VP - kapitola osmnáctá

4. prosince 2017 v 19:04 | Eileen |  Válka právníků

Přináším vám osmnáctou kapitolu Války právníků. V dnešní kapitole se dočkáte nejen rozhovoru mezi Adamem a Tommym, ale taky dalšího střípku Tommyho života. Doufám, že se vám bude líbit a přeji příjemné čtení.
S láskou Eileen



Kapitola osmnáctá


Vystoupil z auta, musel se pořádně odhodlat, jinak by byl schopen to otočit a odjet. Ale nemohl. Jednou sem už dojel, tak musí bojovat. Litoval by do konce života, že to vzdal, a to on nemohl. Ostatně to měl v povaze. Vytrvat až do konce…

Přešel ke dveřím, třikrát se zhluboka nadechl a vydechl, následně zazvonil. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. Stál v nich on. V očích překvapení, které v momentě vystřídal šok.

"Kde se tu bereš?" vydechl nevěřícně.

"Byl jsem za Ashley a ta mi řekla, kde bys mohl být… Prosím, Tommy… Musíme si promluvit," vychrlil na něj. Nemohl ztratit ani vteřinu, protože kdykoliv mohl blonďák zavřít dveře a už mu neotevřít.

"A proč bychom měli?" pozvedl obočí, snažil se být za tvrďáka, ale dominantnější z mužů mu to nevěřil.

"Dej mi šanci, prosím." Blonďák si o chvíli měřil pohledem, než ho pustil dovnitř a dovedl do obývacího pokoje. Usadil se na pohovce a vyčkával. Adam byl zmatený z jeho postoje a nevěděl, jak má začít, proto se rozhodl promluvit…

"Myslel jsem si, že nic víc nechceš, stále jsi opakoval svou mantru o přátelství s výhodami a já se do té zamilovanosti propadal čím dál víc. Byl jsem zoufalý a tak jsem myslel, že když se vyspím s někým jiným, tak mi to pomůže… No, víme, jak to dopadlo a vůbec to nepomohlo. Celou tu dobu jsem myslel jen a jen na tebe." sklopil pohled. Tommy mlčel. Nedokázal nijak reagovat, opět ho zabolelo u srdce. Přesto to na něj udělalo dojem, i když nenacházel slova.

"Klidně na mě křič, ale řekni něco," pobídl ho už mírně zoufale. Mlčení ho ubíjelo snad víc, než kdyby mu jednu vrazil. To totiž mohl očekávat, byli přeci chlapi, ale blonďák jen seděl a koukal na něj jako ztracené kotě.

"A co mám říct? To, že jsi parchant bez špetky citu?" utrousil najednou s dávkou naštvanosti v hlase a mladšího z dvojice v ten moment píchlo u srdce. Přestával věřit, že by někdy mohl všechno napravit.

"Tak mi jednu vraž a promluvme si." Snažil se zachovat klid.

"Po několika letech jsem začal věřit v něco víc, Adame. Nevíš, co všechno se v mém životě odehrálo a ty si myslíš, že ti jen tak odpustím?" odfrkl si a prohrábl si blonďaté prameny vlasů, což dělával, když byl nervózní.

"Tak mi to řekni! Chci to pochopit, chci tě vyslechnout a především ti chci pomoc! Vím, že jsem to posral na plný čáře, ale lituji toho." Bránil se.

"Abys to mohl použít proti mně?" osočil se na něj a následně toho trochu zalitoval, ale jen do chvíle, než si uvědomil, co mu tmavovlásek udělal.

"Nech toho! Nikdy jsem nic takového neudělal, Tommy, a ty to víš," koukl na něj ublíženě. Blonďák sklopil pohled. Když už nic jiného, tak v tomhle měl pravdu. Všechna ta tajemství, co mu sdělil o svém životě, nikdy proti němu nepoužil. Spíše se mu vždy snažil pomoci.

"Já vím, ale prostě… Nedovedeš si to představit. Nedovedeš si ani trochu představit to, jak jsem se cítil, když jsem vás tam viděl, Adame, a už vůbec nevíš, jak se cítím teď."

"Můžeš mi to zkusit říct?" navrhl mu znovu. Stále mu připadalo, že se bavili dokolečka o tom samém. Tommy na něm chvíli zůstal viset pohledem, než se odhodlal k tomu nejtěžšímu, co mohl udělat. Říct mu celý ten příběh. Příběh o jeho životě a občasném nelehkém bytí. Předtím šel ještě uvařit čaj, potřeboval si utřídit myšlenky…

"Říkal jsem ti, že na střední nemám dobré vzpomínky a i ty sis vybavil pár momentů z našeho středoškolského života, takže o tom mluvit nebudu… Spíš jde o to, co se dělo potom. První měsíce na Oxfordu byly velice hektické. Hromada učení, do toho každodenní cvičení… Chtěl jsem se změnit a taky se mi to povedlo, aspoň podle mého úsudku," pousmál se pro sebe a koukl na svého společníka. Seděl zaujatě v křesle a poslouchal každé jeho slovo.

"Neměl jsem čas ani náladu na nějaký společenský život, bál jsem se svého okolí, i když úplně zbytečně. Lidi v mém ročníku byli strašně super a já si v posledním ročníku našel přítele. Začátky byly… Řeknu ti to takhle, nikdy jsem nebyl šťastnější. Dokonce se mnou odcestoval do Ameriky. Já nastoupil jako koncipient do jedné společnosti a on se snažil podnikat. Měl vystudovaná práva, ale nebavila ho, tak si otevřel bar. To víš, syn zbohatlíků. Já si nestěžoval, mohl jsem se věnovat práci…" odmlčel se, natáhl se pro svůj hrnek čaje a upil. Hrníček už neodložil, potřeboval zaměstnat své ruce.

"Jenže se začalo všechno kazit… Měl problémy v podniku. Přivíral oči nad drogami a začalo mu to přerůstat přes hlavu. Stal se z něj násilník… A já s tím nemohl nic dělat, protože jsem neměl nic. Neměl jsem bydlení, plnohodnotnou práci. Naštěstí se mé zkoušky blížily a já se modlil, aby byly co nejdříve za mnou. Jediné, co jsem měl, byly velké ambice. Chtěl jsem se do toho vrhnout po hlavě, což jediné se mi v životě pořádně vyplatilo."

"Tommy…" vydechl Adam. Mozkové závity mu jely na plné obrátky, jak se snažil zpracovat všechny ty informace a odhodlával se zeptat na tu nejhorší otázku, která nakonec přeci jen padla: "Co ti udělal?"

"Ze začátku mě jen podváděl… To se dalo ještě vydržet, ale začali jsme se hádat. Bylo to na denním pořádku, dokonce ani ignorování nepomáhalo, protože vždy řekl něco, co mě neuvěřitelně dopálilo. Jenže jak problémy přibývaly, začínal mě i mlátit a několikrát mě znásilnil. Nechtěl jsem s ním spát, absolutně jsem ho nenáviděl a byl jsem na dně. Miloval jsem ty chvíle, kdy byl pryč. Dokonce jsem byl rád, když šukal s někým jiným, jelikož jsem nebyl pak ve středu jeho zájmů. Nezvládal jsem to… A pak přišla moje spása v podobě Ashley. Je mou kamarádkou už od dětství, a když jsme se náhodou po několika letech potkali, poznala to na mně. Vzala to do svých rukou, šla se mnou, sbalila mi věci a vzala mě k sobě. Byl jsem klubko nervů, ale časem se ty vzpomínky otupovaly. Složil jsem zkoušky a našel práci. Znáš to, v začátcích ti nikdo moc nedůvěřuje, ale já to nevzdával. Do pár měsíců jsem se dostal ke skvělým pracovním příležitostem, můj plat rostl a já se mohl konečně osamostatnit."

"To je hajzl, nejraději bych ho navštívil a dal mu přes hubu." Adam měl ruce v pěst a z očí mu šlehaly blesky. Nedokázal pochopit, jak někdo mohl ublížit tomu blonďatému stvoření, i když on měl, co říkat. Udělal to samé… Podvedl ho a podle slov Tommyho to nevěrami začalo. V ten moment se nenáviděl ještě víc, ale nikdy v životě by na něj nestáhl ruku. Nejraději by ho opravdu hned teď našel a dal mu co proto.

"To už nebude možné… Zabili ho před rokem drogoví dealeři. Sám totiž začal kupovat a následně prodávat drogy, jenže je nezvládal platit a tak dopadl, jak dopadl." Pokrčil rameny, jakoby se ho to netýkalo, ale Adam na něm poznal, že byl částečně rád.

Po chvilce ticha se Adam odhodlal. Začínal chápat Tommyho odjezd sem. Měl tu nejspíše své útočiště a on mu ho narušil.

"Asi bych se měl vrátit domů," promluvil.

"Přespi tady, ustelu ti v pokoji pro hosty, určitě jsi nespal a nevezmu si tě na svědomí."

"Opravdu můžu?" podíval se na něj překvapeně, přeci jen měl stejně v plánu sjet do města a ubytovat se v nějakém hotelu. Nezvládl by další osmihodinovou cestu autem…

"Jo, jen sjedu do města pro nějaké jídlo," řekl blonďák.

"Něco jsem přivezl, Ashley mě zaúkolovala."

"Jak jinak, ta holka myslí na všechno…" zavrtěl hlavou. Neurovnalo se to mezi nimi, ale byli na dobré cestě… Na cestě za něčím velkým.

Děkuji vám! Děkuji vám za poslední dny na tomto blogu. Nevím, jak je to možné, ale návštěvnost se neuvěřitelně zvedla... A za to vám patří velké dík.

Kapitolu bych chtěla věnovat pár osobám...
Ellis, protože se stala hodně dobrou kámoškou a komentuje poctivě opravdu všechno. :D
Tyra Hawking... Tvůj komentář mě opravdu mile překvapil, přišlo mi to jméno hodně povědomé a jen jsem klikla na odkaz a bylo mi to jasné... Miluji tvé drarry. :)
Karin za každý nový komentář ke každé povídce. :)
A monice :) A k tomu, jestli si to Tommy nechá vysvětlit... Uvidíš :)
A především Hanče, podle ní mám totiž shořet v pekle, ale i přesto mě nutí ke psaní a díky ní vlastně celá tahle povídka vznikla. :)

A aby to nebylo jen o slovech díků, tak tu mám i otázku...

Co myslíte, že se bude dít dál? Jsme ve stádiu, kdy se může zdát, že si to urovnají a bude konec, ale... Mám ještě pár překvapení v rukávu...

Doufám, že se líbilo a budu ráda za další vaše komentáře a reakce... :)


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jill Jill | 4. prosince 2017 v 19:21 | Reagovat

Já se nechám překvapit. Nebudu si nic tipovat, stejně to vždycky dopadne naprosto naopak než já si myslím. :-) Jen doufam,že zůstanou aspoň přátelé (s výhodami) No, počkám si na pokračování.

2 Jill Jill | 4. prosince 2017 v 19:23 | Reagovat

Jinak, super díleček, bomba povídka :-)

3 Ellie Ellie | 4. prosince 2017 v 20:48 | Reagovat

Asi to nepůjde hned, ale je to mezi nimi na dobré cestě, už jen proto, že se Tommy Adamovi dokázal otevřít a následně ho nevyhodil... alespoň ne hned. :D

4 Karin Karin | 4. prosince 2017 v 22:40 | Reagovat

Taký si myslím že Tommy Adamovi jen tak neodpustí ale doufám že budou spolu. :D  :-D

5 Ady Ady | 6. prosince 2017 v 11:09 | Reagovat

Dočetla jsem části co mi chyběli a upřímně žeru to:-))
Je fakt že tohle se hodně těžko odpouští jen čas to chce:-))

6 Janimi Janimi | 9. prosince 2017 v 19:42 | Reagovat

Vďaka za  17 a 18 diel !!!! Som rada ,že Adam dokázal Tommyho nájsť a hovoriť s ním :-) !  Nuž uvidíme, ako sa dokáže Tommy z toho všetkého pozbierať a a kedy si Adama zase pripustí k telu a srdcu ! ;-)  :-D

7 Lenushka Lenushka | 12. května 2018 v 0:01 | Reagovat

Tak slááva. Vypadá to už na lepší chvíle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování