VP - kapitola dvacátá

23. prosince 2017 v 1:09 | Eileen |  Válka právníků

Omlouvám se za zpoždění, ale v práci to momentálně graduje do neuvěřitlených výšin, to víte - práce v obchodě a lidi jsou opravdu neuvěřitelní. Ale o tom řeč není. Přináším vám dvacátou kapitolu, kratší, protože jsem vám ji chtěla ještě dnes dát a to co mělo být řečeno, řečeno bude. Přeji vám příjemné počtení.
S láskou Eileen



Kapitola dvacátá


Stále přecházel sem a tam po nemocniční chodbě. Netušil, kolikrát ji již zdolal, ale bylo mu to jedno. Před očima stále viděl scénu ve zpětném zrcátku a byl si jistý, že v životě neviděl hrůznější okamžik. Ten strach, který ho v momentě pohltil… Nedokázal ani slovy popsat. Všechno se dělo tak rychle. Příjezd sanitky, vyproštění blonďáčka… Povzdechl si a znovu se podíval na dveře vedoucí k operačnímu sálu. Už hodinu byl Tommy na sále a on ani nevěděl proč… Když v tom se otevřely ty prokleté dveře a z nich vyšel muž ve středních letech - doktor. Došel až k němu a mu se zatajil dech. Děsil ho ten pohled na doktorovu tvář.

"Vy jste jeho rodinný příslušník?" zeptal se a Adam musel v duchu zaklet. Na tuhle otázku se měl připravit, ale jak to tak bývá… Jeho myšlenky byly směřovány všechny k Tommymu, ale byl právník a uměl rychle reagovat.

"Tommy nemá rodinu, alespoň tu, která by o něj jevila zájem. Jsem jeho přítel." To s tím přítelem nebyla úplná pravda, ale potřeboval ty informace víc, než cokoliv jiného.

"To mi je líto, ale sdělujeme informace jen rodině, nebo lidem, kteří mají písemný souhlas…"

"Už jsem vám říkal, že nemá rodinu a já jsem jeho přítel!" zvýšil na doktora hlas, "máte povinnost mi ty informace říct, zákon vám tu povinnost ukládá."

"Co vy můžete vědět o tom, co mi říká nebo neříká zákon," odfrkl si doktor.

"Jmenuji se Adam Lambert, myslím, že vám zcela určitě něco to jméno říká," argumentoval stále Adam. Nechtěl si fandit, ale jeho jméno bylo známé, a to Tommyho taky. Věřil, že dosáhne svého - ostatně jako vždy.

"No dobrá," odmlčel se doktor, "pan Ratliff bude v pořádku. Měl štěstí v neštěstí. Při nárazu se nejspíše vysypalo přední sklo a jeden z velkých střepů se zabodl do břicha, naštěstí nezasáhl žádný z orgánů. Ale i tak nevíme, kdy se probudí." sdělil mu doktor a Adam si oddechl, i když nechápal, proč nezafungovali airbagy a žádný z jiných bezpečnostních prvků jeho auta.

"Mohu ho vidět?" zeptal se a sám se přistihl, jak se jeho hlas třese.

"Za dvacet minut, pokoj dvacet jedna," oznámil mu jen doktor a odešel. Adam sklouzl na židli a vydechl… Z jeho srdce spadl obrovský kámen, i když ho tížilo spousta nezodpovězených otázek…

***

Seděl u jeho postele, držel jeho bledou ruku a poslouchal pravidelné pípání přístroje, který kontroloval všechny lidské funkce. Mohl být rád, jeho stav byl stabilizován a už záleželo jen na něm, kdy se probudí…

"Adame…" promluvil známý ženský hlas a on se za ním otočil. Ashley… Byla tady, přijela, aby tu byla taky, protože blonďáček by si to tak určitě přál.

"Děkuji, že jsi přijela Ash," vydechl unaveně. Už to byly dva dny od té bouračky a on ještě nespal. Byl unavený, ale zapřisáhl se, že tu vydrží u něj. Nechtěl ho tu nechat samotného.

"Je to samozřejmost, Adame. Vypadáš, ale příšerně, nechceš se jít vyspat?"

"Ne… Chci tu být," odporoval jí a Ashley zamručela: "Adame, neblbni, podívej, jak vypadáš." Její pohled byl natolik neúprosný, že cítil, jak se ho zmocňuje rezignace.

"Fajn. Pojedu se ubytovat na nějaká hotel, dám si sprchu a vrátím se."

"Prospi se aspoň chvilku, udělej to pro něj," pobídla ho a Adam si povzdechl. Asi to bude nejlepší…

***

Otevřel oči a následně toho zalitoval. Jelikož to světlo působilo, jak nějaký laser. Chvilku mu trvalo, než si přivykl. Nevěděl, kde je, ale poslední, co si pamatoval, byl náraz do stromu a pak nic… Jen tma a ticho.

"Tommy," promluvila jeho kamarádka a on se na ni překvapeně podíval.

"Ashley?" vydechl, když spatřil svou nejlepší kamarádku, jak u něj sedí. Ta ihned vzala sklenici vody a dala mu trošku napít, aby zvlhčil své hlasivky. Vděčně se na ni podíval a pokusil se o úsměv, i když to spíše připomínalo škleb. Chtěl se totiž posadit, ale jizva se přihlásila o slovo. Zaskučel a zapadl zpátky do pečin.

"Co se stalo?" zachraptěl, hlas neměl ještě úplně pod kontrolou.

"Někdo tě vytlačil ze silnice a ty jsi to napral do stromu. Airbagy ti nevystřelily a střep z rozbitého čelního skla, se ti zapíchlo do břicha. Omdlel jsi a nebýt Adama, který okamžitě zavolal záchranku, tak nevíme, jak by to dopadlo." Blonďáček byl v mírném šoku. Pamatoval si ten náraz, ale pak už nic… A Adam jel celou dobu před ním? Jak sakra věděl, co se stalo? Že by ho sledoval skrz zrcátko? Nevěděl.

"Aha," vydechl, "a Adam se vrátil do New Yorku?" Věděl, že nebyli ani zdaleka v New Yorku a on se vyboural daleko od svého milovaného města, ve kterém bydlel.

"Tommy, seděl u tebe celé dva dny, aniž by zahmouřil oko, když jsem přijela, vykopala jsem ho na hotel, vypadal katastrofálně, no vrátil se asi za pět hodin a teď šel pro kávu," odmlčela se, "možná to posral, ale jestli tě nemiluje, tak já jsem ta největší světice na světě." Tommy už nestihl reagovat, jelikož do pokoje vešel Adam.

"Tommy," rozzářil se jako sluníčko, když zjistil, že je při vědomí. Během vteřinky položil kávy na stoleček a sedl si k němu.

"Jsi v pořádku? Nebolí tě něco? Mám někoho zavolat?" zasypal ho okamžitě otázkami a Ashley se nenápadně vypařila z pokoje, aby jim dopřála soukromí. Věděla své, a to jí bohatě stačilo.

"Adame, klid," snažil se ho zklidnit. Ale přišlo mu lehčí zastavit rozjetý expres, než Adama.

"Jsem tak rád, že jsi v pořádku. Měl jsem o tebe šílený strach, takový jsem nikdy nezažil," přiznal.

"Však se tak moc nestalo ne? Jen se mi zabodl střep do břicha, budu mít štěstí," snažil se odlehčit situaci.

"Mohl jsi umřít!" začal zase vyšilovat a Tommy si povzdechl, sebral veškerou sílu a posadil se. Adam se k němu naklonil, aby ho uložil do vodorovné polohy, ale blonďáček se nenechal. Natáhl se a políbil ho, protože to byl jediný způsob, jak ho mohl umlčet. Tedy alespoň jediný, který mohl v momentálním stavu vykonat.

"Tommy," vydechl do polibku a pohladil ho po tváři. Chtělo se mu najednou plakat, jelikož ten polibek měl v sobě tolik citu, i když si to možná jen nalhával…

"Zklamal jsi mě, Adame. Bolelo to, ale uvědomil jsem si, že tě miluji. Odpouštím ti, ale je to poslední šance, kterou ti dávám. Více zklamání bych neunesl," přiznal a Adamovi se zatajil dech. Opravdu to znamenalo, že jsou spolu?

"Taky tě miluji, Tommy, a slibuji, že už tě nikdy nezklamu a neublížím ti."

Tommy se lehce pousmál. Nevěděl, co ho to popadlo. Možná za to mohly ty léky, které v sobě zcela určitě měl, ale slova Ashley ho nakopla. Opravdu ho miloval a Adam očividně taky. Kdo by totiž jinak proseděl dva dny beze spánku u něčí postele, kdyby mu šlo jen o sex? Nikdo.

Tu kouzelnou chvilku narušil policista, který vedl vyšetřování. Na tváři měl zachmuřený výraz a Adam věděl, že to neznamená nic dobrého…

"Můžeme s vámi mluvit o samotě, pane Lamberte?" zeptal se policista a Adam chtě nechtě vstal ze své židle a odešel s ním na chodbu, aby si vyslechl to, co po něm chtěl. Ale ani v nejmenším neočekával otázku, která byla následně položena.

"Říká vám něco jméno Sauli Koskinen?" Jeho srdce vynechalo několik úderů…


20. kapitola je za námi... Omlouvám se za menší pauzu, ale od nevidím do nevidím jsem v práci a chodím domů ve stavu, kdy postel je moje nejlepší kamarádka a netoužím po ničem jiném, než je spánek.Už je 23. prosince. Zítra jsou Vánoce a já popravdě nevím, jestli zvládnu dokončit vánoční povídku, ale snad ano, ale nebojte neochudím vás o ni, i kdyby měla vyjít 25. prosince. :) Vím, že Válka je na tom s kvalitou bídně (alespoň co já si myslím), je to povídka, s kterou se trápím už hodně dlouho, ale přitom je to má srdeční záležitost, tak snad se líbila a já doufám v další komentáře, které mě nakopnou, tak jako vždy.

Kapitolu věnuji vám všem, kteří ji stále čtete a nevzdali jste to se mnou. :)

Otázka na konec: Tak došlo na Sauliho. Proč se policista ptá zrovna na něj? :P

PS: Omlouvám se za chyby, možná je opravím, ale teď už jdu opravdu spát, protože práce opět ráno volá. :D

S láskou Eileen
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 23. prosince 2017 v 14:24 | Reagovat

Wow, nevím, jestli se střepu v břiše dá říkat štěstí, ale hlavně že Tommymu nic vážného není. :-) No, doufám, že ani nebude, protože jméno Sauli Koskien v Adommy příbězích nikdy nevěstí nic dobrého :D

2 Karin Karin | 23. prosince 2017 v 21:08 | Reagovat

Je fajn že si to konečně řekli a Tommy je v pořádku jen Sauli se mi tam nelíbí. O_O  :-)

3 monika monika | E-mail | 23. prosince 2017 v 21:12 | Reagovat

Bože, to auto co vytlačilo Tommyho, že? Jinak přeji krásné Vánoce :))))) :-)

4 Janimi Janimi | 24. prosince 2017 v 2:27 | Reagovat

Šťastné a  veselé ! :-P Vďaka za kapitolku ;-) , Som rada, že Tommy je na žive a s láskou bozkal Adama! ;-)  :D Trpezlivo budem čakať na ďalšiu kapitolku hoci aj po Vianociach ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování