VP - kapitola třináctá

7. listopadu 2017 v 22:48 | Eileen |  Válka právníků

Trvalo to déle, než jsem očekávala, ale nebojte - nezanevřela jsem na vás. Kapitola nepatří k těm delším, protože je to takový mezidíl. Ale snad vás potěším tím, že abych si to částečně vyžehlila, tak tu máme upět upozornění na 18+. Přeji vám příjemné čtení a na konci článku najdete odkaz na můj nový blog, který bude osobní. A odkaz se týká zážitku z Prahy. Co jsem tam dělala? To vám asi říkat nemusím...
S láskou Vaše Eileen



Kapitola třináctá


Dny ubíhaly jako voda a konference se uchýlila ke svému konci. Adam si po té minulé myslel, že její úroveň níž už klesnout nemůže, ale opět se mýlil. Dokonce se několikrát přistihl, že na přednáškách podřimuje a jinak na tom nebyl ani jeho ex-sok. To ho přivedlo v myšlenkách zpátky k Tommymu. Nevěděl, na čem jsou… Ve vztahu určitě nebyli. Možná přátelé s výhodami? O tom taky silně pochyboval. Přeci jen tu byla ta vyřčená dohoda… Co se stane v Londýně, tak tu i zůstane. Sám se cítil ohledně této dohody zmatený. Nevěděl, co se za těch pár dní změnilo, ale nenávist zmizela jako pára nad hrncem. Dokonce v některých chvílích s ním i soucítil a měl jeho sympatie. Za těch pár dní mu přirostl tak nějak k tělu. Měl potřebu ho ochraňovat, protože mu přišel jako ta nejkřehčí květina na světě. Přitom moc dobře věděl, že blonďák se umí ubránit. A stačilo mu k tomu otevřít jen svou pusu.

Rozhodně mohl prohlásit, že nikdy za svůj život nepotkal právníka, který by měl takový přehled v zákonech. Adam si o Tommym začal myslet, že je jako houba, která nasává informace a nikdy je nepustí. Vždy si o něm myslel jen to nejhorší. Neinteligentní chlap, co má víc štěstí než rozumu. Jak se on jen mýlil… To mohl zjistit za těch pár společně strávených dní.

Z jeho úst uniklo tiché povzdechnutí, nedokázal si to připustit. Nebo spíše nechtěl. Ještě před Londýnem se nenáviděli, házeli na sebe špínu a teď? Teď spolu mluvili a především spolu spali - i několikrát za den. Opravdu byl mladší z právníků zmatený, protože nevěděl. Nevěděl, co k blonďákovi cítí…

Z jeho myšlenkových úvah ho dostalo bouchnutí dveří. Tommy se vrátil s jejich ranní kávou.

"Dneska tam bylo lidí víc než obvykle," zamumlal a podal mu jeho kelímek. Stal se z toho jejich londýnský rituál. Blonďák se vždy ráno oblékl, skočil do jedné vyhlášené kavárny pro ten lahodný nápoj a on si mezitím zašel na snídani, aby mohli vyrazit na program, který poskytovala konference. Jenže to bývalo. Konference již oficiálně skončila, dnes už to byla spíše taková dohra, které se nechtěl zúčastnit ani jeden.

"Děkuji." Dnes jen prostě slova díků, žádný další komentář. Tommy pozvedl jedno obočí, ale neřešil to. Šel si sednout do druhého křesílka a vydechl. Věci měl sbalené, za nějaké tři až čtyři hodiny budou vyrážet na letiště - tentokrát společně. Blonďák si zrušil svůj let, aby mohl letět s Adamem - přeci jen ani on nechtěl zpátky domů, i když nahlas by to nikdy neřekl.

"Nechceš se jít ještě projít?" zeptal se tmavovlásek, když dopil kávu.

"Venku prší a je šílený vítr, nedivil bych se, kdybychom odlétali později…" odmlčel se, "takže si nemyslím, že to je nejlepší nápad."

"Aha… tak nic." Tommy ho nepoznával. Vždy měl co říct a teď byl zamlklý. Zavrtěl nechápavě hlavou, něco mu na tom nehrálo, jen nevěděl co přesně. Rozhodl se jeho náladu nekomentovat a vzal si svůj telefon, aby vyřídil emaily, které nesnesly odklad…

Adam se několikrát za tu dobu - před odjezdem na letiště, přistihl, jak si přeje, aby se rozbouřila nějaká vichřice a oni by tak museli zůstat. Bohužel jeho přání vyslyšena nebyla. Počasí se umoudřilo a oni vyjížděli na čas. Teď už seděli v první třídě, která jim poskytovala soukromí. Přeci jen v ní byli jen oni dva, nikým nerušeni.

"Co máš v plánu, až se vrátíme?" zeptal se Adam svého společníka, který měl opřenou hlavu o okénko. Posledních několik desítek minut strávili v tichu a Adama už to iritovalo, i když to byl on, kdo s tím mlčením začal. Tommy po něm střelil pohledem, překvapený, že se milostpán konečně odhodlal mluvit.

"Práci - tak jako vždy."

"Nenudí tě to občas?" zeptal se na další otázku. Za těch pár dní dostal z Tommyho pocit, že vlastně nemá žádný soukromý život, což ho děsilo.

"Vybral jsem si tu práci. A samozřejmě některé případy jsou nudné, ale není to vždy nejhorší."

"Stejně tě nechápu…" odmlčel se, "mohl bys žít pohádkový život."

"Ten budu žít ve chvíli, kdy najdu někoho, koho budu milovat a on bude milovat mě." Po tomto sdělení se mezi nimi rozhostilo opět to hrobové ticho. Tentokrát ale nebylo nepříjemné. Zkrátka se každý zabíral svými myšlenkami.

***

O dvě hodiny později si Adam myslel, že zešílí nudou, proto se rozhodl zariskovat. Nenápadně zabloudil svému spolusedícímu do klína a přes látku kalhot stiskl. Blonďáčkovy oči se rozšířily šokem. Z jeho úst uniklo nechtěné zasténání, které přišlo tmavovláskovi tak moc dychtivé.

"C-co d-děláš?" vydechl se zachvěním. Adam nic neříkal, dal se do rozepínání Tommyho kalhot, aby se mohl dostat k jeho chloubě, která jakoby ho volala a… lákala k sobě. Bez jakýchkoliv rozpaků ho uchopil do své ruky a párkrát zapumpoval. Ten pohled ho přiváděl k šílenství. To, jak na něj reagoval. To, jak stačilo pár doteků a on se vzrušil.

"Uvolni se," zašeptal mu zatřený hlas do jeho ucha a on se znovu zachvěl. Přišlo mu to tak erotické a lákavé. Lákala ho ta představa. Představa toho, že kdykoliv může přijít palubní personál. Kdykoliv můžou být vyrušeni. Ale on se i přesto uvolnil… Kdo by totiž byl, aby neposlechl?

Tmavovlásek se pro sebe spokojeně ušklíbl a sklouzl na svá kolena přímo do úrovně Tommyho nohou. Donutil ho se nadzvednout a stáhl mu ty tolik překážející kalhoty. Podíval se do jeho očích, vzrušení stále držel ve své horké dlani. Aniž by přerušil oční kontakt, nahnul se a pohltil ho celého do úst.

Ozvalo se zasténání, všiml si, jak se zakousl do své ruky, aby nepřivolal nežádoucí publikum. A Adam… Adam započal svou smyslnou hru. Sál ho, občas mírně vyprovokoval svými zuby, ale ne tak, aby mu ublížil. Cítil, jak se třese. Cítil, jak se blíží k vrcholu, ale on ho nenechal. Propustil ho ze svých spárů a vyslechl si pár nadávek. Já vím, Tommy… Mučím tě. Prolétlo mu hlavou a on pomocí jednoho tlačítka, dal sedačku do vodorovné polohy. Schylovalo se k něčemu, při čemž nesměli být vyrušeni. Proto dalším ztlumil světla. Věděl, že se na světelné tabulce před vstupem do první třídy, objeví informace o spánku cestujících. Nebudou rušeni a on si bude s blonďákovým tělem dělat to, co se mu samému zlíbí. Sám ale moc dobře věděl, jak to skončí. Ani jeden z nich nebyl pro teď připravený na nic dlouhého. Byli vzrušení, toužící po uspokojení…

Adam se nezdržoval příliš dlouhou přípravou. Za poslední dny spolu spali tolikrát, že byl pro něj Tommy téměř neustále připravený.

"Kurva, Adame," zachraptěl a jmenovaný se musel chtě nechtě usmát. Nikdy dřív by do něj neřekl, že může být tak náruživý, ale on ho opět přesvědčil o opaku. Proto se rozhodl to nadále neprotahovat a pronikl do jeho těla. Započali vášnivý tanec dvou těl. Adam do něj nemilosrdně přirážel a jeho milenec mu vycházel vstříc. A když zasáhl jeho prostatu… Měl pocit, že už se definitivně zblázní.

Netrvalo to dlouho a oni dosáhli, téměř ve stejný čas, vyvrcholení. Tommy měl dokonce pocit, že na chvilku ztratil vědomí…

***

"Zavoláme si?" zeptal se tmavovlásek s nadějí v hlavě, když stáli už před letištěm v New Yorku.

"Možná." S tím jediným slovem blonďáček nastoupil do auta, které vzápětí odjelo…


Konečně tento přestupný mezidíl za mnou... A teď se začnou dít věci, za které mě možná budete chtít zabít. :P Takže doufám, že se u dalších kapitol opět sejdeme...

Kapitolu bych tentokrát chtěla opět věnovat všem, co komentují a jmenovitě ještě Ellie a Alex. Ellie za super setkání před koncertem a Alex... Protože je to můj malý bráška, který si vždy prosadí svou. Mám vás všechny ráda.

A jak jsem slíbila, přináším i odkaz na onen článek.
-> ZDE <-

A závěrem otázka... Co myslíte? Zavolají si nebo ne?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 7. listopadu 2017 v 23:06 | Reagovat

Adam se teda umí zabavit, to se musí nechat :-D A jestli si zavolají, nevím, sice to vypadá nadějně, ale když se tak koukám, co nám tady slibuješ.. :D

2 Karin Karin | 9. listopadu 2017 v 20:42 | Reagovat

Tommy Adamovi se neříká možná ale ano doufám že nás moc trápit nebudeš. :D  :-D

3 Lenushka Lenushka | 11. května 2018 v 23:10 | Reagovat

Určitě si zavolají. Adam by to bez svého "lízátka" dlouho nedal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování