VP - kapitola dvacátá čtvrtá

7. února 2018 v 20:42 | Eileen |  Válka právníků

V podstatě poslední kapitola, jelikož příště už bude Epilog. Proto doufám, že se vám bude líbit a na konci přináším info o nové povídce. :) Příjemné čtení přeji
Vaše Eileen


Kapitola dvacátá čtvrtá


"Lásko, vstávej," snažil se marně probudit blonďáčka, který se ještě víc zahrabal pod deku. Adam se ušklíbl, když to nešlo po dobrém, půjde to po zlém. Strhl z něj deku a v momentě hleděl do Tommyho rozzuřených očí.

"Proč mě nenecháš spát?!" zamručel nespokojeně.

"Protože je půl osmé, lásko," zasmál se pobaveně. Přeci jen to byla obvyklá doba, kdy vstávali, když jeli do práce.

"No a… Počkej půl osmé?" vytřeštil oči a jako odpověď se mu dostalo jen přikývnutím, jelikož Adam měl co dělat, aby se nezačal smát na celé kolo. Tommy vystřelil z postele jako blesk a zamířil si to přímo do koupelny…

O nějakou chvíli později už spolu snídali. Adam se pořád pobaveně usmíval, zatímco Tommy na něj občas vrhl vražedný pohled. Vůbec mu to nepřišlo vtipné. Jediné, co po včerejším náročném dni u soudu chtěl, byl dlouhý a ničím nerušený spánek. Místo toho musí jet do práce a čelit všem kvůli tomu, že ho zastupoval Adam. Což znělo jako začátek hodně špatného dne…

***

"Tommy, máš jít k panu Williamsovi," usmála se na něj škodolibě Liz a on věděl, že má problém. Hodně velký problém. Poté, co řekl Liz, že u něj šanci opravdu mít nikdy nebude, tak obrátila a hledala každou jeho chybu.

"Můžu si dát aspoň věci do kanceláře?" zamručel.

"Ne. Máš tam jít hned," zdůraznila a blonďák si povzdechl. Když to jinak nejde…

"Pane Williamsi," promluvil na něj, když vešel do kanceláře svého šéfa, na kterém bylo poznat, jak moc je rozzuřený.

"Pane Ratliffe," začal a pak se odmlčel, jmenovaný se jen pozastavil nad tím, kam zmizelo familiární Tommy, "kdy vám přestala být má společnost dost dobrá?"

"Nikdy, pane. Nechápu, kdy jste na to přišel."

"Kdy? Já vám povím kdy!" začal zvyšovat hlas, až se blonďáček mírně přikrčil, "ve chvíli, kdy se ke mně dostala zpráva, že jste se nechal zastupovat Lambertem! Od té největší konkurenční společnosti!"

"Pane Williamsi, je mé právo si zvolit právníka, a jelikož jsem se nechtěl zastupovat sám, zvolil jsem jeho. Bez urážky, ale jen velmi malé procento by dokázalo ten spor vyhrát." Snažil se být klidný, ale uvnitř něj se právě odehrávalo peklo.

"Kdokoliv by to dokázal vyhrát! Ale vy jste zběhl ke konkurenci a ještě se nechal zastupovat vaším nepřítelem!"

"Není to můj nepřítel. Dávno ne. A vlastně za to můžete vy, jelikož jsme se sblížili na té konferenci! Adam je můj životní partner."

"Takže to s ním táhnete už dlouho? Kolik informací jste mu vyžvanil?!"

"Žádné! Máme lepší věci na práci, než řešit práci." Snažil se hájit, ale Williams byl tak moc naštvaný, že to více ani nešlo.

"Nevěřím vám, Ratliffe. Vypadněte. Máte okamžitého padáka. Seberte si své saky paky a už se sem nikdy nevracejte!" Tommy zalapal po dechu, tohle nečekal.

"Jak si přejete," pronesl jen a odešel z kanceláře, nezapomněl prásknout dveřmi. Mísila se v něm zlost se smutkem. Možná to tak bude lepší, ale to si nedokázal připustit. Zamířil do své - brzy už bývalé - kanceláře, kde si sbalil těch pár maličkostí, co tam měl a odešel…

***

Adam seděl u počítače a pracoval na jednom rozdělaném případu, když se mu ve sluchátku ozval hlas recepční: "Pane Lamberte, máte tu návštěvu. Prý nesnese odklad, musíte přijít dolů."

"Dobře, Mirando, už jdu," odvětil jí a vytáhl to otravující sluchátko z ucha. Nevěděl, kdo to je, ale měl vcelku jasnou představu. Nejspíše zase nějaký klient, co si uvědomil, že měl mít něco dávno hotové a teď jde s křížkem po funuse. Také přímo miloval, ztěžovali mu práci a většinou už s tím nešlo nic udělat. Zachmuřeně nastoupil a zmáčkl tlačítko do přízemí a v duchu si sázel na pana Johansona - muže ve středních letech, který vlastnil větší prosperující firmu, ale jelikož byl dobrák, tak se velice často dostával do problémů. Proto byl překvapen, když tam spatřil nervózně pochodující Tommyho.

"Tommy?" přešel k němu a on se na něj vděčně podíval. Bylo na něm vidět, jak je rád, že ho konečně vidí: "Můžeme jít někam do soukromí?" Na to jen Adam kývl a vzal ho do své kanceláře…

"Co se stalo lásko?" zeptal se, když už byli v bezpečném soukromí. Blonďáček se mu vrhl kolem krku a Adam byl rád, že něco takového čekal, protože by se jinak nejspíše váleli na zemi.

"Williams mě vyhodil," vydechl a Adam ztuhl šokem. Opravdu ten starý blázen vyhodil svého nejlepšího pracovníka? Nakonec si povzdechl a sedl si s ním do pohodlného křesla, začal mu přejíždět po zádech, aby ho trošku zklidnil.

"Je to hlupák. Přišel o svůj největší poklad," odmlčel se.

"Co teď budu dělat?" vydechl zoufale a Adamovi to došlo. Tommymu nevadilo, že byl vyhozen. Vadilo mu, že jeho život ztratil jednu z malá jistot.

"Odpočineš si, stejně to potřebuješ," pousmál se, "vezmu si na dnešní zbytek dne volno a pojedeme domů ano?"

"Ne… Já to zvládnu, dodělej si práci, uvidíme se doma." Tommymu, jakoby se během vteřiny změnila nálada, jenže Adam ho znal, ale nechal ho jít. Věděl, že se s tím potřebuje srovnat…

Když přijel domů, našel ho v kuchyni, kde bylo prostřeno a Tommy právě chystal večeři, snažil se dělat, jakoby nic a Adam na tu hru přistoupil - prozatím.

"Příští týden pojedeme na dovolenou," oznámil při večeři.

"Ale Adame, jestli je to kvůli mně, tak to nemusíš," pousmál se na něj.

"Ne, je to kvůli nám a bude to fajn, uvidíš."

"Tak dobře," odsouhlasil nakonec.

***

"Adame, máš jít za Felixem," oznámila mu jeho asistentka. Adam něco takového čekal, přeci jen je dnes v práci velký meeting a on si musel i obléknout neslušivou košili s logem společnosti. Jak takové akce nesnášel… Navíc situace u Tommyho mu teď taky nepřidávala.

"Adame, tak rád tě vidím," usmál se jeho šéf a jmenovaný se neubránil pozvednutí obočí. Tohle bylo… nezvyklé.

"Felixi, potřebujete něco?" zeptal se opratrně.

"Ano, potřebuji. Chci tě pochválit za skvělý taktický tah. To, že už Ratliff nedělá pro Williamse, je úžasné. Svést ho, abys ho dostal na svou stranu… Báječné," rozplýval se.

"Moment… Ale já ho nesvedl. Jsme partneři," zareagoval Adam, na což se Felix rozesmál.

"Adame, nemusíš tu hru hrát i přede mnou, já tě prokoukl, proto jsem tě nechal být."

"Ale já nic nehraju. Nejsem tak necitelný, abych si hrál s něčími city! Tommyho miluji a je to můj partner!" prskal jak kočka, čímž vzal svému šéfovi veškerá slova.

"A jestli to nedokážete pochopit, Felixi, tak můžu klidně jít." Díval se mu zblízka do očí, vědom si toho, že možná překročil určitou hranici.

"Adame, nemluv tak se mnou!"

"A proč bych nemohl?" odfrkl si, "nenechám si kecat do svého soukromého života!"

"Tak v tom případě opravdu můžeš jít. Máš padáka."

"Ne nemám, protože dávám výpověď a odcházím sám!" Byl naštvaný. Takhle si rozhodně dnešní den nepředstavoval.

"Fajn, ale nezapomeň přinést svou firemní košili. Nesnesu, aby ji měl někdo jako ty u sebe."

"Nedonesu a víte proč?" odmlčel se, zatímco si sundal sako a následně i košili, "protože ji vám dám hned." Hodil ji po něm a odešel z kanceláře - se sakem přehozeným přes ruku. Ignorujíc pohledy od ženských zaměstnankyň, došel do své kanceláře, kde si sbalil své věci a vypadl jednou pro vždy…

***

"Ty už jsi doma?" vydechl překvapeně, když spatřil příchozího Adama jen v bílém tričku, což s kalhotami od obleku vypadalo vcelku komicky.

"Jo…" odmlčel se, "vyrazili mě a ještě chtěli zpátky firemní košili. Tupci."

"Počkej… Chceš mi říct, že tě taky vyhodili? Kvůli mně? To jsem nechtěl."

"Ne, lásko, kvůli tobě to určitě nebylo. Prostě jsem řekl svůj názor na celou situaci, a to se přeci nedělá. Ale co mi je po tom?" Pokrčil rameny a šel si k němu sednout na pohovku, jakoby se ho to vůbec netýkalo. Alespoň tak působil na blonďáčka, který začínal propadat hysterii.

"Co teď budeme dělat? Ne, že bychom potřebovali momentálně pracovat, ale za nějakou dobu peníze určitě dojdou," zamručel Tommy, "včera já, dneska ty."

"Co bychom dělali? Teď pojedeme na dovolenou…" Nezvládl to ani doříct.

"To je tvůj způsob řešení?!" vyjekl blonďák, "Jasně… Dovolená může být fajn, ale co pak? Jsme bez práce," zamračil se.

"Kdybys mě nechal domluvit, drahý, tak bych ti sdělil, že po dovolené otevřeme svou právní společnost. Psal jsem významným klientům, které jsem zastupoval, a ti mi vzápětí odepsali, že by velice rádi přešli kamkoliv, kde budu já. A pokud to samé uděláš i ty, tak jsme za vodou a další se pohrnou. Budeš si moci vybírat."

"To… Vážně?" vydechl Tommy a v duchu si nadával za to, jak po něm před chvilkou vyjel.

"Ano… Říkali jsme si sice, že až za pár let, ale situace si to vyžádala teď. Chci s tebou strávit úžasnou dovolenou, protože vím, jak to pak bude s naším časem. Budeme chodit domů unavení a občas možná i pěkně naštvaní. Ale chci do toho s tebou jít, protože tě miluji." Na to ho lehce políbil na ty sladké rty a usmál se.

"Já tě taky miluji… Moc tě miluji." Znovu ho políbil s vědomím, že lepšího chlapa si přát nemohl…

Kapitolku bych chtěla věnovat Janimi, Ellie, Ady, monice a Karin :)
Jak jsem také slíbila, přináším informace o nové povídce, a jelikož vyhrála v anketě oddechovka, tak to budou 4 kamarádi v New Yorku, více v odkazu. :)


Doufám, že se vám kapitola líbila a budu ráda za vaše komentáře. :)

S láskou Eileen


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janimi Janimi | 7. února 2018 v 21:54 | Reagovat

Tak si už môžu začať budovať vlastnú firmu ;-)  :-P No všetko zlé je na niečo dobré ;-)  :-P

2 Karin Karin | 7. února 2018 v 21:56 | Reagovat

Tak to jsou blbci ty šéfové to jsem zvědavá jak si povedou jako partneři v práci. :-D  :-)

3 Ellie Ellie | 7. února 2018 v 22:15 | Reagovat

Nádherná kapitola, Adamovo vrácení košile bych chtěla vidět! :-P Šéfové budou ještě litovat, koho se vzdali. Klukům Ale ze všeho nejdříve přeji hezkou dovolenou <3

4 monika monika | E-mail | 8. února 2018 v 20:10 | Reagovat

Jééé díky a jasně, že se líbila, moc a je mi líto, že už bude konec. No ale ty nám dáš další a to se těším. Čteš se báječně, díky :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování