pobavit a zadruhé se po tobě slehla zem." Tommy na něj hleděl jak na blázna. Jeho mozkové buňky se uložily ke spánku, jelikož byl nemocný a nemoc každého muže částečně poslala do hrobu - aspoň tak se cítil.

"Ehm… a proč?" dostal ze sebe, přičemž se poškrábal ve vlasech, které tím rozcuchal ještě víc - pokud to tedy ještě šlo.

"Nemůžu jít dál? Nechci to řešit na chodbě u výtahu." Blonďák něco zamručel, ale pustil ho.

Adama čekal pořádný šok, když došel do obývacího pokoje, který si pamatoval v naprosté čistotě. Na konferenčním stolku byla snad miliarda kapesníků, velký hrnek s nedopitým čajem, miska s čínskou polívkou a mezi tím se ještě povalovaly papíry do práce - jak předpokládal.

"Promiň, odvolal jsem paní na úklid," vydechl, zaklapl svůj počítač, který vévodil pohovce a šel pro nějakou tašku, do které nahrnul ty kapesníky a následně padl na pohovku. Měl krásnou ložnici, ale ta byla v patře a vyškrábat se do patra byl pro něj nepředstavitelný úkon, proto teď spal v obýváku a vlastně tu dělal úplně všechno.

"Proč jsi nezavolal?" zeptal se Adam, když si sedl do křesla a znovu zhodnotil tu kritickou situaci.

"A byl snad důvod? Vždyť co bylo v Londýně, tak tam i zůstalo ne?" Následně se rozkašlal, mladší z právníků protočil očima. To si mohl myslet.

"To přeci neznamená, že bychom to nemohli protáhnout i do New Yorku."

"Jasný, ale asi těžko ti budu volat, když jsem nemocný…"

"Mohl jsem ti nakoupit…" odmlčel se, ,,a taky dovést nějaké jídlo, tady ty sračky co do sebe cpeš, jsou opravdu na míle vzdálené od kvalitního jídla." Probodl pohledem tu polívku.

"Hele umím se o sebe postarat," zamručel blonďák.

"To vidím naprosto ukázkově," ušklíbl se. Mohlo to vypadat, že se mu vysmívá, ale ve skutečnosti mu ho bylo líto. Byl tu sám, bez pomoci. Byl sice jen nemocný, jenže na druhou stranu si mohl Adam všimnout - i přes ten svetr - že blonďák pohubl. Čemuž se nedivil…

"Běž si lehnout a pořádně se vyspi."

"A-ale…" snažil se namítat, ale bez úspěchu. Adam po něm střelil takovým pohledem, kterému se nedalo moc odporovat. Blonďák si povzdechl a chtěl si lehnout na své klasické místo, ale v momentě se ocitl v hřejivé náruči Adama. Chtěl protestovat, ale na druhou stranu byl jakýmsi zvláštním způsobem rád. Dlouho se o něj nikdo nestaral, a proto se rozhodl, že pro jednou to asi vadit nebude.

***

Když Adam uložil to blonďaté pako, sešel zase dolů. Věděl, že musí něco udělat, protože jinak to dopadne katastrofálně. Byl na sebe naštvaný, kdyby ho navštívil dřív, nemuselo to takhle dopadnout - to věděl zcela určitě. Proto se rozhodl svou chybu napravit…

Nejdříve sklidil stolek v obýváku a pak se rozhodl navštívit kuchyň, kde se hromadilo spousta hrnků a misek - Adam ani nechtěl vědět od čeho, i když mu to bylo víceméně jasné. Naskládal nádobí do myčky a uvařil čerstvý čaj, který zanesl Tommymu na noční stolek…

O tři hodiny později byl konečně spokojený. Uklidil, co se dalo, zašel nakoupit a uvařil mu pořádný vývar. Sice musel jednou volat své mámě, aby se poradil, ale naštěstí to chutnalo tak jak mělo. K tomu mu udělal i rybu a zeleninu, kterou dal do trouby na malou teplotu, aby zůstala teplá, ale zase ne vysušená. Poté už byl spokojený a rozhodl se jít zase domů. Přeci jen bylo pozdě a on se potřeboval vyspat na další pracovní den.

***

Když se Tommy probudil, cítil se mírně dezorientovaný. Přeci jen si za těch několik dní zvykl na pohovku a teď ležel ve své velké posteli, která mu poskytla potřebné pohodlí pro to, aby se cítil líp a ne jako po návštěvě mučicího nástroje. Vydechl a opatrně vstal. V celém bytě bylo ticho. Že by Adam odešel? Jak dlouho vlastně spal? To nevěděl, ale venku byla stále tma. Povzdechl si a šel dolů, kde svítily akorát lampičky. Vypadalo to tu rozhodně uklizeně - ne jako když ho odnášel nahoru a do nosu ho udeřila vůně - vycházející z kuchyně. Až teď si uvědomil, jak moc se cítí hladový, proto tam zamířil a doufal v něco dobrého. Adam měl pravdu - ty polívky byly opravdu zlo.

Čekalo ho milé překvapení. Na sporáku byl pořádný hrnec vývaru, který mu nějakou dobu vydrží a v troubě našel kus nějaké ryby a zeleninu. Musí to pak Adamovi zaplatit, protože očividně byl nakoupit. Nandal si polévku a šel si sednout ke stolu, kde si všiml ležícího papíru.

Doufám, že ti bude chutnat. Papíry do práce jsem ti dal na knihovnu - neboj, nedíval jsem se do nich. Doufám, že se co nejdřív uzdravíš.

Adam

Blondýn se pro sebe usmál. Opravdu mu byl vděčný, protože se po několika dnech cítil lépe. Přeci jen ta postel má asi něco do sebe…

***

Adam už dávno spal, když mu přišla smska, která mu zaručeně ráno vykouzlí úsměv na tváři.

- Děkuji za jídlo a úklid. Cítím se líp. Zavolám ti, až budu fit. Slibuji. TJR


A teď k důvodům ankety, abyste mě pochopili... Blog si čím dál častěji dělá, co sám uzná za vhodné a mě už to nebaví. Opravdu se bojím chvíle, kdy to vypadne úplně nebo se něco třeba posere a smaže se něco, co bych už nikdy nevyhrabala. To víte, nový počítač a povídky jen na blogu, protože je postupně stahuji, abych si je zachránila. Proto přemýšlím nad přesunem. Neříkám, že by to bylo dokonalé. Asi by to nevypadalo tak dobře (jsem mírně egoista) jako tady, ale fungovalo by to, což je myslím to důležité. Žádné výpadky, žádné problémy. Budu ráda za vaše hlasování - opravdu záleží taky na vás.

A ještě tu mám pro vás doporučení na Blackie a její nový blog, kde začala psát povídku na pár Malec - což je pár ze Shadowhunters, tak kdyby byl zájem... :) A jelikož je velká Glambertka, tak určitě jednou bude i nějaké adommy. :) A my pisatelky si musíce pomáhat... :)


A nezapomeňte hlasovat a na povídku se vyjádřit v komentářích. Vždyť to znáte! :D



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Uvítali byste přesun na blogger?

Ano
Je mi to jedno, hlavně piš dál
Ne

Komentáře

1 Ellie Ellie | 15. listopadu 2017 v 10:45 | Reagovat

Bála jsem se něčeho horšího, než že Tommy onemocní. Ale radši nebudu předbíhat, abych to nezakřikla, protože tak snadné jim to neuděláš. :D Blonďaté pako je vážně super cute oslovení! <3 Co se týká ankety  (doufám, že se povede hlasování, zatím se mi tu jen do blba točí bílé kolečko- ale to je asi mým mobilem)- nemám ani blog ani blogspot, takže to nechávám na tobě :-)

2 Karin Karin | 15. listopadu 2017 v 20:48 | Reagovat

Také jsem se lekla že se Tomymu něco stalo je pěkné jak se o něj Adam staral. :-D

3 Janča Janča | Web | 15. listopadu 2017 v 21:53 | Reagovat

Wow, píšeš fakt skvěle! :-)  :-P
A děkuju za doporučení na blog o páru Malec, ty dva miluju! :-D  :-)

4 Lenushka Lenushka | 11. května 2018 v 23:24 | Reagovat

Adam je kouzelný, když si dělá starosti :)

Jsem zvědavá na jejich střet u soudu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování