KŽ - Kapitola druhá

14. června 2018 v 23:24 | Eileen |  Koření života

Přináším vám druhou kapitolu, tentokrát trošku kratší, ale nebojte. Zase to příště napravím. Byl teď vcelku hektický týden, stále se pokouším dostat na vysokou, tak jsem věnovala čas studiu, ale o tom někdy jindy. Dnešní kapitolka se bude odehrávat v La Perfection, přeci jen je neděla a Adam se rozhodl zaučit novou sílu. Jenže jak to nakonec dopadne?

Příjemné čtení přeje vaše Eileen

Kapitolu věnuji lili874, Karin, Alex, monice a Ellie. Děkuji za vaše komentáře!



Kapitola druhá



Nedělní ráno nemohlo začít lépe, pomyslel si ironicky, když se vyhrabával z postele téměř o tři čtvrtě hodiny později, než měl v plánu. Věděl to už po včerejší směně, že dělá blbost, ale svým přátelům neuměl říct ne a on tak o půl dvanácté skončil v místním klubu. Rozhodně si nemohl stěžovat na zábavu, bylo to jako vždy perfektní, ale domů se dostal až kolem čtvrté ráno.

Což znamenalo dvě hodiny spánku a následná cesta do práce za novou posilu týmu. Nebo aspoň tak o nováčkovi mluvil Ron. On si o něm myslel své a rozhodně to nebylo nic lichotivého, pokud do posudku nezapočítal jeho vzhled, ten byl totiž víc než výjimečný. Z úst mu unikl tichý povzdech, když se oblékal, hlava ho třeštila, ale naučil se to do určité míry ignorovat. Proto popadl pár nutných věcí včetně klíčů od restaurace a vyrazil. Přičemž nezapomněl poděkovat nebesům za byt kousek od La Perfection.

***

Bylo jen pár minut po sedmé, když zabočoval do ulice, kde se nacházel jeho druhý domov. Celou cestu doufal, že tam bude i přesto dřív a on si bude moci dovolit seřvat blonďáka mezi dveřmi. Ale i v tomto se přepočítal, jelikož jeho nová noční můra se opírala ležérně o zeď a čekala na něj.

"To je dost, že jdete, šéfe," ušklíbl se na něj Tommy, když mu vstoupil do vzorného pole.

"No hlavně, že ty tu jsi na čas," zabrblal si Adam pod nosem a odemkl vchod do restaurace. Musel se - jako vždy - pousmát, jelikož La Perfection na něj vždy udělala dojem. Nezáleželo na tom, kolikrát do ní vstoupil, ten pocit byl stále stejný. Jen dnes byl o něco menší, jelikož tu byl ve svém osobním volnu a navíc musel zaučit toho náfuku.

"Tak jdeš nebo ti mám nechat natáhnout červený koberec?" Otočil se na něj ve dveřích.

"Jestli nějaký máte," pokrčil rameny pobaveně a odhrnul si blonďaté prameny vlasů z tváře. Adam nevěřil vlastním uším. Vztek v něm začal vřít a on měl sto chutí mu jednu natáhnout.

"Takhle se mnou mluvit nebudeš, rozumíš? Jsem tvůj šéf a ty se tak ke mně budeš chovat nebo poletíš stejně rychle, jako jsi přišel."

"Klid, šéfe, praskne vám cévka a budete tahat nohu." Následně se to hříšné tělo protáhlo kolem něj a on měl, co dělat, aby donutil svou srdeční činnost vrátit do normálu. Možná i díky tomu po něm nezačal řvát…

***

Do kuchyně vstoupili jen o pár minut později. Adam se snažil zklidnit, přeci jen si uvědomoval, že blonďák je sice drzý spratek, ale umí aspoň trochu vařit a oni v La Perfection potřebovali lidi jako sůl. V tomhle měl Ron pravdu. Nešlo být od rána do večera, pět dní v týdnu v restauraci o jedné směně. Navíc taky občas potřebovali kuchaři volno nebo dovolenou, a to se během neděle a pondělí opravdu stihnout nedalo.

"Takže… Tohle je moje království, tady platí má pravidla a mé slovo. Ron sice vlastní restauraci, ale já šéfuju kuchyni a funguje to tak."

"Jo, to už jsem pochopil," přikývl Tommy a rozhlédl se po velké - čistotou zářící - kuchyni, "a ty pravidla zní?"

"Například dodržování receptur, které dostaneš," odpověděl a následně ho šel provést po kuchyni. Vysvětlil mu, kde se co nachází a jak se určité věci skladují. Celou dobu měl pocit, že mu není věnována žádná pozornost a bezduché přikyvování je jen pro efekt.

"Chápeš to, nebo chceš ještě něco vědět?" zeptal se.

"Pochopilo by to i malé dítě. Mě spíše zajímá, jak to tu funguje a co budu dělat já."

"Tak v neděli a pondělí máme zavřeno. Od úterý do soboty to tu žije. Otvíráme na obědy, ale těch děláme pouze určité množství a samozřejmě na rezervaci. Na večeře jsou většinou také rezervace, ale není to tak omezené jak obědy, kterých děláme sto. Večerní směna v průběhu týdne graduje, nejnáročnější je pátek a sobota. To protočíme terasu i vnitřní prostory dvakrát až třikrát. Občas se tu koná i nějaká svatba, to ale platí úplně jiná pravidla." Odmlčel se, aby si v hlavě urovnal myšlenky.

"Mám tu svého zástupce a dalších dvacet lidí, ať už kuchaře nebo pomocníky. Co se týče tvé druhé otázky… O tom jsem chtěl s tebou mluvit. Chápu, žádal jsi o místo kuchaře, ale potřebujeme někoho na deserty s tím, že bys samozřejmě vypomáhal i na jiných úsecích, kdyby bylo třeba."

"Deserty?!" vytřeštil na něj oči, jakoby se snad zbláznil.

"Ano deserty. Máme s nimi problém. Dodává nám je dodavatel a kvalita jde dolů. Ty ses ukázal, že to umíš." Snažil se mu polichotit, i když to šlo ztěžka. Chválil jen za dobře odvedenou práci a on ještě nic nepředvedl, aby si to zasloužil. Jenže v hlavě mu stále hrála Ronova slova a opravdu si ho nechtěl znepřátelit.

"Hm… Zbývá mi něco jiného?" zamručel po chvilce ticha.

"Hele možná tě uklidní jedna informace… Budeš v podstatě svým pánem, můžeš přicházet s návrhy, co chceš, aby se podávalo. Samozřejmě to budu muset schválit, ale na tomto úseku je největší volnost."

"Jo to by šlo," ušklíbl se, jakoby měl něco v plánu. Co, to raději Adam nechtěl vědět. Možná si tak totiž ušetřil ještě pár hodin klidu.

"Takže přijdeš v úterý na deset hodin, budou ti stačit dvě hodiny na přípravu dopoledních desertů? Jestli ne, budeš muset přijít dřív."

"Dvě hodiny?" pozvedl obočí, "a můžu vědět, co vlastně budu připravovat?"

"No," Adam se nevědomky poškrábal ve vlasech, "co chceš dělat?"

"Asi creme bruleé, je to rychlé, jednoduché a chutné a k večernímu menu si vymyslete, co uznáte za vhodné vy."

"Jo fajn, napíšu ti, ať se můžeš připravit." Tommy mu jen přikývl na souhlas.

"Tu máš ještě receptury a dnes už to ukončíme, takže v úterý." Podal mu složku s recepty, kterou si blonďák strčil pod paži a vydal se pryč z kuchyně.

"Tak naschle, šéfe!" křikl už z jídelní části a Adam osaměl. Nikdy by nevěřil, že bude nakonec tak mírný. Asi stárne nebo se ho spíš zmocňovala pořádná kocovina. Jindy by ho prohnal přes všechny úseky, ale už se viděl zpátky v posteli. Však si ho může vychutnat jindy…

Tommy

Potěšil ho s přidělením na deserty, přeci jen sladké ho bavilo víc, než vaření, ale byl rozhodnut nedat nic znát. To by totiž udělal místnímu šéfkuchaři radost a jen pomyšlení, jak by byl spokojený, mu zvedalo žaludek. Byl sice velice pohledný a zcela určitě by stál za hřích, ale stejně tak chodil s nosánkem nahoru, což ho rozčilovalo. Proto jestli chtěl Lambert válku na kočku a myš, měl ji mít. Ale on nerad prohrál. Chtělo to plán, ale to ještě počká, teď musel jít spát, jelikož ještě nespal a do práce přijel rovnou z klubu…


Doufám, že se vám mezidíl líbil. Přeci jen se pořád rozjíždíme a jak jsem říkala, bude se jednat spíše o oddechovku, než vyrukuju s něčím jiným.

Moc bych vám také chtěla poděkovat za komentáře k prvnímu dílu, je hezké vidět, že jste na mě ještě nezanevřeli.

Budu se na vás těšit při dalším dílu a jako vždy budu ráda za vaše komentáře.

S láskou Eileen


 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ady Ady | 15. června 2018 v 19:58 | Reagovat

Nádhera vím jedno tuhle povídku budu milovat ta uvolněnost lehkost jak je psaná je úžasná:-)))Jen tak dál :-)

2 83s4 83s4 | 23. června 2018 v 6:45 | Reagovat

Pekne sa to rozbehlo a ja sa tesim na pokracovanie. Urcite ich vzajomna hra bude zaujimava.

3 monika monika | E-mail | 24. června 2018 v 20:29 | Reagovat

Jééé jsem moc ráda :-) kapitolka byla podle předpokladu super a těším se, jak se to bude vyvíjet ;-)

4 Karin Karin | 24. září 2018 v 18:39 | Reagovat

Tak to bude asi pěkné točo to jsem zvědavá co Tommy vymyslí. :-D  :-)  :-)

5 Karin Karin | 24. září 2018 v 18:39 | Reagovat

Tak to bude asi pěkné točo to jsem zvědavá co Tommy vymyslí. :-D  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2014 ~ 2018 ladyeileen.blog.cz ~ Zákak kopírování