VP - dvacátá třetí kapitola

1. února 2018 v 15:44 | Eileen |  Válka právníků

Blížíme se do finále! :) Ale nebojte, ještě tu pro vás něco mám. Dnes se konečně dočkáte soudu... :) Příjemné čtení vám přeji.

Eileen



Kapitola dvacátá třetí


"Musíš jet domů?" zeptal se mírně zoufale, když se Tommy chtěl začít loučit. Byla to jejich tradice, vždy se k němu začal tulit, jemně ho líbat… Blonďáček se na něj překvapeně podíval a natáhl se pro svou sklenku s vínem. Byl to vskutku hezký večer. Povečeřeli, dali si sklenku vína a pustili si film. Nepotřebovali žádnou akci, aby se zabavili. Občas jim stačilo jen obyčejné lenošení u televize ve vzájemném objetí.

"Měl bych, pozítří je ten soud a doma jsem nebyl už pět dní," pousmál se na svého přítele a pohladil ho po tváři. Poslední dny jezdil do práce od Adama a po práci se k němu zase vracel. Oba měli tu potřebu být neustále spolu, byli spolu teprve něco málo přes měsíc, ale připadali si jako dlouhodobí partneři. Rozuměli si, měli spoustu společných zájmů…

"Neměl bys řídit, pil jsi," vítězoslavně se usmál tmavovlásek a Tommy zavrtěl hlavou.

"Vezmu si taxi, opravdu tu nemůžu otravovat každý den."

"Ale no tak, Tommy, ty nikdy neotravuješ, to ti je doufám jasné. Stejně si myslím, že by ses měl ke mně přestěhovat," odmlčel se, "tento dům je pro jednoho obrovský a já se tu bojím."

"Adame," zasmál se, "ty sis koupil takový gigantický barák."

"Ano, protože jsem doufal, že tu bude někdo se mnou," podíval se mu do očí, "a ten někdo jsi ty." Tommy se zhluboka nadechl a vydechl. Samozřejmě ta nabídka byla velmi lákavá, stejně tu už částečně bydlel, měl tu své věci a přestěhování by bylo otázkou chvilky, ale takový krok jen po měsíci vztahu…

"Jsme spolu teprve chvilku, lásko. Miluji tě, ale není to brzy?" Musel volit jemná slova, aby Adama neranil a nepošramotil jejich vztah.

"Bylo by to brzy, kdybych si nebyl jistý, že spolu budeme i za třicet let. Co za třicet, chci vedle tebe zemřít," pronesl zcela vážně a jeho přítel lapal po vzduchu jako ruba na suchu. Takový argument nečekal ani za nic. Podíval se na něj a povzdechl si. Měl na vybranou? Samozřejmě. Vždy měl možnost volby, jenže teď měl pocit, že by měl jednou jednat podle srdce a rozum posunout do pozadí.

"Jak si to představuješ?"

"Jednoduše, prostě tě nepustím, chci s tebou být každý den, chci se vedle tebe probouzet, chci s tebou snídat a večeřet. Jsi můj přítel a já chci, aby můj přítel bydlel se mnou." odmlčel se, "Vím, že máš svůj byt, nechci, abys ho prodával, jestli chceš mít nějaká zadní vrátka, měj je, ale zůstaň tu se mnou."

Chvíli zůstali v naprosté tichosti. Oba měli o čem přemýšlet, i když Adam spíše čekal na jakoukoliv reakci. Tommy jen seděl, sledoval hladinku červeného vína ve své sklence a přemýšlel. Co by se pro něj změnilo? Vlastně nic. Jen by to nabralo ještě větší reálnosti a pro jednou by se nemusel o nic starat. A možná to bylo to, co rozhodlo. Imponovalo mu být v jeho přítomnosti. Cítil se chtěný a milovaný…

"Dobře," spíše zašeptal a poté pevnějším hlasem dodal: "Přestěhuji se k tobě."

Adam se usmál, vzal mu sklenku z ruky a přitáhl si ho k sobě, aby mohl znovu ochutnat jeho rty. Tentokrát to byl ale Tommy, kdo polibek přerušil. Chtěl s ním ještě mluvit. Potřeboval to. Přeci jen… Jestli se má opravdu přestěhovat k Adamovi, musí mu říct své plány do budoucna. Stejně jako on totiž věřil, že to není žádný krátkodobý vztah. Na to byli oba příliš tvrdohlaví…

"Chci do budoucna otevřít svou kancelář," promluvil zcela vážně, "a jestli - což doufám, že budeme - stále spolu, tak chci, abys do toho šel se mnou."

"S tím jsem počítal, Tommy. Mluvil jsi přeci o tom tehdy v Londýně, pamatuji si to. Vím, nebude to nic lehkého, bude to stát majlant a spoustu dřiny, ale chci s tebou pracovat. Jen se obávám, že to bude nějakou dobu trvat. Přeci jen bychom se měli ještě držet u svých zaměstnavatelů. Jsme mladí, mohli bychom ještě získat nějaké zkušenost…"

"Dost Adame," přerušil ho s úsměvem, "to po tobě ani nechci. Ne hned. Třeba za pár let." Dostal odpověď, po které toužil, a to mu ke štěstí naprosto stačilo…

***

Stál na chodbě před soudní místností, cítil, jak se mu potí ruky. Do začátku procesu zbývalo jen pár minut a ten finský hajzl se tu ještě neobjevil. Vždy měl pochybnosti o předběžném rozhodnutí soudu, aby vyšetření probíhalo na svobodě a tentokrát to platilo minimálně stonásobně, ale věřil Adamovi, když říkal, že Sauli přijde.

Na klidu mu ani nepřidával fakt, že Adam dojde až na začátku jednání, bylo to jeho eso v rukávu. Právník Sauliho si poněkud mylně myslel, že se bude zastupovat sám. Nenahlédl do spisu ani nic podobného. Jak bláhový byl a přitom měl o dva roky více zkušeností. Došel ovšem názoru, že Tobias Black měl spoustu věcí na háku. Co ho ale na celé situaci štvalo úplně nejvíc, byl pocit nevědomosti. Nevěděl, co má Adam v plánu a ani pod přívalem výhružek, mu nic neřekl. Jen ho vždy ujistil o tom, že to zvládne, a to mu muselo stačit…

"Odmítám vinu, přiznávám, že jsem způsobil nehodu, ale byla to pouhá nehoda. Ty se stávají každý den. Jediné v čem jsem vinný, je můj útěk, ale byl jsem v šoku. Nevěděl jsem, co dělám."

"Pane Koskinene, jak je tedy možné, že jste policii vypověděl pravý opak?" Adam si vzal své papíry, do kterých nahlédl: "Tady se píše, že jste popřel svou cestu. Podle vašich slov jste svůj mercedes půjčil kamarádce a odmítl jste uvést jméno."

"Tehdy jsem lhal, bál jsem se následků," odvětil s úšklebkem.

"Tohle je chabá výmluva, pane Koskinene, zatím nemám dalších otázek." Na to se posadil a Tommy tiše zaskučel. Tohle nevypadalo moc dobře. Cítil Adamovu ruku, pohladila jeho stehno pod stolem. Byl v tom jakýsi dotek ubezpečení.

"Pane Ratliffe, říkáte, že se vás údajně můj mandant snažil vytlačit ze silnice, což mělo za následek nabourání do stromu," započal výslech obhájce Sauliho a Adam se pohodlně opřel ve svém křesílku.

"Ano to říkám. Strávil jsem několik dní v nemocnici, střep z čelního skla mi probodl břicho. Orgán sice žádný nezasáhl, ale i tak jsem musel být operován a následně být nějakou dobu na lůžku."

"Vy jste viděl, že řídil pan Koskinen?" zeptal se a Tommy se musel hodně držet, aby se neušklíbl.

"Ne, to vskutku neviděl. Přes černá skla nejde zaprvé moc vidět a zadruhé jsem se věnoval řízení jako správný řidič. Navíc váš mandant přiznal, že v tom autě seděl, tudíž je tohle zbytečná otázka."

Obhájce se zamračil. Myslel si, že Ratliffa zvládne, věřil si na něj, jenže neočekával, že ho bude zastupovat Lambert. Věřil by si i na něj, ale problém tkvěl v něčem jiném. Byli tam oba spolu, což byla vražedná kombinace a on si připadal, jakoby se řítil do nějakého průšvihu.

"Je na mně, co je a není zbytečná otázka," promluvil a na chvíli se odmlčel, "zastupuje vás právník společnosti, se kterou ta vaše soupeří. Říkám si, jak je tohle možné a pak mi došlo, že se ani jeden z vás netají svou homosexualitou, proto jsem došel k závěru, že spolu zcela určitě máte vztah. Říkal vám, váš přítel, že se s panen Koskinenem zná?"

"Námitka, tohle nemá s případem nic společné," postavil se Adam.

"Soud rozhodne, co je a není s případem společné, pane žalobce. Pokračujte, odpověď mě zajímá," usadil soudce Adama, kterému neušel vítězný úšklebek ve tváři obhajoby. Opravdu si myslel, že má vyhráno? Naivní.

"Ano, vím to. Taky vím, že byli zasnoubeni, ale jelikož mu šlo pouze o prestiž a peníze, tak ze sňatku sešlo, což muselo pana Koskinena neuvěřitelně štvát."

"To je důvod, abyste se snažil poškodit mého mandanta ještě víc. Nemám pravdu? Jste oba příliš zaujatí. Žádáte odškodné deset tisíc dolarů za promarněnou práci a dalších deset jako bolestné. Kolik vyděláváte měsíčně, že žádáte takové odškodnění za deset dní pracovní neschopnosti?"

"Máte pravdu v jedné věci, deset tisíc dolarů je opravdu zvláštní suma," odmlčel se, aby dal chvilku Adamovi na zklidnění, jelikož si všiml, jak v něm bublá smích, "ve skutečnosti jsem byl ještě štědrý, jelikož bych si měl správně žádat nějakých patnáct až dvacet tisíc, jelikož jsem měl v té době opravdu spousty práce a zcela vážené klienty, kteří platí pomalu zlatem a v případě výhry i víc. Jsou měsíce, kdy mám za celý měsíc nějakých osm až deset tisíc dolarů, ale pak jsou měsíce, kdy jsou ty částky i pětkrát vyšší, a tohle byl jeden z nich, o čemž mluví i potvrzení mého zaměstnavatele. Mí klienti nebyli rádi, když je musel zastupovat někdo jiný." Black na něj zíral v němém úžasu. Tolik peněz… O tom si mohl nechat jen zdát.

"Věřme tedy vašemu vysvětlení. Ale co nám řeknete o bolestném a vaší zaujatosti?"

"Bolestné je tak vysoké, jelikož jsem byl na soukromé klinice a zaujatost? Jaká zaujatost? Pana Koskinena neznám a byl by mi ukradený, kdyby nezpůsobil mou nehodu. Může být expřítelem pana Lamberta, ale každý má nějakou minulost. Mě nejvíce štve, že jsem musel dát auto za hříšné peníze do šrotu, jelikož by se už nedalo opravit. Váš mandant může být rád, že nepožaduji zaplacení i této škody. Část sice zaplatí pojišťovna, ale pouze polovinu."

Black už nevěděl, co říct, proto ukončil svůj výslech. Adam propaloval pohledem Sauliho a ještě se rozmýšlel, jestli do toho jít nebo ne, ale nakonec se rozhodl… Pro Tommyho udělá cokoliv. Stejně by se daly věci do pohybu hned po skončení tohoto procesu.

"Strana žalobce… Máte ještě nějaké otázky?" zeptal se soudce a Adam se postavil, přičemž zapnul jeden knoflíček svého saka.

"Ano, mám," pronesl vážným hlasem a vydechl. Tímto rozpoutá peklo, tím si byl jist.

"Pane Koskinene, říká vám něco jméno Sebastian Lowis?" zeptal se Adam a Tommy po něm střelil pohledem. Proč zmiňuje jméno jeho bývalého a teď už mrtvého přítele?

"Mělo by?" Tommy si všiml, jak Sauli na malý moment strnul. Musel ho znát, ale v jaké souvislosti?

"Předpokládám, že ano, když jste s ním obchodoval, pane Koskinene. Existují důkazy, které jasně hovoří o vašem obchodu s drogami. Pan Lowis byl tyranem a také přítelem mého mandanta," odmlčel se, "jestli váš obhájce mluví o zaujatosti, tak nevím, jak nazvat váš případ."

"Námitka, tohle jsou nepodložené informace a lživé obvinění!" vyskočil na nohy Black, ale soudce to zamítl.

"Vy a Lowis jste byli milenci v době, kdy jste byl vy sám ve vztahu a on taktéž se zde přítomným panem Ratliffem. Štvala vás jeho existence, toužil jste po moci a penězích…" Neměl šanci dokončit svou myšlenku, jelikož v ten moment to Sauli nevydržel a… explodoval.

"O co ti jde Adame?! Mohl sis mě vzít a ne mě odkopnout jak prašivého psa! Sebastian byl lepší! Kdyby ho ten smrad neopustil, možná by ještě žil a já mohl mít všechno. Peníze na obchod s drogami i jeho. Jsi nula a lituji toho, že ten blonďatý skřet nechcípl! Příště budu úspěšnější!"

"Vážený soude, myslím, že tento citový výlev pana Koskinena mluví za vše. Za těmito dveřmi na něj čeká FBI, která bude pokračovat ve vyšetřování. My stahujeme náš předešlý návrh, jsme si jisti, že se jedná o pokus o vraždu."

Tommy tam jen seděl, neměl slov. Jak tohle dokázal zjistit? Proč mu nic neřekl? Na jednu stranu ho chápal, na druhou měl sto chutí ho poslat do horoucích pekel…

"Obžalovaný pan Sauli Koskinen je povinen uhradit částku dvacet tisíc dolarů do patnácti dnů od doručení rozsudku na účet žalobce. Další zmíněné trestní činy se budou projednávat v jiných soudních procesech. Soud je u konce… Můžete odejít." Vynesl soudce zkrácený rozsudek a odešel. Nezbývalo mu nic jiného, než dát Ratliffovi ty peníze. Další rozhodnutí už bude na jiném soudě, ale byl si jist, že si půjde na hodně dlouho sednout do chládku. O případu s drogami, ve kterém figuroval Lowis slyšel mnoho…

"Jak jsi to sakra udělal?" vydechl Tommy, když už seděli v autě a jeli domů.

"Mám známého u FBI, dlužil mi jednu laskavost a ten mi řekl, že Sauli se prošetřuje ve spojitosti s Lowisem. To bylo všechno, co jsem věděl. Zkusil jsem to a ono to vyšlo," vydechl a podíval se na něj: "Dozvěděl jsem se tuto informaci až dnes ráno, ještě včera jsem to chtěl hrát na to, že se mi chtěl mstít."

"Myslíš, že už je opravdu konec?" špitl a Adam zastavil na kraji cesty. Natáhl se k němu a vzal ho za ruku.

"Jsem si tím jistý. Už žádná minulost. Jen my dva, přítomnost a naše budoucnost," ubezpečil ho a následně ho políbil. Tommy měl opravdu pocit, že je všem útrapám konec a nic zlého už nepřijde. Kdyby jen věděl, jak se mýlil…

Kapitolu věnuji Ellie, monice, Karin, Ady, Janimi a my-melan-cholic-life Děkuji za komentáře! :)

Jinak vás poprosím o hlasování v anketě. Jen pro ujasnění. Časem vyjdou obě a myslím si, že ať už si vyberete jakýkoliv žánr, nebudete zklamáni. Podle hlasování vám u příští kapitoly možná odtajním víc. :P A ti co ví, tak budou mlčet, že ano Ellie? Ale neboj hlasovat můžeš. :D

Doufám, že se kapitola líbila.

S láskou Eileen
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jakou povídku chcete po skončení VP?

Oddechovku
Akční

Komentáře

1 Janimi Janimi | 1. února 2018 v 18:23 | Reagovat

Skvelý Adam ...tlieskam ;-)  :-D . Čo to zase chystáš na nich akú zákernosť  ????  :-? ???  ;-)  :-P

2 Ellie Ellie | 1. února 2018 v 18:59 | Reagovat

*mlčí jako hrob* :-D Nádherná kapitola, Adam to Saulimu nakonec skutečně natřel!

3 Ädy Ädy | 1. února 2018 v 19:50 | Reagovat

Dokážu si to živě představit ten soud:_))A jako vždy úžasně se to četlo:))Jsem hodně zvědavá co bude dále:-))

4 monika monika | E-mail | 1. února 2018 v 19:55 | Reagovat

no boží, vždycky mám takovou radost, když objevím novou kapitolku :-D a tahle byla super, jen se budu bát, co vymyslíš. Ale se Saulim zametli luxusně:)

5 Karin Karin | 1. února 2018 v 20:43 | Reagovat

Sauli dostal co si zasloužil a podle konce se máme na co těšit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování