VP - kapitola patnáctá

22. listopadu 2017 v 20:23 | Eileen |  Válka právníků


Kapitola patnáctá... Sama tomu nemůžu věřit, protože za necelé dva měsíce jsem vydala víc, než za období před mým jakýmsi návratem. Děkuji vám za věrnost, ženete mě dopředu...
S láskou Eileen


Kapitola patnáctá


Dnes byl den, kdy se vracel k soudu. Nemoc už pominula a on moc dobře věděl, kolik práce se mu nahromadilo na pracovním stole a kolik toho bude muset dohnat. Nemohl si dovolit být doma ani o den déle. Už teď mu bylo jasné, že v práci bude od nevidím do nevidím, aby se srovnal a popřípadě pár případů podšoupl někomu jinému, protože podle jeho šéfa si nemohli dovolit žádné zdržení.

"Dobré ráno, Tommy, už jste zdravý?" zeptala se ho jeho asistentka při příchodu do práce a on protočil očima. Jak on ji nesnášel. Liz byla neuvěřitelně namyšlená osoba s malým mozečkem, takže byla dobrá jen na vaření kávy a uvádění klientů do kanceláře, ale to taky jen ve chvílích, kdy se dobře vyspala…

"Ano jsem, což je myslím očividné, když jsem tady," mírně jí odsekl a zapadl do své prostorné kanceláře. Musel si vzít jen jednu složku, aby mohl vyrazit na jednání, za což byl rád, jelikož bude pěkně daleko od té nafrněné nádhery…

Adam byl dnes ve velice dobré náladě. Přeci jen se všechno vrací do starých kolejí a důkazem bylo i to, že se jeho sok vracel do práce. Nevěděl, co si myslet, protože to blonďaté pako za soka již nebral a dokonce se přistihl několikrát u toho, jak o něm uvažuje jako o někom, koho má zkrátka rád…

Když spatřil Tommyho, musel polknout. Měl na sobě ten oblek. Přesně ten oblek, který měl i na slavnostním zahájení konference. Ten oblek, který z něj ve spěchu stahoval, aby z něj mohl vyšukat duši. Ten oblek, ve kterém byl tak moc sexy… Adam tiše zaskučel a přemýšlel, jestli vůbec Tommy ví, co to s ním dělá…

Celý soud měl zamlžený, protože pořád hypnotizoval blonďáka, který byl ve svém živlu. Mladší z dvojice právníků by byl na sebe naštvaný, kdyby šlo o nějaký případ, který chtěl vyhrát, ale tady mu to bylo jedno. Přeci jen v duchu fandil protistraně a hned od začátku věděl, že to prohraje. Přeci jen nemohla jeho klientka ze svého otce vytřískat takové peníze a tak si celý soud zpříjemňoval pohledem na blonďatého anděla - aspoň tak mu připadal…

Po vyhlášení rozsudku si vyslechl plejádu od té namyšlené dcerunky miliardáře, které spadl řemínek. Měla teď jedinou možnost, a to začít pracovat pro svého otce nebo být úplně bez peněz. Popravdě ho to ani trošku netrápilo. Patřilo jí to, proto jí oznámil, že to byl předem prohraný boj a vydal se pryč. Musel se v duchu smát, když si představil, že bude ještě platit svému otci jeho náklady na tento soud.

Ušklíbl se a zamířil k bočnímu výtahu, kterým téměř nikdo nejezdil. Přeci jen byl každý líný si dojít těch několik metrů k druhému. Co ovšem nečekal, bylo to, že před ním bude stát Tommy. V ruce držel akorát svou aktovku, sako od obleku rozepnuté a dva knoflíčky na sametově bílé košili taky. Kravata zmizela neznámo kam. Poušklíbl se a došel až k němu.

"Co ty tu tak sám?" zavrněl mu do ucha. Blonďáček protočil očima a podíval se na něj jak na největšího blázna, ale rozhodl se přistoupit na jeho hru.

"Čekám tu na jednoho kocourka, neviděl jsi ho náhodou?" Adam se zarazil, protože takovou odpověď rozhodně nečekal. Udělal krok do zadu a Tommy se začal smát.

"Pojď prosím tě," uchechtl se, když se otevřely dveře výtahu, do kterého následně společně nastoupili.

"Vzal sis tento oblek záměrně?" zeptal se zvědavě Adam a jeho společník na něj upřel své oči, které tmavovláskovi připomínaly tekutou čokoládu.

"Proč bych si ho…" nedořekl to, protože v ten moment mu došlo, kdy ho měl posledně na sobě.

"A i kdyby jo?"

"Tak bych tě nejspíš dovedl k dalšímu vrcholu, přičemž bys sténal moje jméno," odpověděl mu jakoby nic, přičemž ho natlačil na stěnu výtahu a opřel se svým rozkrokem o ten jeho, čímž vyloudil z blonďákových úst tiché zasténání. V tom se ozvalo cinknutí výtahu a dveře se otevřely, Tommy na něj koukl a zavrtěl hlavou.

"Mám nápad…" odmlčel se, ,,večer na Times Square, v sedm hodin u McDonaldu. Neboj, nepůjdeme dovnitř, je to jen dobrý záchytný bod," pousmál se a Adam nevěřil vlastním uším. Opravdu ho teď zval večer ven? Co to mělo být? Rande?

"Dobře," odsouhlasil mu to, aby se náhodou nerozmyslel.

"A prosím tě… Oblek nech doma," mrkl na něj a pak ho už nebylo…

Tommy se oblékl do svého klasického venkovního oblečení. Černé upnuté kalhoty, tričko, přes to károvaná červenočerná košile a doplnil to svou oblíbenou koženou bundou. Byl sám se sebou spokojený a překvapený zároveň. Sám nevěděl, co ho to napadlo, když si domluvil večer s Adamem, ale asi to tak mělo být. Popravdě od té chvíle, kdy se vrátil z Londýna a za ním se zaklaply dveře bytu, věděl, že mu ten tmavovlasý zmetek bude chybět. Za tu dobu konference si ho oblíbil. Měl rád to pošťuchování a taky rozhovory, které občas trvaly dlouho do noci. Odkryl mu temné stíny svého života a on ho neodsoudil. Vyslechl ho, objal… Zavrtěl hlavou, popadl peněženku a vydal se na metro. Po dlouhé době si připadal jako obyčejný člověk…

Adam si připadal jak neuvěřitelná primadona, když se nakrucoval v zrcadle. Nevěděl, co si obléknout, aby nepůsobil příliš ležérně, proto si nakonec vzal džíny s dírami na kolenou, k tomu košili, obojí černé barvy a neopomněl na červenou koženou bundičku. Spokojeně mlaskl, vzal si doklady a zavolal si taxi. Nechtěl jet autem, to by věci akorát zkomplikovalo…

Našli se vcelku rychle, Tommy se opíral o jednu z mnoha budov a vyhlížel ho. Adam musel polknout, jelikož mu ten obrázek připadal tak neuvěřitelně sexy, že měl sto chutí se na něj vrhnout a vzít si ho tady před všemi těmi lidmi, ale rozhodl se držet zkrátka a nechat všechno na blonďáčkovi.

Prošli se nejdříve po Times Square a Adamovi to připadalo jako ve snu. Od chvíle, kdy tu byl naposledy, uplynula spousta času. Přeci jen tyhle turistické atrakce nevyhledával, ale dnes to v sobě mělo jisté kouzlo. Možná to bylo v Tommym, možná to bylo v té atmosféře, která tu panovala. To sám nevěděl. Bavili se o různých soudech z minulosti, ale taky o tom dnešním. Bylo to tak přirozené, tak uvolňující.

Následně šli do jedné restaurace. Nepatřila mezi ty luxusní, do kterých Adam většinou chodil, ale tady ta měla takové domácí prostředí. Servírka se na ně nenuceně usmívala a bylo na ni vidět, jak moc ji práce baví a naplňuje. Tmavovláska to dokonale vyvedlo z míry, jelikož byl zvyklý na jistý druh škrobenosti.

Objednali si nějaké italské těstoviny a k tomu i odpovídající víno. Tommy se usmíval, byl uvolněný. Takového ho snad nikdy nezažil, a to si myslel, že v Londýně poznal i tuhle jeho stránku - mýlil se.

"Je to vynikající," vydechl Adam, když ochutnal první sousto a jeho chuťově buňky vybouchly v pomyslném ohňostroji.

"Já vím… Chodím sem rád," pousmál se a sám se dal do jídla. Byl by hřích ho nechat vychladnout, a proto pojedli mlčky…

"Myslíš, že bychom se mohli stýkat častěji?" zeptal se odhodlaně Adam při pití druhé sklenky vína. Blondýn na něj znovu upřel svůj pohled a upil z té své, aby si následně lehce olízl rty.

"Myslím, že bychom mohli," přikývl souhlasně po chvilce uvažování. Vlastně mu v jeho společnosti bylo fajn, a jestli skončí i občas v posteli… Nemohl by si stěžovat…



Doufám, že se vám kapitola líbila a teď už oficiálně můžu říct, že v příští už nám začne přiostřovat. Doufám, že to přežijete, protože já se při tom psaní vcelku bavila -> já vím, jsem mírná sadistka. Taky by se hodilo říct, že v příští kapitole mírně přeskočíme pár týdnů, abychom se někam dostali, ale nebojte o nic důležitého vás nepřipravím - akorát o pár sexuálních scén. :D


Co se týká přesunu na blogspot... Zůstávám nakonec ještě tady. Rozhodla jsem se dát blogu ještě šanci, tak snad mě nezklame, protože sama to tu mám ráda a je to prostě moje dítě. :)


A závěrem ještě jednou děkuji. Ženete mě dopředu a každá kapitola je psána pro vás. A jako vždy budu ráda za vaše názory v komentářích. :)


Mám vás ráda! :) Eileen

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janimi Janimi | 22. listopadu 2017 v 23:03 | Reagovat

No  takže to čo sa stalo v Londýne. nezostalo len v Londýne :-)... a pokračuje :-D  :D  ;-) . Tommy vyhral proces...pozval Adama na rande a večeru :-)....hmmm tak so zvedavá čo si na nás nachystala ;-)  :-P

2 Ellie Ellie | 22. listopadu 2017 v 23:47 | Reagovat

To je dobře, že se nám Tommy konečně uzdravil a je zase randění-schopný. :-) :-P Ach jo, přeskočíme? A já se tak těšila na zlatý hřeb večera. :D

3 Karin Karin | 25. listopadu 2017 v 21:18 | Reagovat

Krásně to pokračuje jen doufám že mi je nerozhádáš. :-D  :-P

4 Lenushka Lenushka | 11. května 2018 v 23:36 | Reagovat

Ach joooo... Já čekám nějakou zákeřnou kulišárnu :( :( :( Přece nebudeš tak krutá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování