VP - kapitola sedmnáctá

29. listopadu 2017 v 1:52 | Eileen |  Válka právníků

Vítám vás u nové kapitoly... Drama z minulé kapitoly nám úspěšně pokračuje i v této kapitole, proto doufám, že i přesto se bude líbit! :) Příjemné čtení přeji... :)



Kapitola sedmnáctá


Adam seděl ve svém autě, volant pevně svíral a srdce mu tlouklo nad únosný limit. Nevěděl, co má dělat. Cítil se tak moc zoufalý, že to snad víc ani nešlo. A nejhorší na tom byla ta bezmoc a pocit viny. Mohl za to všechno on sám a jeho naivita.

Nikdy moc neuměl chodit ve vztazích, a když si uvědomil ty city, které k Tommymu choval. Vyděsilo ho to. Nepřipouštěl si variantu, že ty stejné pocity by mohl cítit i blonďák. Přeci jen byl vždy tak nad věcí a striktně se držel pravidla 'přátelé s výhodami'. Tak proč ho to tak sebralo? Proč si nenechal nic vysvětlit? Byl zmatený. Přeci se tak nechová někdo, komu je to tak nějak jedno. Mohl být naštvaný - nebo spíše nasraný. Měl mu nejspíše nadat, zmlátit ho… cokoliv. Ale on plakal. Stál u toho výtahu a vypadal, jakoby se mu zhroutil svět a v ten moment mu přišlo, že jeho srdce se rozpadlo na milión kousíčků…

Zkusil jet k němu domů, ale tam nebyl. V ložnici bylo poházených pár kousků oblečení dokazující fakt, že tu někdo hodně narychlo balil. Zanadával. Telefon mu nebral, doma nebyl… Mohl být kdekoliv, mohl být klidně na cestě nejen do jiného státu, ale klidně i na jiný kontinent. Zhroutil se na pohovku a hlavu položil do svých dlaní. Bojoval nejen se slzami, ale i se zoufalstvím…

Myslel si, že když se večer půjde někam zabavit a někoho si dovede domů, tak mu to dovolí zapomenout na Tommyho. Jak moc naivní byl? Povzdechl si. V podstatě mu bylo líto i toho kluka, kterého si vzal do postele. Tommymu se nemohl rovnat ani z poloviny, chemie tam žádná nefungovala… Bylo to tragické a s příchodem blonďáka katastrofální. A on se začínal nenávidět. Prožili toho tolik. Pár let naprosté nenávisti a pak stačila jedna konference v Londýně, aby se vše obrátilo o sto osmdesát stupňů. Stačilo se trochu poznat a najednou věděl, že on není ten namyšlený skřet oplývající neschopností. Byl to rovnocenný soupeř s obrovskou vůlí a ke všemu byl nádherný. Připadal mu tak křehký a on ho rozbil…

Nevěděl, kde ho hledat. Projížděl městem, dokonce přijel i k budově, kde sídlila firma, u které blonďák pracoval, ale tam nebyl. Vrátný mu řekl, že poslední zaměstnanec odešel po deváté hodině a nikdo už nepřišel. A pak mu svitl nápad. Jediný, kdo mohl vědět, kde se nachází, byla jeho kamarádka Ashley, ale jestli ani ta nebude vědět… Tak už nebyla ani špetka naděje, aby ho našel.

Opět mohl děkovat shodě náhod, protože jednou ho vezl k jeho nejlepší kamarádce. Díky tomu věděl, v jaké ulici a dokonce i v jakém domě Ashley bydlí. Nevěděl, jak se jmenuje, ale věděl, že má delší a neobvyklé jméno a na to sázel. Už bylo po půlnoci, nejspíše ho pošle do patřičných míst, ale tomu bylo jedno, zasloužil si to… Zaparkoval, vystoupil z auta a šel k domu. Pročítal si spoustu jmen na těch zvoncích, když ho do očí praštilo jméno Dzerigian. To bylo ono! Zazvonil a o pár minut později, dvě další zazvonění, se ozval rozespalý hlas.

"Prosím?"

"Dobrý večer, promiňte za vzbuzení, ale tady Adam Lambert potřebuji s vámi mluvit." Snažil se být slušný, vykal jí a doufal, že mu otevře a tak se i stalo. Žena mu dokonce řekla, do kterého patra má vyjet, za což byl vděčný.

Ashley stála ve dveřích, na sobě černý župan a opírala se ležérně o futra. Adam musel uznat - i přes fakt, že byl gay a řešil právě svůj osudový omyl - že byla krásná, i když ji nejspíše probudil.

"Kam jel Tommy?" zeptala se ho hned, jakmile ho spatřila a tmavovlásek se zarazil. Tak tohle bylo zlé, jestli začíná jejich rozhovor takovouhle otázkou.

"To je to, co nevím. Nemohli bychom dovnitř? Rád bych všechno vysvětlil." Pečlivě volil svá slova, potřeboval informace a on je získá… musel.

"Fajn, ale tykejme si, když už jsi mě vzbudil," zívla si a zavedla ho dovnitř…

Adam jí řekl všechno. Samozřejmě vynechal detaily o jejich sexuální životě, i tak jí to muselo být buď jasné, nebo jí to sám Tommy řekl. Začal konferencí a dostal se až po dnešní večerní fiasko. Ashley ho celou dobu poslouchala, samozřejmě znala i Tommyho verzi, jen ten dnešek byl pro ni nový, proto když domluvil, zůstala chvíli potichu, aby si srovnala myšlenky…

"Řekl ti někdy někdo, že jsi debil bez špetky rozumu?" zeptala se a Adam se zarazil. Co jí měl na to odpovědět? To kdyby věděl, ale nejspíše to myslela jako řečnickou otázku, jelikož vzápětí pokračovala.

"Ublížil jsi mu, můžeš být se sebou spokojenej a zařadit se do toho zástupu lidí, co to zvládli před tebou. Jsi sice studovaný, ale očividně studovaný blbec," prskala jako rozzuřená kočka. Adam tam jen seděl, pohled sklopený. Opravdu se cítil jako malý školák, který ve škole udělal nějaký průser a teď za to dostává vynadáno.

"Já mu nechtěl ublížit!" začal se ale velmi rychle bránit. Opravdu to neměl v úmyslu.

"To jediné je tvá polehčující okolnost, Adame. Já vím, jaký Tommy je. Znám ho líp než kdokoliv jiný a je pro mě jako brácha, takže jestli mu ještě někdy ublížíš, tak tě zabiju, to mi věř. Protože on si toho zažil v životě víc, než my všichni dohromady a už mě sere, jak se ho někteří lidé snaží neustále srážet na kolena."

"Stejně je to jedno, když nevím, kde vlastně je," povzdechl si smutně. Cítil se ještě hůř. Než před svým příjezdem sem.

"Já to sice taky úplně nevím, napsal mi akorát, že bude mimo město… Ale jak jsem řekla, znám ho. Když mu bylo nejhůře, odjel na jednu chatu, kterou si koupil. Moc tam sice nejezdí, ale když potřebuje, většinou se uchýlí tam. Nezaručuji ti, že tam opravdu bude, ale jestli ti na něm opravdu záleží, tak si myslím, že to riskneš."

"Samozřejmě!" vyhrkl hned, "pokud mi tedy řekneš, kam mám jet."

"Řeknu ti to, když mi slíbíš, že to s ním nevzdáš."

"Teď už vím, jaký pitomec jsem byl. Nechci mu už ublížit." Díval se jí do očí a Ashley se mírně poušklíbla.

"A proč už mu nechceš ublížit?"

"Co to je za otázky?" vyprskl znovu, "Miluji ho sakra!"

"No vidíš, že to jde. Tohle jsem chtěla slyšet. Než tam pojedeš, stav se pro nějaké své věci, cesta trvá zhruba osm hodin na, napíšu ti na papír přesnou cestu, je to v lesích, a když nevíš kudy, tak bys akorát bloudil. Byl bys hodný, kdybys mu vzal i nějaké jídlo. Jak ho znám, tak na to opět nemyslel…" Ashley najednou mluvila úplně jinak, jemněji. Měla Tommyho opravdu ráda, to Adam mohl říct se stoprocentní jistotou. Napsala mu přesný popis cesty a pak se na něj podívala.

"Víš, bylo by dobré, kdyby ti Tommy řekl celý příběh. Zkus to z něj nějak jemně dostat, možná potom by ti dávalo všechno smysl."

"Ale on mi vykládal o svém životě. O mámě, sestře…" začal hned vysvětlovat a Ashley se smutný úsměvem zavrtěla hlavou.

"To nebylo všechno, ale teď už jdi. Cesta je dlouhá."

Rozloučili se a Adam se rozhodl všechno splnit podle jejich příkazů. Nejdříve si jel sbalit pár svých věcí, následně absolvoval rychlou návštěvu obchodu a pak už vyrazil. Měl nad čím přemýšlet celou cestu a pokračoval i ve chvílích, kdy se mu chtělo neuvěřitelně spát. Ale Tommy byl pro něj důležitější. Důležitější než cokoliv jiného na světě, a když dojel před chatu, která spíš připomínala letní malé sídlo nějaké rodiny, oddechl si. Na příjezdové cestě stálo Tommyho auto…

Dnešní část bych ráda věnovala: Ellie, Janimi a Karin. Děkuji vám moc, holky! Vaše komentáře opravdu zbožňuji! :) A jedno speciální věnování pro Hanču, protože mě po minulé části nenávidí a chce mě vidět, jak se smažím v pekle - a o to přesně šlo. :D
Nadále jste si nejspíše (určitě) všimli, že to tu vypadá úplně jinak. Nudila jsem se a nakonec to dopadlo takhle, tak doufám, že se líbí.
A na konec vám chci poděkovat za věrnost k této povídce. Vím, že je rozepsaná už hodně dlouho, měla dlouhé rozestupy mezi kapitolami. Proto se snažím teď ze všech sil psát a popravdě mě to i baví. Nebojte se, Válkou to nebude končit. Už teď pracuji na další povídce, která bude... No řekněme, že Válka právníků je hodně slabý odvar... :D
Budu ráda za vaše komentáře, připomínky... Však to znáte.
S láskou Eileen




 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 29. listopadu 2017 v 14:43 | Reagovat

Finální verze blogu je vážně povedená :-) A k příběhu:Adam to prodělal, ale aspoň mu můžu přičíst k dobru, že se snaží, co může, aby to napravil. A bude s tím mít asi ještě dost práce.

2 Tyra Hawking Tyra Hawking | Web | 29. listopadu 2017 v 20:56 | Reagovat

No bezva. Já se úplnou náhodou přes ffdenik dostanu k této povídce, začtu se a skončí to takhle! :D OMG! Tak dál, rychleee!!!! Jsem nedočkavá a natěšená, co bude dál. Jako Tommyho je mi líto, ale Adama překvapivě víc.

3 Karin Karin | 30. listopadu 2017 v 21:48 | Reagovat

Doufám že mu Tommy odpustí netrpělivě čekám na další díl. :-D

4 monika monika | E-mail | 1. prosince 2017 v 20:37 | Reagovat

Díky za nový díl:) K povídce jsem se dostala na dporučení na Wattpad. Miluju Agommy povídky a ta tvá je úžasná, krásně se čte. Ady je trubka, ale teď už snad ví o co přesně mu jde a taky doufám, že Tommy si to nechá vysvětlit:))) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování